„Herce“ do nich získává snadno – ve Svaté Kateřině na Blanensku totiž provozuje psí hotel. „Majitel se musí psovi věnovat. Nestačí s ním jít dvakrát denně ven, je potřeba naplňovat všechny jeho potřeby,“ říká kynolog.
Jaký jste typ pejskaře?
Spíš se beru jako profesionál než jako milovník psů, protože s nimi pracuji už hodně dlouho. Když tedy jdu po ulici a uvidím psa, nevýskám, že vidím krásného psa. Nejsem nadšený typ, jsem typ kynologa, který psům rozumí, protože jsem jich viděl strašně moc.
Většina agrese má původ ve strachu, který vzniká špatnou socializací. Ta může začít už u chovatele.
Co vás na práci se psy baví nejvíc?
Nejvíc mě baví změna, výsledek. Když jsem začínal, byl jsem nadšený už z toho, že se pes naučil „sedni“. Později, když jsem cvičil závodní psy, mě bavil úspěch. Dnes, když pracuji s problémovými psy, mě nejvíc těší, že pomůžu lidem a vidím tu změnu – pes nereagoval na přivolání a najednou reaguje. Jedna paní mi dokonce napsala, že jsem jí zachránil manželství, protože se kvůli psovi doma hádali.
Co je na cvičení psů nejtěžší?
Asi práce s lidmi, protože většina problémů vzniká z toho, že se ke psům neumějí chovat nebo nevědí jak. A nejtěžší je s nimi komunikovat a vysvětlit jim to. Někteří nechtějí slyšet, jak to skutečně je. Spousta lidí dnes psy polidšťuje a chová se k nim jako k dětem, ne jako ke zvířatům. Z toho pak vyplývají problémy a frustrace zvířat. Často jsou tedy největším problémem lidé, ne psi.
Co přesně myslíte polidšťováním a k čemu může vést?
Lidé psům často nenastavují hranice. Pes by měl vědět, co je jeho teritorium a co je vaše. Když mu hranice nenastavíte, může se dostat na pozici, na kterou nemá nárok. Submisivní pes se o nic přít nebude, ale pes, který se v hierarchii snaží zaujmout nějaké místo, může reagovat agresivně, například když si sedne na pohovku a vy se naštvete a odstrčíte ho.
Jak má vypadat zdravý vztah mezi chovatelem a jeho psem?
Musí být naplněné základní potřeby psa – komunikace, potrava, bezpečí a pravidla. Majitel se musí psovi věnovat. Nestačí s ním jít dvakrát denně ven, je potřeba naplňovat všechny jeho potřeby. Například lovecký pes má chodit do lesa, takže si ho nepořídím, pokud půl dne ležím na gauči. Každé plemeno potřebuje naplňovat to, k čemu bylo vyšlechtěno. Pokud se to neděje, vznikají problémy. Psa bych si měl vybírat podle toho, jaký jsem já jako majitel. Hodně lidí si ho pořizuje podle vzhledu a vůbec neřeší jeho povahu. Zároveň je velmi důležité propojení fyzické a mentální zátěže. Mnoho psů jen chodí na vycházky, běhá, ale neučí se. Spousta lidí psy miluje, ale neobohacuje je.
Nehlaďte vodicího psa, přehlédne pak popelnici, říká jejich cvičitel |
Může mít pes ve městě plnohodnotný život?
Určitě, i když zase záleží na typu psa. Ale paradoxně psi žijící ve městě mívají lepší život než ti na vesnici. Člověk s velkým pozemkem si často myslí, že se pes zabaví sám, ale ten pak leží u brány nebo maximálně běhá kolem plotu. A z toho vznikají problémy. Za plotem pojede cyklista a pes, který nemá vybitou energii, si na něm začne ventilovat frustraci. Psi ve městě zahradu nemají, takže se musí venčit. Jdou ven třeba třikrát, čtyřikrát denně, což jim přináší interakce s dalšími psy a sociální vazby s lidmi. To je pro ně primární. Samozřejmě to nemá vypadat tak, že člověk přijde do psího výběhu o rozměrech 10 krát 10 metrů, sedne si na lavičku a pes si tam běhá. To taky ne.
Který mýtus ohledně psů byste rád uvedl na pravou míru?
Bojová plemena neexistují. Jsou to psi, kteří byli nějak šlechtěni, ale vždy záleží na tom, jak se k nim lidé chovají a jak jim nastaví hranice. Jsou to silná, úžasná zvířata, což při špatném vedení může být problém. Například teriéři mají tendenci likvidovat, ale pokud jsou dobře vedení a mají dobrou krev, lidi milují. U těchto plemen hodně záleží na tom, jestli je zachovaný rys plemene a není pokažený nějakým křížením.
