„Město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka.“
Tuto větu v úterý schválili zastupitelé v Deklaraci smíření a společné budoucnosti. Podali tak obrazně ruku obětem brněnského divokého odsunu.
„Pokud se budeme schopní postavit čelem k historii, budeme se moci zamyslet nad tím, kam směřujeme a čemu bychom chtěli v budoucnu zabránit,“ komentoval to primátor Petr Vokřál.
Symbolické gesto má být podle něj prvním krokem města ke společnému smíření brněnských Čechů a Němců. Při hodinu trvající diskusi politiků to tak ale nevypadalo. Opoziční občanští a sociální demokraté hned na začátku odmítli o deklaraci hlasovat, komunisté byli proti jejímu přijetí.
„Jsme přesvědčení, že nelze hledět na události konce 2. světové války dnešníma očima a nemáme právo k odsudkům, protože jsme tehdejší dobu nezažili,“ shrnul stanovisko klubu ČSSD zastupitel Oliver Pospíšil.
Pro vyjádření lítosti zvedlo ruku třicet čtyři zastupitelů
Občanští demokraté zase odmítli deklaraci podpořit se zdůvodněním, že podobné prohlášení brněnští radní přijali už v roce 2001. „Nejsme přesvědčení, že je třeba se při každém výročí odsunu omlouvat,“ řekl Robert Kerndl (ODS).
A komunistický zastupitel Jiří Hráček rovnou text deklarace roztrhal se slovy: „Nebudu se omlouvat nějakým Sudeťákům.“ V podobném duchu se vyjádřil už dříve.
Koaliční politici argumentovali tím, že je debata o odsunu potřebná.
Rok smířeníVyhlásili jej brněnští radní. Má připomenout historické události včetně těch doposud opomíjených a důstojně uctít památku všech obětí z roku 1945. Program piety k vyhnání Němců: Pátek 29. 5. Sobota 30. 5. |
„V textu se přiznává otevřeně podíl orgánů města na divokém odsunu, čemuž se doposud město vyhýbalo. Je to důležité i proto, že se jasně říká, že nešlo o žádné selhání jednotlivce, ale selhání systému, ze kterého je třeba se poučit, aby se něco podobného už neopakovalo,“ myslí si Martin Ander, náměstek primátora ze Strany zelených.
Koalice se podle něj shodla na tom, že text deklarace je vyvážený.
„Vyrovnání se s tou událostí je ještě daleko. Beru dnešní prohlášení jako první krok,“ řekl Stanislav Juránek (KDU-ČSL), brněnský zastupitel a náměstek jihomoravského hejtmana.
Pro vyjádření lítosti nakonec zvedlo ruku jen třicet čtyři zastupitelů z celkových pětapadesáti. Ke koalici složené z hnutí ANO, KDU-ČSL, Strany zelených a Žít Brno se připojila i opoziční TOP 09.
„Jsme si dobře vědomi nesrovnatelně rozsáhlejších zločinů, které spáchal nacistický režim. Zároveň si uvědomujeme, že utrpení zůstává utrpením, ať je jeho původcem kdokoli a v kterékoli době. Nezříkáme se faktu, že jsme politickými nástupci těch, kteří dali podnět či tichý souhlas k vyhnání rodin z jejich domovů. Chceme uctít památku všech obětí a přispět tím k procesu vyrovnání se s bezprávím,“ píše se dále v přijatém dokumentu.
Autoři deklarace, politici z hnutí Žít Brno, netají inspiraci výzvou brněnské mládeže z roku 2000, jejíž část je doslovně přepsaná v textu.
Před čtrnácti lety navíc přijali tehdejší radní velmi podobné stanovisko s vyjádřením lítosti nad odsunem. V radě tehdy seděli mimo jiné politici z ODS, ČSSD a KDU-ČSL.
Liška: Čekal jsem trochu odvážnější formulace
Jedním z autorů výzvy osobností z roku 2000, aby se město omluvilo vyhnaným Němcům, byl i tehdejší student Ondřej Liška (Strana zelených). Liška, který je spoluautorem původního prohlášení iniciovaného sdružením Mládež pro interkulturní porozumění, deklaraci vítá, přestože ji čekal důraznější.
„Děkuji zastupitelům, že se k tomu otevřeně postavili, že jasně odmítli princip kolektivní viny. Ale politici jen dohání občanskou společnost, která je v debatě napřed. Lítost vyjádřili už radní po naší výzvě. Po patnácti letech jsem čekal trochu odvážnější formulace. Pozitivní je jistě to, že deklaraci nyní schválilo i zastupitelstvo,“ domnívá se Liška.
A jak na deklaraci reagují brněnští Němci? Vítají ji.
„Jsem ráda, že se v Brně začíná v kolektivní paměti probouzet zájem jak o tyto neblahé dny a týdny, tak o dlouholetou společnou historii. Po letech úplné ztráty povědomí o událostech kolem vyhnání brněnských Němců se dnes město tomuto úseku historie nevyhýbá a tragické události poprvé v takovém rozsahu připomíná. Ve srovnání s dikcí dokumentu z roku 2001 je tato deklarace konkrétnější a přesněji pojmenovává, co se událo,“ popsala Hana Zakhari z Německého kulturního sdružení v Brně.
Text Deklarace smíření se bude číst na pietním aktu 30. května v augustiniánském klášteře ve Starém Brně, kam přijdou uctít oběti divokého odsunu jak politici, tak i potomci obětí.
GLOSA: Nezapomenout, o to jde i po sedmdesáti letechVlastně se zdá, že je to vše jen jakási hra, něco jako zaříkávání před zlým duchem: Když se to povede, zašpuntujeme ho v lahvi a všechno bude zase v pořádku. Jenže nebude. Není snadné ani dnes špunt utěsnit a na tu lahev zapomenout. Vyhnání brněnských Němců je tragédií, která trvá, která bude přítomna i po desetiletích a staletích: V Brně hráli podstatnou roli Češi, Židé i Němci. Pak najednou zmizeli Židé, po nich zmizeli Němci. Je jistě dobře připomínat minulé smutné události, vysvětlovat je a hledat příčiny. Říká se, že pochopit je – to je ta nejlepší cesta k tomu, aby se neopakovaly. Jenže záruka v tom není žádná. Tragédie se prostě někdy opakují, někdy ne. Přesto je velmi dobře, že představitelé města Brna našli sílu, aby se jasně vyslovili o tom, co se stalo. Vyhnání brněnských Němců bylo bezpochyby špinavostí a nezmění to ani ten zavádějící termín „divoký odsun“. Nezapomenout na to vše, co jsme my Brňané udělali sami sobě navzájem, co jsme udělali druhým, i na to, co jiní udělali nám. To je to, o co tu jde. Na první pohled se může zdát, že Deklarace smíření, kterou přijalo zastupitelstvo, je jen variací na podobné stanovisko z doby před patnácti lety. Jenže každá připomínka je dobrá, neboť zapomínat je dnes až příliš snadné. A proč ho tedy dělat ještě snadnějším? Luděk Navara |
