Napoprvé i ústavní soudci stížnost odmítli. Policie, jejíž pochybení nenapravilo ani státní zastupitelství, se případem musí zabývat znovu, plyne z nálezu. Ústavní soudci nebyli při rozhodování jednotní. Pět z patnácti jich uplatnilo odlišné stanovisko.
„Orgány činné v trestním řízení by měly být schopny nahlížet na skutkové okolnosti případu nejen z hlediska podezřelého, ale i očima oběti,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, který získal podporu většiny.
„Jsem rád, že se soud ztotožnil s našimi argumenty, že policie neodvedla dostatečně dobrou práci,“ řekl novinářům ženin advokát Daniel Bartoň. Celý proces ale trvá velmi dlouho, což prý je pro klientku těžké. „U podobných věcí je zapotřebí, aby se spravedlnost dostavovala včas,“ uvedl Bartoň.
Bylo to dobrovolné, tvrdil kněz
Trestné činnosti sexuální povahy se římskokatolický kněz podle oznámení dopouštěl v letech 2002 až 2014. Vše začalo, když bylo ženě 17 let, a skončilo, když jí bylo třicet. Kněz se v minulosti k většině sexuálních kontaktů doznal, nebyly však podle něj vynucené, ale oboustranně dobrovolné. Policie oznámení odložila s vysvětlením, že jednání nenaplnilo skutkovou podstatu žádného trestného činu.
Státní zastupitelství později sice uznalo, že kněz se dopustil sexuálního nátlaku, ale případ už znovu neotevřelo kvůli promlčení. Podle štrasburského soudu české orgány dostatečně nezohlednily například ženin odpor, její zranitelnost, psychický stav, vývoj vztahu s knězem a její závislost na něm.
Zneužívání ženy knězem se vrací policii, rozhodl po peripetiích Ústavní soud |
Česko musí podle Štrasburku ženě nahradit nemajetkovou újmu 25 tisíc eur, tedy přibližně 607 tisíc korun podle aktuálního kurzu.
Ústavní soudci nyní zdůraznili, že trestní oznámení obsahovalo takzvaná hájitelná tvrzení o sexuálním násilí ze strany kněze. Policie měla povinnost prošetřit všechny podstatné okolnosti a zajistit důkazy, což se dosud nestalo. „Prověření svých hájitelných tvrzení se stěžovatelka dosud nedomohla a pozitivní závazek provést jejich účinné vyšetření, který stát vůči stěžovatelce má, dosud nesplnil,“ stojí v nálezu.
Soud také varoval před sekundární viktimizací, tedy opětovným zraňováním oběti, jejím očerňováním, přenášením viny nebo bagatelizací její újmy. Policie například argumentovala tím, jak se žena v době údajného sexuální násilí chovala, a tím, že se aktivněji nebránila.
„Z odborné literatury přitom vyplývá tento obecný poznatek: ženy vnímají sexualizované násilí v trvajícím vztahu s pachatelem jako extrémně stresující a ze strachu volí spíše nekonfrontační (málo energický) odpor. V případech vztahových znásilnění mohou oběti po nějakou dobu reagovat zdánlivě smířlivě,“ konstatoval Ústavní soud.
Nejednotní soudci
Odlišné stanovisko k nálezu uplatnili Tomáš Langášek, Milan Hulmák, Veronika Křesťanová, Dita Řepková a Jan Wintr. Domnívali se, že soud měl stížnost odmítnout jako nepřípustnou. Žena totiž nevyčerpala všechny opravné prostředky proti třetímu odložení jejího trestního oznámení. Využití všech ostatních možností obrany je dlouhodobě bráno jako podmínka pro jakýkoliv zásah Ústavního soudu.
Biskupství v Brně postavilo mimo službu kněze, dopustil se sexuálního činu |
Langášek, Řepková a Wintr sepsali ještě druhý disent. Uvedli v něm, že když už se soud stížností zabýval, měl ji zamítnout jako nedůvodnou. „Navzdory představám našich kolegů a kolegyň jsme se utvrdili v tom, že tuto věc již nelze více či lépe účinně vyšetřit. I kdyby se nově objevily důkazy prokazující jinak hájitelná tvrzení stěžovatelky, je trestní odpovědnost s největší pravděpodobností promlčena,“ stojí v odlišném stanovisku. Většina soudců ovšem považovala závěr o promlčení za předčasný.
Nedávno se Ústavní soud stejným případem zabýval v jiné, odškodňovací linii před českými soudy. Dal ženě novou šanci na odškodnění za to, že policie neprovedla účinné vyšetřování. Justice žalobu o 500 tisíc korun zamítla, protože nárok považovala za promlčený. V této linii by měl v budoucnu znovu rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 2.
