Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) využívá mikrovlnnou technologii, kdy se povrch vozovky zahřívá a dává se do ní speciální směs, už pár let.
Zpočátku byli silničáři opatrnější, protože technologie je dražší než běžné opravy. Chtěli tedy vědět, jestli takovéto zapravení díry v silnici skutečně vydrží. Postup se osvědčil, už loni proto do této metody místo pár stovek tisíc korun dali 1,6 milionu. „Letos počítáme minimálně se stejnou částkou,“ sděluje šéf brněnského závodu ŘSD David Fiala.
Podle něj silničáři vybírají cesty, které jsou krátce po záruce, aby jim co nejvíc prodloužili životnost.
Proti běžné studené směsi, kterou se výtluky v zimě opravují, je mikrovlnná technologie podle Fialy lepší v tom, že pracuje za tepla. Okolí díry se rozehřeje a směs, která je rovněž ze speciálních pecí ohřátá, se do ní nasype, čímž se spojí se zbytkem vozovky. Nevzniká tak žádná spára, kam by mohla voda natéct a zmrznout.
Silnice plné kráterů. Je to nejhorší za poslední roky, líčí cestáři |
Takto dnes opravují silničáři například šest výtluků na tahu přes Rosice na Brněnsku. „Dáváme záruku tři roky, že výtluk zůstane opravený jako na počátku. Máme na to i kontrolní mechanismy,“ přibližuje Ondřej Rušikvas, obchodní ředitel z dodavatelské firmy Futtec. Právě tato společnost, v níž působí i exministr dopravy za ANO Dan Ťok, tuto technologii podle Rušikvase vyvinula a nabízí cestářům napříč republikou.
Krajští silničáři o novince neuvažují
Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, která má na starost největší podíl cest v regionu, tedy i těch nejrozbitějších, však tuto technologii nevyužívá a ani to neplánuje.
„Je vhodná na opravu lokálních poruch menšího rozsahu na silnicích, které mají ještě ucházející povrch. Časově je tato technologie náročnější, zhruba 55 minut na výtluk, a pro naše podmínky není úplně vhodná,“ vysvětluje mluvčí krajských cestářů Monika Švehlová.
Patnáctileté čekání se ještě protáhne. Opravy tankodromů musí silničáři odložit |
Fiala namítá, že klasická oprava pomocí studené směsi, která se uplácá v díře, vydrží jen chvíli. Jako příklad zmiňuje situaci z Mikulova, kam loni a předloni navozili „jeho“ silničáři během zimy až pět tun studené směsi na opakované zapravování jednoho výtluku poblíž kruhového objezdu u Billy.
„Nová technologie je dražší, protože vás stojí oprava jednoho výtluku několik tisíc korun, ale na druhou stranu nevozíte směs, lidi a techniku třicetkrát za zimu na jedno místo,“ podotýká.
Celkové kumulované náklady při práci „postaru“ tak mohou být mnohem vyšší, i když jedna oprava stojí jen pár stovek a trvá pár desítek minut.
