„Práce probíhaly podle plánu. Kladli jsme důraz na to, aby křižovatka byla řidičům přístupná co nejdříve. Jde o významnou dopravní tepnu, jejíž zprovoznění výrazně ulehčí přetížené dopravě na jihovýchodě a východě Brna,“ uvedl první náměstek hejtmana pro dopravu a sport Jiří Crha (ODS).
Dopravně sevřené Brno si oddechne. Silničáři opět zprůjezdňují hlavní tahy |
Stavba odstartovala na konci května a zahrnovala přeložky inženýrských sítí, sanaci původních vrstev komunikace a výstavbu provizorního by-passu pro směr Vyškov–Brno. „Úplná uzavírka začala v úvodu července s tím, že se výstavba okružky odehrávala po polovinách, aby byl po celou dobu zajištěn průjezd autobusů ve směru Líšeň–Slatina,“ přiblížil šéf krajských silničářů Roman Hanák. Hotové jsou i finální povrchy vozovek, autobusové zastávky a chodníky.
Druhou etapu stavby silničáři plánují na rok 2025. Dělníci odstraní provizorní by-pass, vymění asfaltový kryt na úseku silnice II/430 a dokončí terénní úpravy včetně ozelenění. Obě etapy vyjdou na částku 46 milionů korun
Devět metrů široká vozovka měla kvalitní základ
Příjemným překvapením přestavby byl archeologický nález z letošního července. Pod částí silnice archeologové objevili předchůdkyni dnešní dálnice D1 v podobě barokní silnice spojující Brno s Olomoucí, včetně historického propustku a původní konstrukce vozovky z 18. století.
„Zatímco starší zemské stezky propojovaly především jednotlivé osady, za vlády císaře Karla VI. (český král Karel II. – pozn. red.) začala výstavba nových silnic stavěných podle jednotného předpisu, které nejkratší trasou spojovaly hlavní říšská města. Vyhýbaly se dosavadním osadám a tvořily v krajině nové přímky, šlo tedy vlastně o ideové předchůdce dnešních dálnic,“ popsal na svém webu Ústav archeologické památkové péče Brno.
Archeologové našli pod silnicí stovky koster, kruhové objezdy musejí počkat |
Silnice vedoucí z Brna do Olomouce byla otevřena v roce 1740. „Vozovka měla dle rozměrů propustku šířku devět metrů a evidentně fungovala úspěšně a beze změn po dlouhou dobu, neboť další úpravou je až nasypání štěrkového lůžka a položení dlažby z žulových kostek. Na tento povrch pak byly přímo pokládány další živcové (asfaltové) povrchy,“ sdělili archeologové.
Těm se díky nálezu povedlo detailněji poznat stavební techniky „barokních silničářů“. Pomohla k tomu i kvalita prvotní stavby, která evidentně staticky vyhovovala jako základ pro všechny další rekonstrukce. Masivní klenba propustku zůstala pod současnou silnicí zachována.
