Kára má jen plynový a brzdový pedál a na rovince dokáže svištět i padesátkou. "Na dráhu pouštíme maximálně osm motokár, aby se návštěvníci nemačkali a neublížili si. Děti pak jezdí na dráze zásadně samy, maximálně s rodiči," vysvětluje Šenkýř.
"Dráha je pečlivě ohraničená a motokára má velké nárazníky a deformační zóny," dodává.
Rozjívení divočáci, kteří do sebe narážejí a nebezpečně se předjíždějí, si pak většinou udělají maximálně pár boulí. "Za těch deset let, co jsme tady, si matně vzpomínám na jeden obražený loket," přemýšlí Šenkýř.
Přestože k většině motokárových drah přiléhá také bar nebo restaurace, kde se pořádají večírky a oslavy, všude platí nulová tolerance k alkoholu. "Opilé hosty do káry nepustíme. Většina z nich si to nechá vysvětlit. Nejdřív jezdí a pít jdou až potom," říká Šenkýř.
Motokáry mají pro děti i pro dospělé
Motokáry se liší podle síly motoru. Jak přesně má kára vypadat, předepisuje Mezinárodní automobilová federace FIA.
Děti jezdí na strojích s obsahem kolem padesáti až sto šedesáti kubických centimetrů, klasická motokára má kolem 200 ccm a existuje také silnější silniční stroj, do které většina provozovatelů posadí jen ty nejrychlejší řidiče.
Počet motokárových drah na jižní Moravě se pohybuje v řádu jednotek. "Vnitřní dráha má tu výhodu, že není závislá na počasí. Lidé k nám mohou kdykoliv," pochvaluje si Šenkýř.
Provozovatelé nabízí návštěvníkům různé chuťovky. V Boby centru se jezdí z patra do patra, v M-Paláci mají zase klopenou zatáčku. "Rampa je ojedinělá. Je adrenalin, když vás to tlačí do sedačky," líčí Šenkýř.
Pravděpodobně nejdelší jihomoravská dráha s ambiciózním názvem Maranello je nekrytá. Stojí v Modřicích a nedávno tu strhali český rekord v nepřetržitém ježdění. Několik týmů tu kroužilo více jak tři dny, přesně osmdesát hodin.
