Na pouhých 85 kilometrech čtverečních jsou zaznamenány tisíce různých rostlin a živočichů, přičemž některé z nich není možné nalézt nikde jinde v Česku.
Právě pro svoji ikoničnost, zvláštnost a malebnost si toto místo před 50 lety vysloužilo status chráněné krajinné oblasti (CHKO). iDNES.cz přináší přehled toho, co se na Pálavě za tu dobu podařilo zlepšit, i s jakými problémy se potýká.
Záplava turistů
Podmanivé prostředí s sebou logicky přináší také velkou popularitu. Do lokality ročně zavítají stovky tisíc lidí, přičemž jejich počet v poslední době roste. Nejžádanější Svatý kopeček v Mikulově loni navštívilo 200 tisíc výletníků, což je nový rekord. „Lidé vyhledávají přírodu častěji. Třeba i proto, že se jiné možnosti, jak trávit volný čas, zdražují. Pobyt v přírodě však zůstává zadarmo. Je to samozřejmě skvělý přístup, ale krajině to může přinášet i negativa,“ podotýká správce CHKO Pálava Jiří Kmet.
Frekventovaný pohyb lidí totiž může některá místa ničit. Příkladem je prostranství kolem kaple svatého Šebestiána právě na vrcholu Svatého kopečku. „Za posledních dvacet let tu zmizela naprostá většina vegetace a turisté se nyní na mnoha místech pohybují po holé skále,“ popisuje Kmet.
Netradiční průvodce o Pálavě přináší perličky z historie.
To s sebou přináší erozi půdy, ke které dochází po dešti nebo větru. Lidé svým pohybem povrch pravidelně narušují a tento nevítaný jev tak často nastartují. „Naším úkolem je tedy směrovat návštěvníky na bezpečnější místa, vytvářet zpevněné cesty nebo odvodnění stezek,“ nastiňuje Kmet.
Negativně vnímají nárůst turistů i místní obce. Stížnosti zněly například z Mikulova nebo Dolních Věstonic. „Někteří lidé zvažují i stěhování. Vadí jim hlavně hluk z ubytovacích zařízení,“ zmínila dříve starostka Dolních Věstonic Jaroslava Rajchlová (nez.).
Magnet na rarity
Kobylka sága, která je největší svého druhu v Česku, či černošedý pták s nápadně červenými křídly, který nese jméno zedníček skalní. To jsou živočichové, které kromě Pálavy lze v Česku vidět jen zřídka. Podobné unikáty se najdou i u rostlin. Například písečnice velkokvětá či violka nejmenší, která roste pouze v okolí vrchu Děvín.
Protože Děvičky leží uprostřed národní přírodní rezervace Děvín, a jsou tedy chráněné skoro nejvyšším stupněm ochrany, musí sem pracovníci veškerý materiál nosit na zádech.
Těmto vzácným druhům se na Pálavě daří díky tomu, že jde o jednu z nejsušších a nejteplejších oblastí u nás. „Je to dáno její polohou na jihovýchodě republiky, nízkému množství srážek i tím, že je tvořena z propustných a výhřevných hornin, které příliš nezadržují vodu,“ vysvětluje Kmet.
Kromě zmíněných exemplářů tu lze pozorovat i mnoho dalších vzácných druhů. Mezi nimi jsou například čáp bílý, orel mořský, včelojed lesní, ještěrka zelená či několik druhů pavouků stepníků. Z rostlin pak kosatec nízký typický svými fialovými květy nebo dub šípák, který je dominantou oblasti.
Vznik domu přírody i pastvy
Nebýt statusu CHKO, vypadala by krajina Pálavy nyní dost možná jinak. „Vedlo by tu více asfaltových cest, stálo by tu více elektráren či domů. A určitě by byla odtěžená větší část Svatého kopečku, kde se těžba zastavila právě v souvislosti s vyhlašovacím procesem CHKO,“ vyjmenovává Kmet.
To by se odrazilo i na druhové pestrosti, možnost ochrany totiž odvrátila zánik mnoha rostlin. Příkladem je šalvěj habešská. „Posledních několik málo jedinců rostlo na přelomu tisíciletí na Tabulové a hrozilo její úplné vymizení z Česka. Díky záchrannému programu se ji podařilo rozšířit na více míst,“ vypichuje Kmet.
Když oheň v přírodě místo ničení pomáhá. Na Pálavě a v Podyjí oživuje staré byliny |
Některé druhy se dokonce vrátily, třeba skrytěnka bodlinatá. Pomohlo k tomu znovuzavedení pastvy Slanisko, kde se nyní prohánějí buvoli. Ti svým pohybem narušují dominanci silných trav, čímž vytvářejí místo pro slabší rostlinné druhy.
Významným milníkem, který pomáhá lidem pochopit důležitost ochrany, je podle Kmeta také vznik domu přírody, který vyrostl před dvěma lety v Dolních Věstonicích.
Výzvy do budoucna
Přestože teplo a sucho místní krajině vyhovují, nemusí to tak být napořád. „Potýkáme se s klimatickou změnou a čím dál tím větším suchem. To může přinést zejména nové druhy rostlin. Z některých budeme mít radost, ale hrozí riziko zavlečení i těch invazních,“ upozorňuje Kmet.
„Nádherné letní odpoledne u kempu Mars v Šakvicích. Osamělý strom obklopen modrým mořem vody Novomlýnských jezer v pozadí s Pálavskými kopci. Na Moravě je prostě krásně,“ konstatuje fotografka Anna Vavríková.
S bojem proti invazním druhům již mají správci zkušenosti. Loni se jim podařilo na únosnou míru snížit boryt barvířský, rostlinu s nápadně žlutými květy, která se dříve využívala k barvení tkanin. Nyní je tento boj čeká i s klejichou hedvábnou či pajasanem žláznatým. „Druhý jmenovaný se množí velmi rychle. Kromě toho, že vytlačuje jiné druhy, může měnit dříve prostupná místa na houštiny,“ líčí Kmet.
Důležitou roli hraje i dostatek financí. Vzhledem k přístupu nové vlády k CHKO Soutok se mnoho ochránců obává případných změn. „Nás se to zatím nedotýká, ale přáli bychom si, aby podpora a finance ze strany státu byly zachovány,“ hlásí Kmet.
