Těmito profesemi představil s tradiční nadsázkou nejvýznamnější amatérský soubor Brna druhé půlky 80. let 20. století jeho člen a dnešní docent na filozofické fakultě Petr Osolsobě.
"Tehdy byl OCHKR nejsvobodnější možnou platformou lidí ze všemožných prostředí, z kruhů oficiálních i těch undergroundových, v němž jsme necítili žádné zábrany, i když kolem zuřil bolševik," dodává Štěpán Rusín, představitel hlavní role Karla Rossmanna v Americe, první premiéře OCHKR.
Zákaz a schvalovačky
Vznik fenoménu OCHKR umožnil jednak předchozí boom brněnské hudební alternativy, o němž bude v tomto seriálu řeč příště, ale také výrazná tvůrčí osobnost "sečtělého písmáka", knihovníka Zdeňka Petrželky (J. A. Pitínského).
Ten v roce 1980 odnesl vyhazovem z místa inspicienta Divadla na provázku divadelní happening Pocta Dostojevskij následně zakázaného amatérského spolku Tak tak.
disidenti jižní moravy
V posledních dílech se věnuje nejdůležitějším fenoménům z polooficiální zóny, které tehdejší režim také nahlodávaly. Příště: Hudební alternativa |
Seriál MF DNES ke dvaceti letům od listopadu 1989 pomalu končí."Nakonec jsem byl velmi spokojený, protože jsem začal prožívat dobrodružný dělnický život," shrnuje Petrželka několikaletou epizodu, kdy pracoval jako řidič, pradlena či závozník v Lázních Jeseník i jako vychovatel "padlých dívek" v ústavu v Loučné nad Desnou.
Vrátil se včas
Do Brna se pak vrátil právě včas, aby mohl v době, kdy mnoho mladých talentů hledalo amatérské uplatnění, založit OCHKR. Tehdy také vznikl jeho dodnes používaný pseudonym J. A. Pitínský, aby si schvalovací orgány tak snadno nedávaly dohromady OCHKR s průšvihem před pěti let.
V Brně hrálo po celou dobu normalizace amatérských divadel víc. Divadelní studio Josefa Skřivana, Elipsa, Nepojízdná housenka, Divadlo X, Vadidlo, M-dílna, Malé divadýlko, Cylindr i další vyvíjely se zájmem sledovanou činnost.
Talenty se v moravské metropoli pěstovaly a setkávaly už od dětství zásluhou Divadla na provázku a jeho Dětského studia založeného režisérem Zdeňkem Pospíšilem. A také díky lužáneckému Pirku, dětskému dramatickému kolektivu sdruženému pod tehdejším Domem pionýrů a mládeže.
Každé amatérské uskupení, které hodlalo "za bolševika" vystupovat, muselo mít tehdy svého zřizovatele, v případě OCHKR to bylo Obvodní kulturní a vzdělávací středisko Brno V.
"Představení procházela běžnými schvalovacími systémy typickými pro kulturu v zemi s totalitním systémem," vzpomíná na schvalování scénářů, posléze "předváděčky" před ideologickými dohlížiteli státu a poté na schválení jedné každé inscenace "shora" pozdější členka OCHKR Lenka Zogatová.
"Z oficiálního pohledu byl OCHKR nevinnou kulturní aktivitou, jak se tehdy s oblibou používalo: zájmovou uměleckou činností. To vše umožnilo divadlu vystupovat veřejně, a tedy oficiálně," dodává Zogatová.
"A to i přesto, že na rozdíl od předchozí divadelní generace 60. a 70. let byly členům OCHKR levicové ideologie 60. let a duch skupinových uměleckých avantgard cizí a neměli vůli vzít tyto rysy na sebe ani jako nezbytné mimikry v boji s totalitou," dodává Zogatová.
Kafkova Amerika
Ochotnický kroužek byl založen při první čtené zkoušce v bytě Petra Osolsobě v únoru 1985. V kulturním domě "Šelepka" odehrál 21. června 1985 premiéru volné dramatizace Ameriky podle novely Franze Kafky.
"Hra chtěla ukázat i paralelu dvou situací, situaci hlavního hrdiny v nepochopitelném světě Ameriky a obdobně nepochopitelnou situaci protagonistů v tehdejším socialistickém režimu," vysvětluje zdramatizovaný Kafkův námět Lenka Zogatová.
Další inscenaci pro OCHKR napsal student medicíny a hudebník Luboš Malinovský. Pro svého biblického Abrahama Patriarchu využil eseje dánského filozofa Sorena Kierkegaarda a verše německého básníka Helmutha Heissenbüttela.
Aby režim hru schválil, jako autora uváděli "ochotníci" Jana Ámose Komenského, který kdysi napsal stejnojmennou hru.
Během devítiměsíčního zkoušení se ukázalo, že "mezi vizionářem fantastického světa a mezi realizátorem všech textově fixovaných i nefixovaných vizí může být nepřekonatelná propast", jak podotýká Zogatová.
