Nový prostor má podle něj nádherné velké výlohy. „Chci vytvořit příjemnou galerii, ve které bude umění viditelné i zvenku z ulice. Takový ateliér mi navíc otevírá nové možnosti menších výstav. Můžu dotáhnout své okamžité nápady, hezky si s tím prostorem hrát a třeba po dvou týdnech ho obměňovat. Nabídnu tam i cenově dosažitelné věci za pár tisícovek – nechci zavírat cestu k umění lidem, kteří na něj nemají stovky tisíc,“ líčí nadšeně čtyřiapadesátiletý Gratcl.
Rozšířenou galerii otevíráte ve čtvrtek a nabídnete dvě vernisáže. Jaké umělce jste vybral?
Dvojvernisáž bude opravdu paráda. V 18 hodin začne výstava Ivany Štenclové, která pracuje s neobvyklou technikou a tvoří 3D objekty, taková závěsná díla. Když k ní přijdete do ateliéru, je tam obří laser, který vlastně prořezává překližku, jeden plát za druhým. Potom lepí ty vrstvy na sebe, různě je koloruje a dodělává. Vznikne 3D objekt, u něhož musíte ještě přimhouřit oči, abyste ho viděli úplně do hloubky. To je zkrátka úžasné. Potom se na půl sedmou přesuneme do toho nového prostoru na vernisáž obrazů Aloise Mikulky, kterou zahájí herec a dramatik Arnošt Goldflam a režisér Karel Fuksa. Hudbou vše doprovodí Jiří Vondrák.
Alois Mikulka je známý brněnský malíř a sochař. Po jeho smrti před dvěma lety vdova Miluše Vorálková obvinila jeho galeristu Romana Kalinu, že nejcennější kousky z Mikulkova ateliéru ukradl...
Byla to nepříjemná záležitost, šly různé fámy. Jak to opravdu bylo, ví asi pouze galerista. Já vím jen to, že si byli velmi blízcí a že tam k nějakému přesunu obrazů došlo. Co mám informace od pozůstalých, tak už by údajně ty věci měly být zpátky. Každopádně já vystavím úplně jiná díla. Alois Mikulka měl dvě sestry, jednu v Praze a druhou v Bratislavě. A ta bratislavská, paní Kaletová, nedávno zemřela, obrazy jsou odkoupené od jejího syna z pozůstalosti, s kauzou nejsou spojené.
Zemřel brněnský malíř a ilustrátor Alois Mikulka. Vždy vytvářel vlastní svět |
Mimochodem, vnímáte sousední Kalina Gallery jako konkurenci?
Bylo by skvělé, kdyby se na Veselé otevřela klidně další galerie, zase jinak zaměřená. Až se otevře nový sál filharmonie, bude to nejkulturnější ulice v Brně. Takže ne, neberu jej jako konkurenci. Naopak, rád se tam zajdu podívat. Shodou okolností jsme oba dva galerie otevírali za covidu. Když vidím, že má nějakého umělce, kterého jsem zvažoval, už ho neoslovuju. Teď bude mít Michaela Rittsteina (výtvarník patřící k nejvýznamnějším představitelům expresivní figurální malby – pozn. red.), což je super, to vřele doporučuji všem. A krásně to vyšlo, já v té době budu mít komorní výstavu Tomáše Jetely, což je jeho nejnadanější žák. A kdo půjde ke mně, určitě ho pošlu i vedle. Ostatně i já od Rittsteina několik děl mám.
Kdo si dnes kupuje umění?
