Poznáte hned, jaká ve třídě panuje atmosféra?
Dovoluju si tvrdit, že už ano. A s oblibou říkám, že žáci na to taky mají „tykadla“, funguje to tedy obousměrně. Jakmile vcházím do místnosti, která je jindy plná smíchu a povídání, a dnes je v ní ticho, reaguju na to. Zjišťuju, jestli se nestalo něco, co je potřeba řešit. Nebo třeba podle výrazů ve tvářích poznám, když mají studenti za sebou těžkou písemku. Pak se podle toho při hodině zařídím. Většinou nemůžu přizpůsobit látku, ale dá se zvolit jiná forma výuky.
To mě zajímá. Jaké neotřelé činnosti do hodin zahrnujete?
Když je třída unavená, nepoužiju třeba běhací diktát. Naopak ho volím, když mají studenti hodně energie, chuť běhat po třídě a hledat příslušný papírek, jehož obsah si pak zapamatují a zapíší. K naučení slovíček jsou zase skvělé kartičky. Studenti si vytvoří takové pexeso, z jedné strany mají výraz česky a z druhé německy. Nebo si ho můžou udělat elektronicky jako takzvané flashcards. Občas také přinesu do hodiny výukové deskové hry nebo připravím bingo. Možností je spousta. Ráda zapojuju i technologie. Například zadám skupinový projekt, k němuž si žáci mohou dopomoci umělou inteligencí.
Každý má možnost napravit chybu a záleží na něm, jestli ji využije. To, že se studentovi nepovede test nebo je nepříjemný, rozhodně není konečná.
Jste nervózní, když stojíte před tabulí?
Dávno ne, je to pro mě přirozené. Ale vzpomínám, jak jsem před sedmadvaceti lety přišla na svoji první hodinu němčiny. Doteď bych dokázala vyjmenovat jména všech studentů, kteří byli v té době jen o čtyři roky mladší než já. Vstoupila jsem do třídy, kde byly obsazené jen přední lavice. Měla jsem nutkání sednout si dozadu a jen poslouchat. Cestou ke katedře jsem si říkala: běž dopředu před ně a mluv. Jakmile jsem se představila, všechno ze mě spadlo, a nervozita už se nikdy nevrátila.
Co chcete, aby si studenti z vašich hodin odnesli?
Myslím, že kromě probírané látky by se měli naučit i to, jak mezi sebou komunikovat. Vidí, jak v některých situacích reaguju, a to je ovlivňuje. Vím to z vlastní zkušenosti, sama jsem si mnohé vzala z toho, jak se chovala moje paní učitelka na prvním stupni. Na ni nikdy nezapomenu. Zacházela s malými žáky s respektem, všem dávala příležitost zazářit a nenálepkovala. O nikom by neřekla, že je zlobivý, zkrátka jenom zrovna zlobil. A to je obrovský rozdíl, jak se to pojmenuje. Přistupuju ke svým studentům stejně jako ona. Když se někdo nezachová správně, řeknu si: prostě dneska nemá svůj den.
Dáváte tedy studentům druhé šance?
Nejenom druhé. Každý má možnost napravit chybu a záleží na něm, jestli ji využije. Ale musí se sám snažit. Ráda tomu, kdo projeví zájem, vyjdu vstříc. Pokud se nejedná vyloženě o velké překročení hranic, jako je například šikana. Ale to, že se studentovi nepovede test nebo je nepříjemný, rozhodně není konečná.
Jak reagujete na drzost nebo nezájem studentů?
Jakmile se ke studentům chovám solidně, oni se tak chovají taky. Když máte se třídou hezký vztah, tak si třeba vyrušování jednotlivce v hodině vyřeší v kolektivu. Většina lidí se totiž chce něco naučit a nenarušit dobrý vztah s učitelem, a tak si to mezi sebou vyříkají. Každopádně děcka na střední škole jsou inteligentní a s nějakým vyloženě drzým chováním se opravdu nesetkávám.
Co se týče nezájmu, tak se domnívám, že ani není možné dosáhnout toho, aby všichni byli nadšení dějepisáři a němčináři. Myslím, že cílem pedagoga má být, aby předmět studentům alespoň neznechutil. Pokud je v danou chvíli nezajímá, co se probírá, z respektu k učiteli a třídě by to neměli dávat ostentativně najevo. V budoucnu se jim bude hodit třeba umět naslouchat kolegům, když se bude jednat o něčem, co je zrovna nebaví.
Předpokládám, že vaše práce obnáší i neustálé vzdělávání a hledání nových metod.
Jistě, vzdělávám se svépomocí, chodím na školení nebo si radíme s kolegy. Myslím, že sdílení je úžasná věc a mělo by fungovat v každé profesi. V té učitelské se hodně rozjelo za covidu, kdy jsme začali navzájem sdílet přípravy, digitální pomůcky a zkušenosti s učením online. Snažím se to zachovat i nadále a podporovat v tom kolegy ve škole. S druhou kariérní poradkyní Zuzanou Adamovou například pořádáme každý měsíc inspirativní kavárničky pro třídní učitele. Podle mě platí, že dobré vztahy mezi učiteli se přenášejí na žáky.
