Mezi nimi je i Pavel Košulič z Hustopečí na Břeclavsku. Ten se zaměřuje zejména na výrobu vína, má však i ovocný sad s přibližně třemi stovkami stromů různých odrůd – švestek, třešní, hrušek nebo meruněk. S posledními jmenovanými ale v posledních letech právě kvůli časnému jaru a následným mrazům naráží „do zdi“.
„Za posledních šest let meruňky plodily jen jednou. Ani letos se nepoštěstilo, mrazy se dostaly z nižších poloh až na kopec o třicet metrů výš a škody po mrazu jsou tak stoprocentní,“ posteskl si Košulič.
Vědci hledají plodiny, které přežijí sucho. Patří mezi ně třeba žito |
Protože v této situaci nechtěl dlouhodobě zůstat, rozhodl se část meruněk pokácet a místo nich zasadil olivovníky a fíkovníky. „Fíky se v Česku pěstují už nějakou dobu, ale doposud spíše jen v květináčích, ve kterých je lidé na zimu přendávali dovnitř. S teplejším klimatem už to ale nebude potřeba. Začíná se jim totiž dařit i jako klasickým stromům, které jsou celoročně venku. Navíc, oproti meruňkám je tam výhoda, že když fík zamrzne, tak stejně pak plodí,“ vysvětluje Košulič.
Zatím má zasazené tři desítky stromů, a pokud se osvědčí péče o ně, chtěl by jich víc. Podle něj se totiž může stát, že budou do budoucna pro zemědělce relevantnější než právě třeba meruňky.
Ze sesbíraných plodů chce vyrábět zejména marmelády a jiné produkty, přímý prodej ovoce se totiž dle něj v Česku nevyplatí. Podobně to vidí i s olivami. Těm se věnuje v menším množství, protože jsou náročnější než fíkovníky. „Je to pro mě teď spíš taková zábava. Máme asi deset stromů, postupně je rozšiřujeme a zkoušíme, jak rostou a prosperují. I když jsou malé, každý má docela dost oliv už dnes. Není to sice množství na olej, ale chceme je nějakým způsobem zpracovávat,“ plánuje Košulič.
Stále ojedinělé případy
S takovým přístupem je zatím jeden z mála. „Nevím třeba o nikom, kdo by v okolí pěstoval olivy. A kdo zkouší jiné plodiny, je to spíše experimentálně, tak jako u nás,“ podotýká Košulič.
Podobnými nadšenci jsou i Miroslav Effenberger a Jiří Michna z Přibic na Brněnsku, jednoho z nejsušších míst v republice. Ti svou zálibu pěstování subtropických rostlin přeměnili v exotickou zahradu, již pravidelně navštěvují jak lidé, kteří mají zájem o sazenice, tak turisté.
Kromě fíkovníku pěstují okrasné palmy, mexické juky, čínské datle nebo granátová jablka. „Daří se jim a přispívá tomu právě změna klimatu i málo srážek,“ uznává Effenberger. Co se týče mrazu, ani tady není u většiny rostlin problém. Sazenice totiž dvojice nejčastěji vozí ze severní části Španělska, kde jsou hory, a i tam klesají v zimě teploty pod bod mrazu. „Co přežije tam, docela spolehlivě roste i tady,“ konstatuje Effenberger.
Jako v Itálii. Lípy už sucho nezvládají, obec tak přešla na cypřiše a cedry |
Přestože se jedná o úspěšné průkopníky, podle tajemnice Ovocnářské unie Moravy a Slezska Zdeňky Klemšové nelze zatím odhadnout, kolik ovocnářů se do podobné cesty pustí a nakolik se pěstování subtropických rostlin v Česku rozšíří.
„Je to stále záležitostí jednotlivců, kteří to testují. Pokud se to osvědčí, je samozřejmě rozšíření možné. Je však nutné dodat, že klima se sice mění, ale třeba letošní zima ukázala, že teplota může stále klesnout velmi nízko pod bod mrazu. A pokud by se v případě nějaké velkoplošné zemědělské produkce takové zimy vrátily, nemuselo by to být pro subtropické rostliny ideální,“ podotýká.
Podle ní je tedy nyní běžnější, že ovocnáři volí spíše změnu odrůd směrem k těm, které kvetou později nebo například snáší větší mrazy. „Třeba u švestek se nyní vysazují odrůdy z Balkánu, které jsou uzpůsobeny na teplejší léta a více sucha,“ doplňuje Košulič.
Věda jako klíč
Do budoucna by k většímu rozšíření exotických rostlin mohlo pomoci i zapojení vědců. Konkrétně na olivovníky se zaměřuje Pavla Přinosilová z Ústavu genetiky Mendelovy univerzity v Brně. „Vlivem mírnějších zim se sice jejich pěstování stává reálnější, rostou ale pomalu, potřebují teplo a pro množení i specifické podmínky. Ty jsme však schopni vytvořit v laboratořích,“ poukazuje.
Zkoumá tedy, jak olivovníky co nejlépe množit metodou mikropropagace in vitro, tedy v laboratoři za sterilních podmínek. Cílem je získat zdravé a geneticky identické sazenice olivovníků, tedy klony původní rostliny.
Farmáře popuzují rady expertů na klima. Zemědělství znají jen z okna, tvrdí |
„Pro běžné venkovní využití však zatím naše mladé rostliny získané touto metodou nejsou připraveny, a to jak vzhledem k jejich současné velikosti, tak kvůli citlivé aklimatizaci. To je předmětem dalšího zkoumání,“ doplňuje Přinosilová.
Vědeckou cestou bude podle viceprezidenta Agrární komory ČR Václava Hlaváčka potřeba jít i u jiných plodin, ideálně v rámci celého zemědělství. Domnívá se totiž, že je to do budoucna nezbytné pro zajištění potravinové bezpečnosti. „K tomu je potřeba, aby evropští politici odložili nerozhodnost a připravili takový legislativní rámec, který umožní využít nových metod šlechtění plodin,“ oznámil.