Kombinuju starožitnosti, šperky a současné umění, protože díky tomu mi do galerie přijdou lidé, kteří by tam normálně nezavítali, ale zajímají je hlavně šperky. Stavila se třeba mladá holčina, vybrala si šperk a říkala, že pošle tatínka, že tam máme obrazy od autorů, které má rád. Tatínek, plastický chirurg, přišel za dva dny a koupil si tři obrazy. Takže kombinace je výborná, protože chlap si vezme obraz a paní odchází s krásným šperkem. Ale samozřejmě mám stálou klientelu, která se vrací, protože už mi začala věřit, že když jim něco řeknu, je to pravda. Na tom si zakládám. A samozřejmě přicházejí i noví – buď je přivede někdo, kdo u mě umění kupuje, nebo někdo přijde pro konkrétního autora a časem se vrací i pro jiné obrazy. Zákazníky rozděluji na dva základní typy – jedni kupují jako investici a druzí to, co se jim líbí. Já mám rád, když je to zkombinované. Když si pro sebe kupuji obraz, musí se mi líbit, ale zároveň přemýšlím, jestli částka dává smysl.
Michal Gratcl (54)
|
A má smysl investovat do umění?
Má, ale buď to musíte dlouhodobě sledovat, nebo mít galeristu, který o tom něco ví. Já třeba za ty roky praxe vím, u kterých autorů je obrovský potenciál, že půjdou nahoru, a kdo naopak ani pořádně malovat neumí, ale na chvilku se vyšvihl díky tomu, že si ho koupil někdo známý. Takže beru jen ty, kterým stoprocentně věřím, že smysl mají.
Zmínil jste důvěru. Ve vašem oboru je asi důležitá jak ve vztahu k autorům, tak zákazníkům.
Stoprocentně. Snažím se ji budovat, abych si u nikoho nezavíral dveře. Často obraz vezmu, dovezu ho klientovi až domů, pověsíme ho, sedneme si a díváme se na něj. Teď jsem třeba pánovi, kterého jsem ještě moc neznal, půjčil na víkend domů dva obrazy a dvě sochy, aby doma zjistili, jak to na ně působí. Nakonec si vzali jen jeden obraz. Mně to vůbec nevadí, potykali jsme si a teď ke mně pravidelně chodí a chtějí další obrazy. Tímhle jsem si získal právě tu důvěru, vždyť jsem jim půjčil díla za 1,5 milionu.
To je celkem netradiční přístup.
Mám to tak dlouhodobě a myslím, že je to potřeba. Když si koupíte věc za 300 tisíc, je to obrovský výdaj. Chlapi si něco pořídí a pak po mně kolikrát chtějí, abych jim zpracoval manželku a přesvědčil ji. Tak si o tom povídáme a ona se uklidní a najednou se na to dívá jinak.
Musíte taky zpracovat manželku, když si chcete nějaké dílo koupit?
Manželka je skvělá, ze začátku umění úplně neprožívala, ale jak je tím obklopena, začalo se jí víc a víc líbit. Jen si už musí dávat pozor na to, o čem řekne, že se jí to líbí. To pak máme doma do čtrnácti dnů nebo to dostane k narozeninám a na Vánoce. (směje se) V galerii je to na mně, tam ví, že asi nesáhnu vedle. Problém můžou být aukce nebo když něco nabízejí lidé na sekundárním trhu, tam samozřejmě musíte dávat obrovský pozor na falzifikáty.
Miliardářova Fait Gallery mizí z ikonické budovy. Nekončíme, tvrdí její šéfka |
Vypadá domov galeristy jako sbírka umění?
Je to tak. Doděláváme teď dům a plánujeme i nějaké sochy kolem. Architektovi jsme museli vysvětlit, že nápad na velká okna zní sice fajn, ale v našem domě to tak nebude, protože bychom neměli kam pověsit obrazy. Museli jsme posouvat i vypínače, aby se tam pohodlně vešly. (úsměv)
Jaké unikáty v galerii máte nebo co cenného jste prodal?
