Když někde vytekla nafta, zemina se odbagrovala a odvezla na dekontaminační plochu do Šakvic na Břeclavsku. Tam měly být ropné látky izolované ve speciální kryté jímce, z níž nemohou uniknout.
Problém je, že k tomuto účelu pozemek nikdy sloužit neměl – plocha, na níž soukromá firma ESET nebezpečné látky likvidovala, byla zkolaudovaná pouze jako polní hnojiště.
Šakvická starostka Drahomíra Dirgasová (STAN) na to upozorňovala deset let. Obavy, že ropné látky z hnojiště unikají do okolí, potvrdily i výsledky testů z kontrolních vrtů, které si obec zaplatila.
Jenže prokázat pochybení firmy bylo takřka nemožné. Obzvlášť když nekomunikovala ani s obcí, ani s úřady. Šakvice jako by bojovaly s větrnými mlýny.
Kontaminovaná zemina se tak na místo vozila dál. „Jsme sice vlastníkem pozemku, ale nikdy jsme nebyli vlastníkem stavby. Takže ať jsem dělala, co jsem mohla, nemohla jsem firmě zakázat užívat její vlastnictví,“ popisuje Dirgasová marný boj za to, aby firma přestala vyvážet jedovatý materiál do místa, které paradoxně sousedí s nově budovaným přírodním biotopem oceňovaným botaniky, ornitology i ekology.
Místo radosti rozčarování
Když byla na společnost ESET před dvěma lety vyhlášena insolvence, vypadalo to na konec jedné velké starosti.
„Vlastník se ještě snažil vyvést stavbu z insolvence a prodat ji. Měli jsme obavy, že dekontaminační plocha tu pak bude dál, jen ji bude provozovat někdo jiný. Kdyby ji koupila nadnárodní společnost, už bychom se ničeho nedomohli. Byl by to boj na dalších deset let,“ míní starostka.
Aby mohli zrušit to, co na obecním pozemku nikdy nemělo být, rozhodli se Šakvičtí plochu koupit sami. Insolvenčnímu správci za ni zaplatili 25 tisíc korun. „Když jsme sepisovali kupní smlouvu a převáděcí protokol, přesně jsme do ní uvedli, že na nás přechází polní hnojiště, ale nikoli jeho obsah,“ zdůrazňuje Dirgasová.
Chvilkovou radost však velmi záhy vystřídalo rozčarování. „Když jsme oznámili na kraji, že jsme z nejhoršího venku, dozvěděli jsme se, že na nás přešlo integrované povolení firmy a že bychom tedy měli obsah sami zlikvidovat, případně plochu dál provozovat,“ diví se starostka.
To potvrzuje i mluvčí krajského úřadu Alena Knotková. „Obec má dle našeho názoru a výkladu ministerstva životního prostředí odpovědnost za nakládání s odpady, které se nachází v zařízení, jehož se stala vlastníkem,“ tlumočí stanovisko odboru životního prostředí.
Šakvice se teď podle ní staly provozovatelem zařízení. A měly by tak odpady, které jsou v něm dnes shromážděny, zpracovat nebo předat dále oprávněné osobě.
„Komplikovaná právní situace“
Obavy z penalizace, které v Šakvicích panují, ale podle Knotkové zatím nejsou na místě. „Žádné lhůty stanoveny dosud nebyly,“ informuje mluvčí a dodává, že krajský úřad dosud podobnou situaci u zařízení v režimu integrovaného povolení neřešil. Proto si vyžádal metodickou pomoc od ministerstva životního prostředí, které před čtrnácti dny odeslalo kraji i České inspekci životního prostředí (ČIŽP) dopis s radami, jak ve věci postupovat.
Pro Šakvice to znamená, že začal další dopisovací „ping-pong“ mezi obcí a ministerstvem životního prostředí, krajem či ČIŽP. Zlikvidovat odpad uvnitř hnojiště by totiž Šakvice stálo šest až deset milionů korun, jejich rozpočet se přitom pohybuje kolem 35 milionů. Jde tak o natolik vysokou částku, že přesahuje možnosti obce.
Inspekce životního prostředí plochu v minulosti mnohokrát kontrolovala, naposledy letos v květnu. Podle mluvčího ČIŽP Jiřího Ovečky tehdy nezjistila únik škodlivin ze zařízení. Právě v té době obec plochu odkoupila – bez zeminy znečištěné ropnými látkami.
„Od té doby se řeší vzniklá komplikovaná právní situace ohledně zajištění provozu zařízení, kdy není jednoznačně zřejmé, kdo je jeho provozovatelem. Nicméně obec o stav zařízení pečuje včetně sledování záchytné jímky vod znečištěných ropnými látkami, při jejichž případném přetečení by hrozil jejich únik do okolí,“ uvedl Ovečka.
