Záchranná akce se ovšem nečekaně protáhla. „Dva životem v divočině protřelí parťáci nám připravili týdenní dobrodružství plné legračních i napínavých historek,“ popisuje Anežka Plintovičová, vedoucí hodonínského Ekocentra Dúbrava. „Nejhezčí na tom asi je, že zvířecí kamarádi dokázali své přátelství šířit dál, a spojit tak spoustu lidí.“
Opuštěná hospodářská zvířata bez označení se podle ní ocitla u Bohuslavic už koncem loňského léta a nějakou dobu spásala zdejší remízky.
Postupem času se však začala potloukat v blízkosti frekventované silnice směrem do Jestřabic u Koryčan. „Lidé je krmili, takže si na ně dvojice zvykla a ztratila respekt i k autům,“ přibližuje Plintovičová.
Právě kvůli vzniklému nebezpečí se místní rozhodli konat. „Lidé tudy vozí děti do školky, a kdyby autu vběhl do cesty kozel nebo beran, mohlo by to mít nepříjemné následky,“ vysvětluje Igor Šrůtka z Mysliveckého spolku Bohuslavice. Protože mu bylo líto čtyřnohé souputníky zastřelit, rozhodl se na začátku února společně s pracovníky hodonínského ekocentra, které jim nabídlo azyl, pro odchyt.
Ten se však napoprvé podařil jen napůl. Duo se sice nechalo nalákat na mrkev, chytit se však povedlo pouze beránka, zatímco kozlíkovi se za vystrašeného mekotu podařilo uprchnout. „To byla chyba. Když už jsme jednou zradili jejich důvěru, začali být ostražití a byl problém se k nim přiblížit. Proto se to tak vleklo,“ sděluje Šrůtka.
Skupina lovců se rozhodla beránka pustit a příště oba tuláky chytit v opačném pořadí. Spoléhala při tom na jejich silné pouto. „Nevzdálili se od sebe na víc než dva metry,“ podotýká Šrůtka.
Po dvou dnech se podařilo méně podezíravého berana znovu přivábit na krmení a myslivec Šrůtka hbitým skokem ze zálohy polapil vyčkávajícího kozla za zadní nohy. Jenže i tentokrát vyšla jen půlka plánu a druhé zvíře v mžiku upláchlo.
Kozlík se rozběhl k zvířecímu kamarádovi
Kozla umístili do centra v Hodoníně, jenže v přírodě osamocený beran si v následujících dnech dával pozor. A tak jeho přítele přivezli zpět jako návnadu. „Beránek, který již tradičně poplašeně odběhl od našich aut, zavětřil kozlíka na louce a rozběhl se radostně k němu. Již z dálky na sebe bečeli a mečeli,“ líčí dojemné shledání Plintovičová.
Ani nyní se však beran chytit nenechal. Na pomoc tak byli povoláni bratři Tícovi jakožto ostřílení ovčáci. Ti na místě postavili mobilní odchytovou ohrádku, v níž přes noc nechali uvázaného kozla. Druhý den, celkově sedmý od začátku lovecké výpravy, se beran za svým kamarádem začal nesměle přibližovat, až za ním ovčáci kousek po kousku zavřeli bránu a nasadili mu obojek.
Dvojice nerozlučných zvířecích psanců se tak opět ocitla pohromadě a zamířila do nového domova v Hodoníně.
„Už jsou veterinárně ošetřeni, vykastrováni a s ostatními zvířaty se rychle socializovali. Ukázalo se, že hospodářská zvířata jsou za stáj a teplý chlívek náležitě vděčná,“ uzavírá příběh Plintovičová.