Přeložit se dá úplně všechno, říká angličtinář, který touží rozmluvit Česko |
Co všechno do agendy kariérní poradkyně spadá?
Čím déle to dělám, tím silnější mám pocit, že do ní spadá úplně všechno. Přirovnávám naše aktivity k podhoubí, které se šíří celým lesem a pomáhá, aby rostly stromy. Kariérní poradenství v našem pojetí zahrnuje třeba workshopy pro celé třídy. Já a kolegyně se studenty strávíme celý den a učíme je plánovat, vytvářet profesní portfolio a nahlížet na budoucnost různými způsoby. Pod naším vedením vyvozují, jaké jsou výhody a nevýhody nástupu do práce či pokračování ve studiu na vysoké škole.
Představujeme jim také třeba různé rozhodovací techniky, dále nabízíme individuální poradenství, pomáháme s životopisem nebo přípravou na pracovní pohovor. Můžeme žákům zprostředkovat různé osobnostní testy, díky kterým si mohou lépe uvědomit, čemu se chtějí v životě věnovat. Každý student školy se na nás může kdykoliv obrátit.
Svět se neustále mění. Jak mohou studenti v dnešní době obstát na pracovním trhu?
Pokud je člověk komunikativní, kreativní, empatický, umí se přizpůsobit a učit se nové věci, tak si vždy dokáže poradit. Vedle znalostí a dovedností jsou důležité i tyto obecné požadavky. Roli hrají také hodnoty. Někdy si lidé neuvědomí, jak důležité pro ně jsou, dokud je neztratí.
Ze tříd se už tolik neozývá smích a hluk, uzavírají se do svého světa, říká expertka |
Jaké hodnoty konkrétně myslíte?
Každý si musí sám zvážit, co je pro něj opravdu důležité. Pro někoho jsou to přátelé a rodina. To potom sehrává roli i v tom, jestli třeba půjde za vzděláním do cizího města. Jakmile si s žákem popovídáme o jeho osobních hodnotách a jestli si je v budoucnu přeje víc naplňovat, může to ovlivnit volbu jeho další cesty.
Kariérní poradkyně jste ve škole dvě. Jak vypadá vaše spolupráce?
To, že jsme na to dvě, je nedocenitelná výhoda. Každá jsme jiná a skvěle se doplňujeme. Žáci mají v případě individuálních konzultací více možností a my v sobě navzájem oporu. Pracujeme spolu rády, i to se podle mě na našich výsledcích odráží. Nedávno jsme si například založily instagramový účet, abychom byly studentům blíž. Smějeme se, že jsme teď instagramerky – my, dvě boomerky. Někdy fotky podle toho vypadají, jedna má horší mobil než druhá, ale baví nás to.
Děcka oceňují, že tam dáváme spoustu zajímavých informací a zároveň bereme samy sebe s nadsázkou. Odstraňuje se tím bariéra mezi námi a snáze se pak třeba odhodlají k individuální konzultaci a těší se na naše workshopy. Když jdeme po chodbě, tak nás zdraví, i když nás neznají z výuky.
Učitelka-influencerka mění české školství. Stížnostem dítěte vždy věřte, radí |
Když jdete po školní chodbě, rozdáváte úsměvy. Je to vaše přirozenost, nebo to berete jako pracovní nástroj?
Prostě to tak mám, nepřemýšlím nad tím. I když si vzpomínám, že jsem kdysi četla komiks, kde se hlavní hrdinka snažila vědecky dokázat, že úsměv je nakažlivý. S tím musím souhlasit. Mám vyzkoušené, že když jste milí, většině lidí je hloupé se k vám chovat zle. Když se usmíváte, většina vám to opětuje.
Jak jste vlastně zjistila, že vás studenti přihlásili do Zlatého Ámose?
Skupina kluků podala přihlášku, na kterou potřebovala získat sto podpisů. Získali jich rovnou dvě stě, respektive o ten dvoustý požádali moji kolegyni a kamarádku, druhou kariérní poradkyni Zuzku. Přišli k nám do kabinetu a schválně o tom začali mluvit „jakože“ jen s ní. Pro mě to bylo obrovské a velmi milé překvapení.
Co se vám na soutěži nejvíc líbí?
Není jen o didaktice a odbornosti, ale především o vztahu mezi žáky a učiteli. Navíc na veřejnost se ze škol dostávají spíš věci, které nefungují. Díky Zlatému Ámosovi máme příležitost mluvit o tom pozitivním a ukazovat, proč stojí za to tuhle profesi dělat. Co si budeme povídat, ovlivňujeme budoucí generace, tak jako mě ovlivnila moje učitelka z prvního stupně. Nemám na mysli to, že mě naučila číst, psát a počítat, ale že pro mě byla vzorem svou osobností.
