Ať je mu na vrcholu stále dobře
No, co se tak přeje k 75. narozeninám? Mirečkovi Dóňovi přeju jednak dlouhá léta. U něho už totiž nehrozí nebezpečí, že by při jeho nádherném přirozeném hereckém nadání zažil nějakou krizi. On je opravdu na vrcholu a já bych si moc přál, aby mu na tom vrcholu bylo dobře.
K takovému jubileu se navíc hodí zavzpomínat nejen na naše brněnské začátky v Divadle Husa na provázku. My jsme spolu nechodili po flámech, teda Dóňa nechodil po flámech. Patřil k nám do provázkovské party, do našeho divadla, byl výrazný a čím dál výraznější. Dělal pak nádherný věci v Národním divadle, krásná představení.
Teď společně točíme seriál Muži v letu, ještě s Pavlem „Čmaňou“ Zedníčkem, na jaře budeme pokračovat. Režisér Petr Nikolaev nám říká: „Tak už přicházejí naši Tři tenoři.“ Nám se spolu hraje tak jaksi přirozeně, protože se opravdu známe léta a známe se zblízka.
A čeho si na Mirkovi cením? Především jeho pohotovosti, takové té herecké bystrosti a obrovské inteligence. – Bolek Polívka, herec, komik a principál brněnského Divadla Bolka Polívky
V plné tvůrčí síle může převzít další velké role Miroslava Donutila zdravím k pětasedmdesátinám jednak jako velkého herce, jednak jako dlouholetého přítele. Viděl jsem ho nedávno jako Maršála a Doktora v Bílé nemoci a jako Willyho Lomana ve Smrti obchodního cestujícího a vím, že je v plné tvůrčí síle schopný převzít další velké role. Ze srdce mu je přeju. Mně udělal nezapomenutelnou radost jako Nikola Šuhaj v Baladě pro banditu a student Richard Gregor v Pohádce máje. I když jsem se k oběma nesměl hlásit, takže o spolupráci vlastně nešlo, moc mi to pomohlo, protože mi tenkrát bylo zle. Na jeho příští premiéru chci přijet a stisknout mu ruku. Doufám, že ho překvapím. – Milan Uhde, brněnský dramatik a spisovatel |
Cením si jeho úžasné píle
Hlavně mu přeji zdraví, a aby v plné síle a své neudolatelné aktivitě oslavil i další jubilea. Píši to v čase, kdy se dočítám, že zemřel náš kamarád, herec a hudebník Mojmír Maděrič. S Mirkem tak skvěle bojovali v provázkovské inscenaci našeho Chameleóna aneb Josefa Fouché, ale samozřejmě v řadě dalších inscenací. Non tacebis… (Neumlkneš, pozn. red.)
Spolupráce s Mirkem? Zkoušení, dřina, ale nádherné chvíle. Mirek byl bavič par excellence – když přicházel do šatny, znělo varování „nemluvte, Mira to uslyší a bude to v televizi nebo jeho večerech“.
Mirek byl a je vynikající hudebník: psal jsem mu songy nebo árie a věděl jsem dost přesně, co bude následovat. Psal jsem s přítelem skladatelem Arnoštem Parschem hudbu ke Kaločově výborné inscenaci Romeo a Julie. Mirek se tam objevil (jako posluchač Janáčkovy akademie múzických umění) dodaný na roli sluhy v začátku tragédie, v níž excelovali mladičká Libuška Šafránková a Fred Strejček jako Romeo. Mirek suverénně udělal z krátkého sluhova výstupu, při němž jakože neumí číst a seznam hostů mu přečte Merkucio, samostatné číslo na forbíně. Stál jsem vedle excelentního herce Ladislava Lakomého, který pravil: „Tak toto bude herec, v prvním ročníku už leze na forbínu místo Romea.“
Mirek parťák? No, náš zvěčnělý režisér Scherhaufer vždy křičel, že ve vězení, na vojně a v divadle není žádná demokracie. A měl pravdu: řídil se totiž komunistickým vojenským řádem, jehož první paragraf zněl, že je základní povinností velitele předvídat katastrofy. A těch katastrof je vždy o trochu víc než toho předvídání.
