„V porovnání s vnitrozemím se tady vyhlášení protektorátu Čechy a Morava nijak zásadně nepromítlo, neboť město bylo k Říši připojeno už v souvislosti s Mnichovem,“ připomíná historik Zbyněk Sturz.
Větší část pohraničí zdejšího okresu tedy byla obsazena už na začátku října roku 1938. „Starosta Skurský v řeči české a já v německé jsme vyzvali veřejně obyvatelstvo místním rozhlasem, aby zachovalo klid a pořádek,“ vzpomněl tehdejší starosta Erich Haase, jak se lidé dozvěděli o připravovaném obsazení Znojma německým vojskem.
Přitom v předcházejících dnech právě rozhlas důrazně vyzýval obyvatelstvo české národnosti v pohraničí, aby v žádném případě neopouštělo území. Bezprostředně poté se mezi „nežádoucími“ místními začala šířit panika, převážná část znojemských Čechů se tak rozhodla opustit své domovy a odešla do vnitřního území Československa.
Rychlá výzdoba na přivítání nacistů
Na druhé straně entuziasmus německého obyvatelstva z blížícího se „osvobození“ dávalo najevo množství nacistických symbolů v ulicích města. „Bylo vůbec s podivem, jak neuvěřitelně rychle se objevily různé uvítací nápisy, prapory a praporečky s hákovým křížem, často pracná výzdoba chvojím…“ píše se v kronice města. A kdo uvítání nepřipravil, mohl být považován za potencionálního nepřítele režimu.
Říšský kancléř do okupovaného Znojma přijel 26. října 1938, mimo jiné řečnil na rychle přejmenovaném náměstí Adolfa Hitlera.
Nejdetailněji toto období popsal znojemský archivář Karel Koc. Třeba jak při tažení jednotek německé armády zaplnily davy ulice na jižním předměstí, budovu českého gymnázia na Komenského náměstí zabral generální štáb vojska, nad Znojmem demonstrativně kroužila letadla, kterým místní obyvatelé na počest říšského maršála luftwaffe přezdívali Hermannovi ptáci, Dolní náměstí rychle přejmenovali na náměstí Adolfa Hitlera. „Odevzdávám naše město a náš osud do vašich rukou,“ prohlásil Haase, kterého netypicky nechali dál ve funkci starosty.
Gestapo zabralo organizaci křesťanské mládeže a svoji hlavní úřadovnu zřídilo ve vile bývalého starosty Josefa Mareše, který opustil Znojmo jen několik dnů před příchodem Němců. Pátralo se hlavně po politicích „marxistické opozice“, funkcionářích Sokola nebo představitelích českého kulturního života.
„Už 10. října bylo zatčeno asi 250 občanů převážně české národnosti,“ píše Koc v publikaci Připojení Znojemska k říšské župě Dolní Podunají. Třeba na staviteli Eduardu Oškerovi údajně nacisté vyzvídali technologický postup použitý při stavbě pásma pohraničních opevnění, na němž se podílel.
Židé odešli s předstihem
Část Čechů začala ze strachu raději veřejně sympatizovat s novým režimem. Koncem října nechalo gestapo převést ze Znojma několik desítek politických vězňů do rakouských žalářů, některé ale propustili po několika týdnech, protože se přes Vídeň přehnal další protižidovský pogrom a věznice musely být uvolněny.
Od anšlusu Rakouska přicházely do pohraničí znepokojivé zprávy o rasové perzekuci, a není divu, že většina místních Židů raději dobrovolně odešla ještě před příchodem nacistů. Počátkem roku 1939 vyšel v Moravské pravdě článek o stavu řešení židovské otázky ve Znojmě.
„Všechny obchody a hospodářské obory jsou úplně odžidovštěny. Mnoho set židovských obyvatel, až na pár výjimek, které také již konají přípravy odstěhovati se, se ztratilo. Za několik neděl bude Znojmo úplně prosto všech Židů,“ psalo se v textu s tím, že k židovskému vyznání se oficiálně přihlásilo jen 38 lidí.
Se Znojmem měli nacisti velké plány
Po odchodu českého obyvatelstva značně poklesla hustota zalidnění a Znojmo působilo jako poloprázdné město. Jenže aspirovalo na nové správní centrum území s vlastní autonomií v rámci říšské župy Dolní Podunají, populační otázka byla tedy zásadní. K hlavnímu sídlu tak byly připojeny obce Sedlešovice, Dobšice, Nesachleby, Nový Šaldorf, Oblekovice, Bohumilice, Starý Šaldorf a Suchohrdly.
Ambicí bylo do čtyř let vybudovat pohraniční město Říše s 31 tisíci obyvateli a s velmi značnou rozlohou. V samotném Znojmě přitom zůstalo jen necelých 13 tisíc lidí, zhruba polovina z cifry před okupací. Nacisté tak začali masivně přesidlovat občany z východní marky do zdejšího pohraničí.
Znojemsko bylo dávno Němců, před 85 lety se proto žádný odpor proti protektorátu nekonal. „Na druhou stranu, takové Přímětice nebo Kuchařovice, které dnes obsluhuje znojemská MHD, byly české, takže to bezpochyby rezonovat muselo,“ míní historik Sturz.
Okupované jihomoravské pohraničí bylo v dubnu začleněno do župy Niederdonau a rozděleno mezi dva okresy, takzvané landráty – Znojmo a Mikulov.
