„Dohlédni na děti, jestli mají dobře napsané úkoly. Já dnes musím zůstat v práci déle,“ hlásí jeden z rodičů.
„Já nemůžu, vždyť přece víš, že mám odpolední,“ zazní odpověď.
Podobnou situaci znají během školního roku v mnoha rodinách. Ty šťastnější si zavolají na pomoc někoho z příbuzných, v jiných marně přemýšlejí, jak tento problém vyřešit. Právě na ně je zaměřen projekt Trojlístek.
„Naším cílem je usnadnit rodinám s dětmi do patnácti let návrat na trh práce a zároveň vytvořit možnost přivýdělku pro ženy zralého věku. Hlídání dětí totiž zajišťují takzvané náhradní babičky, což jsou ženy, které by chtěly pomoci rodičům dětí a zároveň si přitom přilepšit,“ popisuje Michaela Klepáčová, vedoucí odboru sociálních služeb Městského úřadu Hodonín.
Novou službu bude Hodonín nabízet od tohoto září jako druhé město v republice. „V srpnu jsme uspořádali první dvě kola pohovorů, do kterých se nám přihlásilo třináct uchazeček. Současně s tím projevily o tuto možnost zájem první tři rodiny,“ uvedla další zaměstnankyně odboru sociálních služeb Marcela Prchalová.
Nejdřív dotazník, potom pohovor
Jak procedura funguje? Každá z uchazeček musí na úvod vyplnit dotazník, který pomůže zájemcům vybrat tu správnou náhradní babičku. „Je v něm přibližně deset otázek. Ptáme se, jak často může zájemkyně o tuto práci hlídat děti, jestli má zkušenosti s péčí o děti se zdravotním handicapem či například jestli nemá alergii na nějaká zvířata,“ vysvětluje Klepáčová.
Teprve poté pracovnice odboru sociálních služeb kontaktují jednotlivé rodiny. Ty dostanou příležitost seznámit se se ženou, která by měla o pozici náhradní babičky zájem.
Smlouvu následně sepíšou pouze v případě, že se mezi nimi vytvoří pracovně přátelský vztah, který bude současně motivován i peněžním ohodnocením. Doporučená částka činí 50 korun na hodinu.
Náhradní rodinné příslušníky vyzkoušeli jako první v tuzemsku před dvěma lety obyvatelé Brna, které se nechalo inspirovat sousedním Rakouskem. „Zájem rodin převyšuje počet našich babiček. Celkově jich vedeme jen 120 a bohužel ne všechny můžeme považovat za vhodné kandidátky,“ přibližuje vedoucí projektu Trojlístek Gabriela Vybíralová.
Mezi Vietnamci a „babičkami“ vznikají vřelé vztahy
Škála těch, kdo mají o službu zájem, je velmi pestrá. „Často jsou to samoživitelky, ženy s půlročním dítětem, které si dodělávají vzdělání, ale i rodiny se čtyřmi nebo šesti dětmi,“ sděluje Vybíralová.
Nová metoda hlídání dětí zaujala i členy vietnamské komunity. „Vietnamci běžně pracují až 420 hodin měsíčně, neznají volno v sobotu ani v neděli. Vzdělání a výchovu svých dětí přitom kladou na první místo svých priorit. O náhradní babičky proto mají velký zájem a vzájemně pak s nimi vytvářejí velmi vřelé vztahy,“ oznamuje předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter.
Zatímco seniorky oceňují ochotu Vietnamců učit se, členové menšiny naopak vítají pravidelné kontakty s českým mluvčím. „I díky tomuto projektu mají vietnamské děti na základních školách průměr všech známek 1,3 a na středních školách a gymnáziích 1,7. Sedm set z nich studuje na vysoké škole, kde mnozí končí s červeným diplomem,“ vypichuje Winter.