Hru s původní hudbou Martina Dohnala, pěveckým sborem, složitou výpravou i scénou Tomáše Rusína a také s výrazně stylizovanými kostýmy Michla Švarce včetně líčení herců s vlasy upravenými kaolínem pomohl nakonec dát dohromady přizvaný J. A. Pitínský.
Po premiéře 4. července 1986 se představení hrálo asi třicetkrát v jediné sezóně.
Salome, Ananas
Koncem září téhož roku sehrál s OCHKR svou dramatizaci Salome podle Oscara Wilda polský herec Marek Probosz známý z českých filmů Stín kapradiny Františka Vláčila nebo Zánik samoty Berghof Jiřího Svobody.
Naprostým fenoménem se však stalo 17. listopadu 1987 odpremiérované představení Ananas tvůrce a režiséra J. A. Pitínského. Tento "mediumfox thriller 1959" se odehrával jako přebarevný a proměnlivý příběh mladíka Jiřího Vlčka, který zabije vlastní tetičku, aniž vlastně ví proč.
Celou hru rámovalo fantaskní sympozium Společnosti pro ochranu šťastných snů. "Reálie konce padesátých let s předznamenáváním základního klimatu let šedesátých defilují před publikem jako kolorované a kratochvilné obrázky a z této směsi vystupují ikony té doby: Eva Pilarová, Rudolf Cortéz, Fidel Castro, Elvis Presley, Hanzelka a Zikmund, Hana Mašková a mnoho dalších. Vzniká podivuhodná scénická báseň," shrnula své dojmy Lenka Zogatová, která si v Ananasu rovněž zahrála.
"Divák měl velkolepý zážitek ze všech střípků a scének, ze šlágrů a kostýmů, z přehlídky všech dobových rozmanitostí a kouzelných starožitností, ty však ve svém úhrnu měly zvláštní pachuť, pachuť hořkosti a pokřivenosti," dokresluje podobu hry herečka.
V Ananasu účinkovala dvacítka postav a hrála kapela se sedmi hudebníky a zpěváky.
Výběrové příbuznosti a Matka
Hru Matka nazývá její autor J. A. Pitínský "reality červený paskvil". Premiéru měla 4. listopadu 1988.
"Pracovně je možné shrnout Matku jako příběh, ve kterém Velká Matka, ve smyslu matriarchátu, postupně vyvraždí všechny členy své rodiny údajně za to, že různou měrou narušili a ve svém důsledku zničili tradici, tradici ,dělňáckou’, tradici ,po naší starý mámě’, tradici, kde účel světí prostředky a jejichž pamfletickou podobu v nejdogmatičtější podobě představuje host - Zoban, který se do rodiny Matky přichází najíst s vlastním příborem," shrnuje Zogatová příběh hry, kterou J. A. Pitínský napsal v jakémsi pajazyce složeném z dialektu, argotu a slangů, navíc s důsledně převráceným slovosledem.
Matka se stala naprosto jasnou metaforou devalvovaného a bezobsažného jazyka, jaký se na člověk hrnul z tehdejšího rádia, televize i novin neustále přežvykujících vyprázdněné politické agitky.
"Zřetelně se v ní odráží atmosféra druhé poloviny osmdesátých let, kdy citelně vzrůstala ztráta víry k jakékoliv formě oficiálního slova mluveného a psaného," myslí si Zogatová.
Od konce října 1988 se OCHKR věnoval též cyklu deseti "inscenovaných přednášek" Výběrové příbuznosti. Navázal tak na bytové semináře, které v osmdesátých letech probíhaly také v bytě Pavla Barši či v bílovickém domku Jaroslava a Marie Ludvíkových spojených s OCHKR.
Stýská se mi po 760 korunách
Po listopadu 1989 se herecké jádro OCHKR spojilo s HaDivadlem a hrálo v Kabinetu múz na Sukově ulici. Slavným se stal zejména muzikál Hvězdy na vrbě. J. A. Pitínský však mezitím odešel do Prahy a nakonec zbylí herci OCHKR splynuli s dnešním HaDivadlem.
"Nestýská se mi nějak zvlášť po té době, snad jen po tom, že nevím, jakým způsobem šlo udělat inscenaci Ananas o čtyřiceti lidech za 760 Kčs z rozpočtu zřizující organizace," vzpomíná J. A. Pitínský na dobu, kdy si herci všechny rekvizity vyráběli sami či se spřátelenými kutily a výtvarníky, skládali hudbu, hráli a šili kostýmy zcela zdarma.
"Mně se líbí ta suma, a protože se mně ta suma líbí, tak se mně po ní i stýská. Vzpomínám na tu dobu s velkou sympatií a vroucností. Myslím, že bylo mé osudové štěstí, že jsem potkal všechny lidi kolem OCHKR," dodává režisér.
