Zaměstnanci Státní zemědělské a potravinářské inspekce při prověrkách zaznamenali výrazné zlepšení kvality vín. Konkrétní čísla ještě zveřejňovat nechtějí, avšak mluvčí Pavel Kopřiva tvrdí: „Dosavadní výsledky kontrol nás opravňují k optimismu. Na ty plnohodnotné si ale budeme muset počkat až na příští rok.“
Jak potvrdil i ředitel inspekce Martin Klanica, od 1. dubna se citelně snížil výskyt nevyhovujících vzorků a ještě citelněji počet falšovaných vín.
Pomohla tomu nejen samotná novela vinařského zákona, ale i masivní mediální kampaň, která nepoctivé prodejce odradila. Změny jsou znatelné i na trhu, kde klesl zejména dovoz ze Slovenska (o novele vinařského zákona jsme psali také zde).
Teď přicházejí na řadu i vedlejší efekty novely. Protože z trhu mizí levná zahraniční vína, mohou si vinaři letos poprvé dovolit zvednout ceny.
„Dovozová sudovka, která se tu v poslední dekádě prodávala ve velkém, měla nesmírně nízkou cenu, které se nedalo konkurovat. Předpokládám, že novela vinařského zákona trh ovlivní a promítne se právě i do cen vína,“ říká Ctirad Králík z vinařství ZD Sedlec. Kvůli rostoucím částkám za vstupy - od surovin po energie - i letošnímu malému výnosu ve vinohradech se čeká zdražení o deset až dvacet korun na litr.
Další změny od ledna
Přestože jedni si novelu pochvalují, druzí jsou z ní nešťastní. Především jsou to podnikatelé, kterých se dotýká v každodenní praxi. Třeba provozovatelé hospod a restaurací netuší, co se zákazníky, kteří si zajdou „na dvě deci“.
Nenápadný paragraf vinařského zákona, o němž hostinští většinou ani nevědí, totiž nařizuje, aby lahev do dvoulitrového objemu byla vždy otevřena před zákazníkem a před ním aby z ní bylo i nalito. Jestli je možné ji otevřít podruhé, nebo zda ji po odlití dvou deci znovu použít nelze, ale už zákon nevysvětluje.
Do byrokratické mašinerie pak vstupují vinařství, která obchodují se sudovým vínem a chtějí ho prodávat stejným způsobem jako dosud. Do registru Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského bylo třeba do konce září zapsat všechna místa, kde budou s vínem obchodovat.
„K uvedenému datu je podaných 529 oznámení o prodejnách se sudovým vínem,“ vypočítala mluvčí ústavu Ivana Kršková.
Například Vinařství u Kapličky ze Zaječího má kvůli tomu nově 52 provozoven. Rekordmanem je v tomto případě pražská La Rocchetta, která prodává italské víno. Ta má provozoven 83.
„Chápu, že pro vyčištění trhu od podvodníků je to výhodnější a přehlednější, i když pro nás to znamená více administrativy. Větší potíž je ovšem v tom, že provozoven by měly být přihlášeny tisíce. A je jich jen pár,“ míní Dalibor Babáček, jednatel Vinařství u Kapličky.
Důvod je podle něj jasný, vinaři nevědí, jak si se zákonem poradit. „Šil se horkou jehlou a ani na inspekci nám nejsou schopni jednoznačně říci, jaké kroky máme podniknout a jaké ne,“ podotýká Babáček.
Jak podnikat dál, nevědí ani po půl roce platnosti zákona provozovatelé vinoték. Zatím v nich lidé dostanou sudové víno stejně jako vždy. Až do konce roku totiž platí přechodné období.
Od ledna však vinotéky musejí přejít na prodej vína v nevratných bag-in-boxech, nebo se vrhnout do byrokratického kolečka. Pokud chtějí víno dál prodávat ze sudů, budou formálně považovány za výrobce a veškerou produkci tak musejí hlásit v pravidelných kontrolních hlášeních stejně jako vinaři.
„Jsem přesvědčený, že všechny vinotéky touto cestou nepůjdou, protože je to příliš komplikované,“ míní Ivo Bouma, jenž provozuje síť vinoték Pálavské vrchy.
Už nyní v době vinobraní by se vinotéky musely s konkrétními vinaři domlouvat, kolik vína a z jakých hroznů od nich odeberou. „Vinotéka by si musela už při sklizni objednat výrobu vína u konkrétního vinaře, uzavřít s ním smlouvu a zavázat se k odebrání určitého množství konkrétní odrůdy. A to vše dopředu nahlásit na registru ministerstva zemědělství,“ vysvětluje Bouma.
„Neřeší praktické komplikace“
Toto by možná ještě splnit šlo. Vinařský zákon ale podle něj zdaleka neřeší praktické komplikace, které mohou nastat. „Například to, že se vinaři domluvené víno nepovede. Nebo bude za vyšší cenu, než na jaké se strany smluvně dohodly, protože se třeba zvedla cena hroznů,“ vysvětluje.
Když vinotéka víno neodebere, vinař už ho nemá komu prodat, protože v registru je oficiálně zamluvené. A vinotéka zase nemá náhradního výrobce, protože výroba se musí zadat půl roku dopředu.
Většinu vinoték tak zákon nejspíš dotlačí k tomu, aby prodávaly stáčené víno v jednorázových bag-in-boxech, které jsou navíc omezené maximálním objemem dvaceti litrů. Jednorázové obaly znamenají pro vinotéky nejen výraznou investici, ale také velkou ekologickou zátěž.