Existuje zlý nebo nevychovatelný pes?
Ne, zlý ani nevychovatelný pes neexistuje. Problémy vznikají z toho, v jakém je pes prostředí a kdo na něj působí. Samozřejmě záleží i na předpokladech – někteří psi nikdy zlí nebudou. Jsou ale i tací, kteří se narodí s určitým problémem, například s hyperaktivitou. Pokud jsou špatně socializovaní, může se z reaktivity stát agrese. Všechno se ale dá řešit. U některých psů je to jednoduché, u jiných jde o dlouhodobý proces vyžadující profesionální přístup, ale řešení vždy existuje. Hlavně je potřeba změnit vnější vlivy.
A co agresivní psi?
Většina agrese má původ ve strachu, který vzniká špatnou socializací. Ta může začít už u chovatele. Pokud je štěně zavřené někde ve sklepě, nevídá lidi a pak si ho někdo vezme, začne mít strach a vzniká vzorec – pes nemůže utéct ani se stresu vyhnout, takže použije agresi. Jakmile zjistí, že mu to funguje, začne ji používat opakovaně.
Zlobíš? Vycvičím tě! Lidé chtějí od psa poslušnost, mnohdy ho ale trýzní |
Jak je to s příslovím, že starého psa novým kouskům nenaučíš?
Pes se učí každou sekundu. Jeho chování není nikdy stejné a neustále se učí díky novým zkušenostem. Čím je pes starší, tím je to náročnější, ale něco se změnit určitě dá. Opět ale záleží na vnějších podmínkách.
S jakými problémy za vámi lidé chodí nejčastěji?
Asi nejčastější problém je tahání na vodítku a přivolání. Pes táhne za nějakým zdrojem – ať už jde o zábavu, volnost nebo čichání – a lidé to neumějí zvládnout. Pes je pak nevnímá, protože oni sami nejsou tím zdrojem. Pokud budete zdrojem všeho, co pes potřebuje, nebude to hledat v okolí, nebo z toho alespoň nebude úplně vyřízený.
O tipech a tricích pro majitele psů natáčíte i na sociální sítě...
Když jsem točil video o tahání na vodítku, největší problém byl, že jsem neměl psa, který by tahal. Vzal jsem pět psů a žádný z nich netahal, protože se mnou už jsou naučení. Pak se mi například vůbec nepovedlo video s „agresivním psem“, kde dávám psa na kapotu auta. Potřeboval jsem, aby jeden pes běžel na druhého, jako že ho chce zakousnout, ale on běžet nechtěl. Nakonec má to video asi půl milionu zhlédnutí, protože lidé začali řešit, že to auto poškrábu a podobně. Nicméně podobná situace se mi skutečně stala. Měli jsme rotvajlera a sousedka měla pudla. Otevřel jsem bránu a rotvajler utekl zrovna ve chvíli, kdy sousedka šla kolem. Pudla zachránila tak, že ho hodila přes plot. Jedna paní mi pak pod video napsala, že takhle hodila psa do popelnice.
Jak funguje váš psí hotel?
Hotel je primárně zaměřený na aktivitu psa. Mým cílem je, aby pes večer padl unavený a naplněný, takže když večer přijdete do hotelu, je tam mrtvo. Zároveň je strašně důležité, aby se psi mezi sebou snesli. Ideální je, když jsou přátelští, protože pak jich mohu pustit klidně deset dohromady. Já si mezitím dělám svou práci, třeba sekám zahradu, a oni si běhají. Mají se u mě jako doma – někdy i lépe.
Máte z hotelu i nějaké špatné zkušenosti, případně jak jste se z nich poučil?
Když jsem začínal, bral jsem každého psa. Jednou mi pán přivezl psa, kterému bylo asi 12 let, nechodil a celou dobu měl pleny. Měl jsem i psa, který byl slepý a hluchý a proštěkal půl dne, protože nevěděl, co se s ním děje. Pak třeba jsou psi, kterým je 10 let a nikdy nebyli v hotelu, takže je to strašně vystresuje. Proto si dnes psy i klienty vybírám a dávám si na to pozor. Chci vidět, jak se pes chová, jak reaguje na prostředí – na lidi i na ostatní psy. Stejně tak chci vidět, že majiteli na psovi skutečně záleží.
