Hned několik výletníků, kteří procházeli kolem vyschlého koryta říčky Radějovky na pomezí Strážnice a Radějova, si všimlo několika kostí trčících z hlíny. Byly lidské, což přivolané archeology z Masarykova muzea v Hodoníně přimělo, aby místo důkladně prohledali.
A čekalo je překvapení. V půdě postupně odkryli kosterní pozůstatky několika lidských těl, které se vršily přes sebe.
 |
„Nejdříve jsme při plošné preparaci narazili na tři vzhůru vyčnívající koncové části dlouhých kostí a vzápětí došlo k odkryvu celé lebky i s horní polovinou těla jednoznačně náležící druhému jedinci,“ popsal archeolog Jaromír Šmerda, který se svým kolegou Marianem Mazuchem výkopové práce vedl.
K překvapení archeologů z Hodonína a Mikulčic i vypomáhajících amatérských badatelů se o něco níž objevily dvě další lebky i pozůstatky třetí a čtvrté osoby.
„Byl slunný den, takže jsme dál pokračovali v práci. I když tu nám komplikovaly vzrostlé náletové stromy a keře s propletenými kořeny. Nakonec jsme objevili ještě pozůstatky dalších dvou, tentokrát ovšem opačně orientovaných jedinců,“ vylíčil Šmerda.
Podle něj však není úplně jisté, jestli nebožtíků v mělkém obdélníkovém hrobě bylo natěsnáno právě šest.
„Kosterní pozůstatky byly pohozené, doslova napěchované do malé jámy, o pietním pohřbu můžeme mluvit jen těžko. Navíc kvůli erozi a působení řeky nemáme celé kosterní pozůstatky. Zachovala se spíš jen polovina těl. Kolika lidem kosti patří tak ukáže až antropologická analýza,“ upřesnil archeolog.
Oblast od nepaměti sužovaly vojenské vpády
Právě odborné prozkoumání kosterního nálezu v laboratoři pomůže archeotýmu osvětlit, z jaké doby nebožtíci pocházejí. Na výsledky si však počkají ještě měsíc nebo dva. „Příliš doprovodných artefaktů jsme v hrobě nenašli. Za zmínku stojí asi jen zlomek železné podkovy a hřebík, které můžeme datovat do novověku. Ale jistotu, že souvisí s kosterními nálezy, nemáme,“ dodal Šmerda.
Při výkopu narazili odborníci i na zlomky pravěké keramiky, ale předpokládají, že ty zůstaly v půdě jako pozůstatek dávno zaniklého sídliště a ke kostrám se dostaly náhodou.
„Chtěli bychom také provést radiokarbonovou analýzu, která nám ukáže stáří kostí, případně analýzu DNA a izotopů stroncia, uhlíku a dusíku. Tím bychom se mohli dozvědět více o původu nebožtíků i jejich způsobu stravování,“ navrhl další postup Šmerda.
Na hypotézy a širší příběhy je podle něj příliš brzy. „Strážnicko od středověku přes třicetiletou válku až do druhé světové války sužovaly nejrůznější vojenské vpády. Ale do přesnější spojitosti je zatím s objevenými kostrami dát nemůžeme,“ zdůraznil.
Podle ředitelky muzea Ireny Chovančíkové je Hodonínsko obecně bohaté na nálezy. „U nás v podstatě platí, že kam kopnete, tam něco najdete. A to z různých dějinných období,“ poukázala s nadsázkou Chovančíková.
S odborníky v místě řadu let spolupracují i amatérští nadšenci, pomáhali také s vykopávkami i u Radějova. Na celém Hodonínsku opravdu nemají o nálezy nouzi. Přispívá k tomu i čilá stavební aktivita, při níž pracovníci muzeí provádějí především záchranné vykopávky.
Už v březnu například našli u ždánického sídliště Padělky kostrový hrob. Díky nálezu bronzového úlomku spekulují o tom, že by mohlo jít o hrob Keltů.
VIDEO: Reportér Matěj Smlsal si zkusil práci hrobníka. Kopal hrob, exhumoval ostatky i pohřbíval:
4. dubna 2019 |
