Od letoška funguje nová hala, příští rok bude v provozu další a stavět se bude dál. „Zastavěnou plochu bychom měli proti současnosti zdvojnásobit,“ uvedl ředitel Michal Pospíšil, jenž české pobočce šéfuje téměř od začátku.
Sestavujete stroje na výrobu dřevotřískových desek. Vašimi zákazníky jsou tedy nábytkářské firmy?
Ano i ne. Děláme pro firmy, které vyrábějí nábytek do IKEA, děláme pro Egger, který vyrábí plovoucí podlahy, dále pro ty, jež vyrábí OSB desky. Je to tedy od dodavatelů pro stavebnictví až po nábytkářský průmysl. Dodáváme do východní i západní Evropy, do Asie, Jižní a Severní Ameriky a Afriky.
A vy vyrábíte stroje, které ty desky zpracují a lisují.
Na naše linky se navezou stromy i s kůrou, kterou z nich odstraní. Dřevo pak projede ke stroji, který ho naseká na štěpky. Ty následně procházejí celou technologií vysoušení a doplňování pojivem přes průběžný počítačem řízený lis až po nařezání konečného formátu a nastohování desek. Různými vrstvami a druhem spojování se rozlišuje, jestli bude deska pro výrobu nábytku, nebo do stavebnictví. Většinou z toho vypadne velkoformátová deska, která se pak dostane do výrobních závodů, v nichž se už zpracovávají na menší pro nábytek či stavebnictví.
Proč si Němci před deseti lety vybrali zrovna Blatnici?
To je čirá náhoda. Původně chtěli do Rumunska, ale tam narazili na ještě větší byrokracii než u nás. Na nějakém sympoziu se setkali s firmou, kterou máme v sousedství v Blatnici. Její majitel koupil pozemky a nabídl je Siempelkampu. V té době byla na Hodonínsku vysoká nezaměstnanost, nízké mzdy a zároveň schopní a kvalifikování lidé. Na základě toho se rozhodli pozemky koupit.
Proč Němci rozšiřují výrobu v Česku, když má firma pobočky i v dalších státech?
S výjimkou Číny jsme nejmladší závod, jsme velmi dobře technologicky vybaveni jako nový závod a jsme považováni za jeden z nejlepších v celém koncernu. Máme minimální reklamace, kvalita je velmi dobrá, termíny s vypětím všech sil držíme, nákladově jsme na tom výborně. Snažíme se neustále zlepšovat logistiku výroby, plánování, technologii. Ve srovnání s dalšími jsme na tom dobře, proto máme prioritu. Vedení v Německu nás upřednostňuje a na rozdíl od jiných firem nás rozšiřují.
Nebylo tedy období, že by chtěli odtud Němci odejít?
Absolutně ne, vždy byli spokojení. Němci nás dávají za příklad, což je problém, že všem ostatním lezete na nervy. Představte si, že Němci mají jet do nějakého Česka nechat se poučit, jak se řídí fabrika. Nadšení rozhodně nebyli.
Po dostavbě nové haly v Blatnici se v Německu kvůli přesunu výroby propouštělo. Roste tedy firma globálně, nebo spíš přesouvá výrobu?
Spíš přesouvá výrobu. Pro mě osobně je to čím dál těžší, protože dřív, když jsem jezdil do Německa, tak mě plácali po ramenou, ale dnes mají pocit, že jim my a Čína bereme práci.
Přesouvají to přece sami. Je to kvůli nižším mzdám u nás?
Samozřejmě vedení sem výrobu přesouvá rádo, protože ušetří, jsme třikrát levnější než Němci. Kromě nízkých mezd jsme také flexibilnější. Můžu lidem dát víkendy nebo přesčasy, což je v Německu složitější. Na druhou stranu se lidem snažíme vycházet vstříc, dostávají i motivační příspěvky.
Není tak u vás i tlak na zvyšování mezd?
Je potřeba říci, že Hodonínsko je odlišné od Brna nebo Prahy. Když jsme letos přidali šest procent, bylo to relativně slušné.
Plánujete přidávat i příští rok?
Ano, ale ještě uvidíme jak. Teď rozjíždíme akci s externí firmou, chceme zvýšit produktivitu. Tím, že ji zvýšíme, se chceme dělit s pracovníky o zisk z produktivity. Od toho si hodně slibujeme.
Kolik by si mohli lidé vydělat navíc?
Předpokládáme, že o dva až tři tisíce korun měsíčně.
Jaké jsou dnes u vás mzdy?
Řekl bych to tak, že se pohybují nad běžným standardem firem v okolí. To bude tendence i do budoucna, protože se snažíme udržet stávající lidi a nalákat další.
Je vidět, že v Blatnici stále rostete. O kolik tedy zvýšíte počet zaměstnanců?
Předpokladem je nabrat zhruba 150 dalších lidí. I v současnosti bychom dokázali zaměstnat zhruba padesátku lidí, ale nedaří se je sehnat. Máme zhruba 30 až 60 agenturních pracovníků.
Proč se tedy chcete rozrůstat, když sám mluvíte o tom, že máte problém obsadit volná místa?
Důvodem je zvětšování výroby i sortimentu. Vyrábíme čím dál větší stroje, které jsou na montáž náročné. Nárůst byl v minulosti dost hektický, ale ne vždy je to optimální, protože chybí prostory.
Jak jste se do firmy dostal? Jste tam vlastně téměř od začátku už celých deset let.
Čtrnáct let před nástupem do Siempelkampu jsem byl ředitelem v japonsko-německé firmě, ale chtěl jsem vyzkoušet zase něco nového. Nechtěl jsem v té firmě být až do důchodu. Oslovil jsem proto personální agenturu, aby mi něco našli. Čekal jsem, že to bude trvat rok nebo dva, nijak jsem nespěchal, nicméně za dva měsíce přišla nabídka, jestli se nechci zúčastnit konkurzu na tuto pozici. Řekl jsem si, tak jo, alespoň se po čase podívám na konkurz. Měl trvat dva dny, ale asi jsem zaujal pana generálního, který se pro mě rozhodl hned první den. Řekl mi totiž: Nikam neodjíždějte, ještě si projdeme fabriku, rozhodl jsem se pro vás. Pro mě to bylo překvapení, protože ta výroba byla pro mě odtažitá.
Neměl jste tedy k tomu nijak blízko?
To absolutně ne, protože to bylo těžké strojírenství, předtím to byl kopírovací průmysl, tedy čisté prostředí a také sériová výroba, zatímco my máme zakázkovou.
Čím jste ho zaujal?
Jedna z věcí, která ho překvapila, byla ta, že jsem mu řekl, že jsem se byl podívat na místo, kde má v Blatnici firma vyrůst. Jel jsem se tam podívat, protože jsem si říkal, že chci z Brna, kde bydlím, dojíždět maximálně hodinu a ta hodina vychází. Byl jsem jeden z mála, kdo tam byl. Z toho, že mě vybrali, jsem byl lehce v šoku. Nedá se říct, že jsem byl nadšený, říkal jsem, že si to chci ještě rozmyslet, ale nakonec jsem se rozhodl, že to beru.