Na Mirkovi si cením jeho úžasné píle. Mohl se spolehnout na svůj velký talent, ale k němu připojil ještě svou enormní pracovitost. Chtěl bych ho ještě jednou vidět – ale to se mi už nesplní – v Amadeovi s jeho synem Martinem, se kterým hrál v inscenaci, k níž jsem psal hudbu a poznal ho jako výborného a skromného herce. Otec a syn v Amadeovi Vladimíra Morávka jako Salieri a Mozart. V této dokonalé kulturní lži, ale skvěle napsané, byť nepravdivé hře, to byl zážitek na celý život. Mirku, mnogaja ljeta!!! – Miloš Štědroň, skladatel, hudební teoretik
Handicap překonal sebedůvěrou Popřát dobrého zdraví se hodí ke každým narozeninám, v našem věku však už nejde o zdvořilostní obrat. Ty víš, Mirku, o zdraví svoje: dlouhodobý handicap jsi překonal životosprávou, pracovitostí a sebedůvěrou. Talentu jsi měl na rozdávání! Tvé jubileum mě vrátilo do osmdesátých let na Provázku. Tehdy jsem tě nejen obdivoval, ale také spolu s režisérem Eugenem Sokolovským mladším obsazoval do brněnských televizních pohádek. Bylo jich asi deset. Nejznámějšími se staly Příběhy soudce Ooky, jejichž jsi byl protagonistou. Vtipné japonské soudničky mají společné poselství: před zákonem si musejí být všichni občané rovni. To jsme připomínali českým dětem a jejich rodičům za perestrojky, ale zdá se, že je to aktuální i dnes. – Jiří Stejskal, emeritní televizní dramaturg |
Věděl jsem, že jeho historky budou bořit sály
Jednou jsem navštívil pražskou Violu, kde měl Mirek Donutil takový vypravěčský večer, a tam jsem si uvědomil, že to jsou historky, které s ním musím natočit a které budou bořit sály. Sdělil jsem to Mirkovi, který mně tenkrát položil dnes už legendární otázku: „Myslíš, že to bude někoho zajímat?“
V televizi jsme to odstartovali na Silvestra ve 22 hodin z brněnského klubu Šelepka a vzápětí jsme asi za týden prodali 250 tisíc zvukových nosičů. Když jsem mu to oznámil, zeptal se mě, co to znamená, tak jsem mu jenom sdělil: „To znamená, že si můžeš stavět barák.“
Moc jsme si pomáhali navzájem a já budu Mirkovi navždy vděčný, že mě seznámil s nádherným světem Divadla Husa na provázku a že jsem mohl po vydání jeho vyprávěcích projektů pokračovat ve znovuobjevení Balady pro banditu ve spolupráci s celým týmem divadla a zvláště s nádhernými lidmi a autory Milošem Štědroněm a profesorem Milanem Uhdem.
Při této příležitosti jsem také zjistil, že Mirek skvěle zpívá a že by se mohl klidně živit i jako zpěvák. Krátce řečeno jsme všech jeho CD prodali okolo milionu. Stali se z nás dobří kamarádi a s mým synem, rybářem Jakubem, se dali dohromady jako nerozluční parťáci na svých dobrodružných cestách za rybami.
Jsem rád, že jsem mohl s Mirkem Donutilem strávit pár krásných let svého života a moc mu přeju, aby si užíval klidu a štěstí se svou rodinou, hlavně se svým milovaným vnoučkem. Zdraví kamarád Kája Vágner z Průhonic (u Prahy). – Karel Vágner, kontrabasista, baskytarista, hudební producent, skladatel, zpěvák, kapelník a podnikatel
Méně známá minulost slavného herce: Donutil pár let vedl brněnské ochotníky V podstatě neznámou je Donutilova režisérská éra v 70. a 80. letech, kdy jako vytížený provázkovský herec zároveň režíroval několik her s brněnským amatérským Divadelním studiem Josefa Skřivana (DSJS). První se stala v roce 1977 parodie na westernovou brakovou literaturu O rodný ranč aneb Padni, padouchu od Ivana Vyskočila. „Díky osobnosti Miroslava Donutila začalo DSJS opět navazovat na linii sebevzdělávání v duchu tradice a smyslu divadla studiového typu, jak v oblasti praktické – zejména herecké tvorby, ale i v oblasti teoretické. V mnoha reflexích o DSJS je připomínáno úzké sepětí s tvorbou Divadla na provázku,“ oceňuje tuto Donutilovu práci s ochotníky divadelní teoretička Jana Žáčková. Dalším jeho režisérským i dramaturgickým počinem se stala 16. dubna 1978 hra Žena hašteřivá a manžel zoufanlivý (na snímku Donutil při zkoušce), což byla původně lidová barokní fraška ze 17. století vyprávějící o potrestaném líném muži a jeho přísné manželce. Poslední režijní počin přišel v květnu 1982 u inscenace Pět deka moci podle šesti satirických povídek ruského spisovatele Vasilije Šukšina. Kromě zásluh o vyšší kvalitu těchto divadelních počinů inspirovaných duchem „Provázku“ se díky Donutilovým vazbám na brněnské tvůrce podařilo, že hudbu ke hrám amatérů skládali profesionálové Miloš Štědroň nebo Jiří Bulis a výtvarně se na nich opakovaně podílel Boris Mysliveček. Tedy lidé tvořící jinak právě pro tehdejší „Provázek“. (jasu) |
