Olašští Romové mají svůj uzavřený svět. Patří do něho i rvačky a únosy

Olašští Romové jsou uzavřená komunita. "Nekamarádí" se s ostatními Romy, které nazývají opovržlivě Rumungre. Mají i vlastní soudní systém, mezi jejich zvyky patří únosy nevěst; podobný incident vyvolal hromadnou rvačku v Brně.

Poznáte je snadno: ženy nosí dlouhé barevné sukně a pihu krásy, muži jsou ověšení zlatem. Jsou sebevědomí a hluční. Mluvit s vámi ale nebudou. Podle odhadů jich dnes u nás žije asi 25 tisíc, zhruba desetina všech Romů.

Zbohatli "kšeftováním"

Největší hodnotu má pro ně zlato. "Tím, že dřív kočovali, jsou zvyklí mít všechen majetek u sebe. A zlatem také dávají na odiv svůj status, ukazují bohatství," popsala Jana Horváthová, ředitelka brněnského Muzea romské kultury. Romové navíc věří, že je zlaté řetězy a šperky chrání před nemocemi.

Olašští Romové přitom patřili až do poloviny minulého století mezi nejchudší vrstvy. Dnes jsou mezi Romy nejbohatší.

kočování? Křivda

Za největší křivdu Olaši považují zákaz kočování z roku 1959. Museli se usadit. Dodnes ale žijí po svém. Mají řadu pevně daných, ale pro ostatní lidi nepochopitelných zvyků, včetně "obchodování" s nevěstami.

Na rozdíl od ostatních Romů si také zachovávají svůj vlastní dialekt romštiny. I celou řadu pevných zvyků a zásad. Například rovnost mezi pohlavími v komunitě neexistuje. Ve společnosti třeba sedí muži a ženy v oddělených místnostech.

"Muži také málokdy jakkoliv pracují. Obživu pro rodinu zajišťují ženy. Jak? Kšeftují a kradou. Původně byli muži koňští handlíři a ženy věštily z ruky," popisuje další pracovník romského muzea, který si nepřál uvést své jméno.

Uzavřenost skupiny se projevuje i ve vlastním soudnictví. "To je založené na rodových zásadách neboli zákonech, které dodržují," vysvětluje Horváthová.

Jakékoliv prohřešky proti nim se řeší uvnitř komunity na zasedání zvaném krisi. Na nich skupině vážených mužů předsedá olašský král - v Brně Jan Horvátko, v Ostravě i na většině území Olaši uznávají Jana Lipu.

Olaši se tedy příliš neobracejí na soudní systém, své spory neřeší s policií. I v tom je případ unesené sedmnáctileté "nevěsty" výjimečný. Únos jako takový ale výjimkou není. Nevyřízené účty nebo nezaplacené dluhy se mnohdy řeší právě únosem dcery.

I svatby se dohadují především s ohledem na peníze. "Dodnes se za nevěsty platí věno. Traduje se, že nevěsta je ceněna podle toho, jak rychlé má prsty," líčí muž, který se pohybuje mezi Olachy.

Únosy a placení za nevěstu

Ne vždy se ale Olachům podaří domluvit. A ne vždy poslechnou rozhodnutí krisi. Spor o nevěstu mezi brněnskou a ostravskou větví olašských Romů například dva roky zaměstnával soudy nejen v Brně, ale i na severu Moravy.

To když Silvia Lakatošová z Brna utekla od svého ostravského manžela s novým milým. Krisi pak rozhodlo, že Lakatošovi mají vrátit sedmdesát tisíc korun, které za Sylvii dostali jako věno. Když to odmítli, začala nepsaná válka.

V ní slovní výhrůžky následoval únos patnáctileté Mercedes Lakatošové, které na čtyřikrát zlomili nohu. Otce uprchlé nevěsty pak také přepadli, když spal.

"K jeho domu přijela krátce po půl čtvrté ráno tři auta. Z nich vysedlo minimálně dvanáct mužů. Byli vyzbrojení baseballovými pálkami, holemi a násadami od nářadí," líčil u soudu státní zástupce Ivan Hrazdira.

Útočníci Josefa Lakatoše zbili baseballkami, násadami od krumpáče a na závěr jej postřelili. Lakatoš přežil. A původně útočníky soudu popsal, vylíčil, kdo střílel. Pak se mu ale paměť zakalila. Vše odvolal.

Zřejmě i proto, že se do věci vložili oba olašští králové. A soud útočníky, kterým hrozilo patnáctileté vězení, potrestal nanejvýš patnáctiměsíční sazbou. Podobný zásah olašské komunity lze zřejmě očekávat i v kauze únosu Lucie.

Spor Olachů

V pondělí 23. února se pětačtyřicetiletý olašský Rom Tomáš Šťastný od vzdálených příbuzných, rodiny Kotlárových, podle svých slov dozvěděl, že mu unesli sedmnáctiletou dceru Lucii. Vyhlédli si ji prý jako nevěstu. A se Šťastnými začali vyjednávat o věnu. Ti ale se svatbou nesouhlasili. Proto se s Kotlárovými údajně dohodli na předání Lucie.

V úterý 24. února si šel Šťastný dceru vyzvednout na smluvené místo, ulici Cejl. Namísto předání dívky se ale spustila rvačka. Šťastný tvrdí, že ho na zem povalilo pět lidí a začali jej bít. Podle protistrany se ale oni sami snažili bránit, otec unesené Romky podle nich vyhrožoval se zbraní už den před tím.

Bitka Romů si vyžádala opakovaný zásah čtyř desítek policistů i městských strážníků. Na služebně skončil Tomáš Šťastný, u něhož policie našla upravený samopal a pistoli, jeho manželka Marie a čtyřiadvacetiletá dcera Angelika, která policistovi nastříkala do očí slzný plyn.

Šťastný i jeho žena mohli domů už v úterý večer, jejich starší dceru policisté nechali v cele předběžného zadržení.

Ve středu 25. února policisté odpoledne propustili i starší sestru údajně unesené dívky. Obvinili ji ale z výtržnictví a útoku na veřejného činitele. Lucie Šťastná, unesená "nevěsta", se domů stále nevrátila. Rodina ale odmítla jednat se znepřáteleným klanem s tím, že vše přenechá policii.

Ve čtvrtek 26. února policisté oficiálně zahájili trestní stíhání neznámého pachatele a kauzu sedmnáctileté Lucie vyšetřují jako únos.