Přibližně v půl páté se očekávání všech za zábradlím naplnila. „Támhle jdou, kluci šikovní,“ zmiňuje jeden z přihlížejících a ostatní se k němu přidávají hlasitým potleskem. Jana Sirotka, Petra Chmela a Radka Nejezchleba po 30 hodinách pod zemí přivítali nejenom jejich rodiny, ale i mnoho současných a bývalých jeskyňářů, pro které úspěšné zakončení akce představuje důležitý milník.
„Že by se to celé jednou takhle prošlo, je splněný sen mnoha generací jeskyňářů. Kluci přišli po nás, a jsou lepší a šikovnější,“ uznává speleolog a potápěč Miroslav Měkota, který sám jako jako jeden z prvních zdolal v roce 1991 traverz z Rudického propadání do Býčí skály. Dnes už by si ale na trasu podobnou té Bělovodské netroufl.
Potápěči zdolávají dosud nepokořenou trasu šesti jeskyněmi v Moravském krasu |
Je totiž velmi psychicky a fyzicky náročná, téměř kilometr cesty tvoří sifony, tedy místa zaplněná vodou, a je tedy nutné je zdolat plaváním. „Často je tam nulová viditelnost a člověk si nevidí ani na špičku nosu. Orientuje se jen hmatem za pomoci vodicích šňůr. Je přitom potřeba, aby nezmatkoval, uvědomil si, že má dostatek vzduchu a věřil, že ty šňůry jsou v pořádku a dobře natažené. Za mě je to velká odvaha,“ uznává jeden z přihlížejících speleologů.
Právě vodicí šňůry bylo třeba v některých sifonech znovu natáhnout, od 80. let do nich totiž nikdo nezavítal. „Občas se stává, že se do nich potápěč zamotá, což je nejčastější důvod nehod. Tentokrát ale žádná taková kritická situace nenastala, i když ne všechno šlo podle plánu. Do sifonů nám spadlo pár věcí a bylo nám líto je tam nechat, proto jsme se pro ně museli potopit a hledat je, čímž jsme se zdrželi,“ vypráví Sirotek.
Celou akci ovšem hodnotí jako velmi povedenou, těsně po vynoření se z posledního sifonu navíc ani jeden z nich výraznou únavu nepociťoval. „Nejhorší část trasy jsme zdolali už včera. Mezi nejnáročnější místa patří prostor v rámci sifonu mezi jeskyní Nová rasovna a Spirálka. V jedné části si musí potápěč lehnout, proplazit se a hned za tím se musí prodrat naopak vertikálně,“ popisuje Sirotek.
Na sobě přitom mají potápěčské vybavení s náhradními lahvemi se vzduchem a celá výbava tak může vážit až 60 kilogramů. „Jsme rádi, že jsme to zvládli. Jsme na sluníčku a všechno snad dobře dopadlo,“ popisuje své pocity Nejezchleb, kterého přišla přivítat i jeho dcera. „Zatím nemáme naplánované, co budeme doma dělat, ale chtěla bych se podívat na nějaký film,“ zmiňuje.
Pivo nechybí ani pod zemí
Sirotek, který je zároveň místopředsedou české speleologické společnosti, podotýká, že se jednalo o symbolickou akci, která kromě završení několikaleté snahy o propojování Amatérské jeskyně připomíná i důležitost spolupráce mezi jeskyňáři. Aby šlo vše bez problémů, bylo třeba několik podpůrných týmů o přibližně osmdesáti lidech.
Ti na potápěče čekali u jednotlivých sifonů a doplňovali jim zásoby, materiál a výbavu. „Fungovalo to perfektně. Akorát v jedné jeskyni jsme byli moc rychlí, tak jsme na ně museli čekat a ve dvou jsme zase museli pospíchat, abychom to stihli,“ přibližuje Sirotek.
Punkevní jeskyně, jak je neznáte. Přístaviště loděk se ocitlo vysoko ve vzduchu |
Na akci přišli pomoci také manželé Lída a Tomáš Ondrouchovi, kteří se speleologii věnují přes 30 let. „My jsme byli úplně na konci u Červíkových jeskyní, kde se měli vynořit. Sifon tady totiž nekončí jezírky, která znají turisti, ale malou boční jeskyní. Následně jsme zkontrolovali, jestli jsou v pořádku a pobrali od nich věci,“ popisuje svoji úlohu pár. Dle jejich slov nebyla tato role příliš náročná, ale ti, kteří nosili věci po větších jeskyních, potřebovali být fyzicky zdatnější.
Jedním z úkolů podpůrného týmu bylo například postavit stanoviště, tedy bivak, ve kterém může trojice potápěčů přespat. „Myslím, že se povedl. Čekala na nás pěkná rovná terasa se stanem, ve kterém bylo teplo,“ chválí si Chmel.
Dechberoucí objev v podzemí na Brněnsku. Jeskyňáři našli jezírko vyzdobené krystaly |
Protože se jedná o chráněnou lokalitu, nutné bylo vyřešit i to, kam mohou potápěči chodit na záchod. „Řešili jsme to poměrně vážně, ale nakonec se k tomu určil potok, který to jednoduše spláchne,“ vysvětluje Ondrouchová. Kromě spánku potřebovala trojice jeskyňářů i dostatek vhodného jídla a pití. „Běžně jí normální jídlo, takže na snídani mají třeba rohlík. Tady využívali i takové ty cestovní balení zahřívacích jídel. A pitný režim? Od čaje, přes kafe až po nějaké to pivo,“ dodává.
