Oxid uhličitý ukryjí těžaři na Hodonínsku pod zem k pravěké vodě

V hloubce přes osm set metrů pod zemí proniká mezi souvrství hornin stále mořská voda pocházející z období prvohor až třetihor. A právě tyto vrstvy, kterým se říká slané akvifery, chce společnost MND u Žarošic na Hodonínsku využít k ukládání oxidu uhličitého.

Ropný vrt v jihomoravských Dambořicích | foto: Radek Miča, MAFRA

Místa, kde dřív těžaři pátrali po ropě a zemním plynu, chtějí podrobit vtlačným testům. Mají tak naději získat první komerční zařízení na zachytávání a ukládání CO₂ ve střední a východní Evropě.

„Díky starším průzkumným vrtům na ropu a zemní plyn známe velmi dobře plošný i hloubkový rozsah vhodných souvrství a také fyzikální a chemické vlastnosti hornin a vrstevních vod. Vtlačné testy nám odpoví na otázky, jak se bude CO₂ v akviferech chovat, jaký objem do nich bude možné uložit a jaká bude denní kapacita ukládání,“ říká Tomáš Baldrián, ředitel Úseku geologie v MND. 

„Slané akvifery se jeví jako nejperspektivnější geologické prostředí pro ukládání CO₂ v Česku, a to nejen kvůli mimořádné kapacitě, ale také kvůli bezpečnosti. Souvrství je skutečně nasáklé původní mořskou vodou, což samo o sobě svědčí o tom, že se nemíchá s povrchovou vodou a přirozeně těsní. Proto bude bezpečné i pro plánované ukládání CO₂,“ dodává. 

Technologie spočívá v zachycení CO₂ vypouštěného velkými průmyslovými provozy a jeho uložení v tekuté formě do hornin hluboko pod zemským povrchem. Odborníci této změně skupenství říkají superkritický stav. Hluboko pod povrchem v tomto stavu CO₂ již zůstane a nepřejde zpět do plynné fáze. 

Díky tomu významně ztrácí na objemu. A to je pro kapacitu úložiště jednoznačně výhodné. Pro představu: plyn s objemem tisíc kubíků lze takto redukovat až na 2,7 kubíku kapaliny, což je podobné, jako by se velký plavecký bazén najednou vměstnal do domácího brouzdaliště pro děti.

Slané akvifery jsou pro ukládání CO₂ prověřené v Americe i v Norsku. Moravské naftové doly k tomuto účelu prověřují netěžené uhelné sloje a vytěžená či dosud těžená ložiska ropy a zemního plynu. V rámci česko-norského experimentálního projektu SPICER připravují ve spolupráci s Českou geologickou službou pilotní úložiště CO₂ po vytěžení ložiska u Žarošic na Hodonínsku.

Primárním cílem je takto izolovat oxid uhličitý, který produkují třeba teplárny či cementárny, od atmosféry. Tak, aby nepřispíval ke skleníkovému jevu, globálnímu oteplování a změně klimatu. Zatímco USA nebo Kanada úložiště již úspěšně provozují, v Česku se začalo ukládání CO₂ pod zemí mnohem intenzivněji řešit až v okamžiku, kdy se Evropa zavázala, že se v roce 2050 stane uhlíkově neutrální.