Podařilo se mi prodat Mikulkův nejdražší obraz, to bylo kolem 600 tisíc. Rozhodl jsem se, že chci mít jednu z nejlepších galerií, aby se lidé mohli přijít podívat na to nej. Seznámil jsem se s Michalem Gabrielem a Jaroslavem Rónou. To jsou dva top sochaři, teď jsem od nich koupil nějaké úžasné věci. Na Ještědu je Rónova velká slavná socha Dítě z Marsu. Když jsem u něho byl, zjistil jsem, že ji má i v menší velikosti, asi 50 centimetrů. Tak jsem si ji musel koupit. Nedávno jsem prodal jeho Čerta. To jsou díla, která figurují v nejlepších tuzemských galeriích. Letos plánuji uspořádat jejich výstavu, buď společnou, nebo každého zvlášť, uvidím, jak se domluvíme. Pan Gabriel má také úžasné věci, jeho sochu Mauglího, co byla na Šilingráku, jsem také musel koupit, zatím v menším formátu. Zajeďte si třeba na golfové hřiště v Jinačovicích za Brnem, kde jsou jeho sochy a vypadá to tam úžasně. Dále máme třeba obrazy od Lubomíra Typlta, Oldřicha Tichého, Stanislava Diviše, Jakuba Španěla či Jana Pištěka. To jsou takoví top čeští autoři, kteří ve mě mají důvěru a spolupracujeme spolu.
OBRAZEM: Obří kyvadlo s 60 kilogramy krystalů. Návrhář Černý vystavuje v Brně |
Máte oblíbeného autora?
Doufal jsem, že se zeptáte. Dan Trantina. Je to můj kamarád už skoro 30 let. Těch večírků, toho vína, zažili jsme toho hodně. Obrovsky mi pomohl, když jsem otevíral Graciano. Před rokem jsem mu uspořádal výstavu, nejenže byla nejnavštěvovanější v Brně v té době, ale snad kromě dvou věcí se vše prodalo. Rád k němu chodím do ateliéru a vyzobávám si ty nejlepší kousky.
Jste prodejní galerie, pořádáte aukce. Stává se vám, že lidé přinesou něco cenného po babičce a nevědí, jakou to má cenu?
Stává se docela často, že doma mají obraz a vůbec netuší. V aukci ho pak prodají třeba za 200 tisíc a jsou nadšení. Je to opět o té důvěře, protože někdy naopak vědí a zkouší vás. Nedávno jsem takto byl u pána a ukazoval mi obraz od Josefa Šímy, seděli jsme asi dvě hodiny a hledali, za kolik se jeho díla prodávají. Našli jsme 700 tisíc, ale pán chtěl zaplatit v hotovosti. Nejradši doporučuju aukci, kdy mají jistotu, že je nechci obrat. Jenže on chtěl peníze na ruku, nabídl jsem mu skoro 300 tisíc a on se mi rozbrečel, že tak vysokou částku nečekal. Zní to možná jako málo, ale já sám jdu do rizika a málokdo kupuje za hotové.
Zaujalo mě, že máte e-shop. Kupují si lidé umění i po internetu?
Ano. Svět internetu pohltil hodně obchodníků, i u nás si zboží mohou koupit online, ale hlavně si ho pak v Brně a Praze sami vyzvednou. Osobní kontakt je pro mě důležitý. Lidé jsou rádi, že si šperky, které máme hlavně v Brně, mohou prohlédnout předtím, než si je koupí.
Už jste zmínil plánovanou výstavu pánů Gabriela a Róny, co dalšího v nejbližších měsících plánujete?
Ano, u pana Róny a Gabriela půjde o komorní výstavu třeba o deseti dvaceti věcech, protože se mně jejich dílo moc líbí, mám je rád a chci, aby v Brně tyto věci byly vidět. Moc se těším na výstavu ostravského Pavla Formana, jenž tvoří trochu temně, ale když se do toho zadíváte, klid a pohodu vevnitř najdete. Je kamarád s Viktorem Frešem, který dělá sošky pojmenované Pičus, takže jsem jim navrhl společnou výstavu. To bude výborný večírek. Jednáme o menší výstavě Tomáše Jetely, dále Romana Franty a jeho Brouků – nesmrtelné hmyzí série – nebo Romana Trabury, Kristýny Tůmové a Honzy Vytisky.
