Sportovní fanoušci nejspíš znají Martina Šibala jako úspěšného basketbalistu, který se s brněnskou Zbrojovkou stal sedmkrát mistrem republiky. V podnikatelském prostředí se zapsal díky společnosti Valosun, jež na českém trhu prorazila s potravinovými doplňky, probiotiky a urologickými přípravky.
Poté, co rozjetou firmu před dvěma lety prodal, se nyní do tuzemského byznysu vrací se smělým projektem – společnost Czech Craft Beers, jejímž je hlavním investorem, koupila brněnský minipivovar Lucky Bastard a do pěti let plánuje na jižní Moravě vybudovat až deset dalších.
„Chceme radši víc menších, kde se dá snadněji udržet kvalita. Budeme se řídit heslem: nabízíme vynikající řemeslné pivo a máme ho dost,“ říká devětačtyřicetiletý Šibal.
Proč zrovna pivo?
Kdybychom to vzali přes to zdraví, tak my se chceme zaměřit na řemeslné pivo, tedy naprosto přírodní produkt. Bavíme se o nepasterizovaných, hlavně svrchně kvašených pivech. Je to zkrátka zdravý nápoj, v podstatě lék, takže ačkoliv to na první pohled nevypadá, u toho zdraví tak trochu stále jsme.
V tomto oboru jste ale nikdy nepodnikal. Na jižní Moravě je momentálně 43 minipivovarů, takže pokud by se vám podařilo naplnit plán, zvednete jejich počet takřka o čtvrtinu.
Když jsem prodal Valosun, přemýšlel jsem nad další investicí. Nejsem typ člověka, který peníze vloží do fondu a čeká na dividendy. To by mě nebavilo. A minipivovary se mi jevily jako dobrý projekt. Pokud máte kvalitního sládka, daří se celkem rychle násobit výstav. Pivo je navíc velmi dobře marketingově uchopitelné téma. A když se podíváme na čísla, kdysi u nás bylo kolem dvou tisíc minipivovarů, teď je jich zhruba 350. To v Česku vykrývá dvě procenta z celkového výstavu, ale v Německu je to kolem osmi procent, v USA dokonce až patnáct. Spotřeba piva je u nás na hlavu pořád největší (143 litrů – pozn. red.), takže ten potenciál tady prostě je.
Martin Šibal
|
Co je třeba udělat, aby se vám ho podařilo úspěšně využít?
Základem je kvalitní tým. Z basketu se znám s Jirkou Sojkou (majitel sítě restaurací Zelená kočka – pozn. red.), jehož Pivárium bylo loni na Czech Bar Awards oceněno jako nejlepší pivní bar v republice. Ten navrhl řešení naprosto stěžejní otázky pro celý projekt – sládka. Takže se k nám připojil Jan Grmela z brněnského pivovaru Lucky Bastard, který patří do top deseti sládků u nás. Umí svrchně kvašené pivo i klasický ležák. Zásadní je právě kvalitní sládek s talentem a vynikající produkt. Pak tomu kromě marketingu stačí dát organizační strukturu, s čímž mi pomáhá Bohumil Kos, bývalý ředitel Valosunu. Když to vezmu sportovní terminologií, tak máme dobrý tým i natrénováno, teď to jako nováček musíme prodat na place.
Začali jste tím, že jste koupili právě Lucky Bastard...
Transakci jsme dokončili 31. března, což byl den, kdy se v českém pivovarnictví oficiálně dotáhl i prodej Plzeňského Prazdroje. To přece není špatné spojení. (směje se) První z těch nových by měl začít fungovat do konce léta v Medlánkách. Navážeme tam na výrobu piva pivovaru Moravia, který dříve stával v Králově Poli a v jehož bývalé sladovně nyní pivo vyrábí Lucky Bastard. Ten nabízí svrchně kvašená piva, tento nový se zaměří na ležáky.
Podle statistik jde právě podíl jedenáctek a dvanáctek stále nahoru. Zatímco v roce 2009 tvořily 31 procent celkového výstavu v Česku, teď už je to 51 procent. Berete to v potaz?
Ano, ale nehodláme ve všech plánovaných minipivovarech dělat jen ležáky. Chceme být zajímaví produktem a hlavně kvalitní. Sám jsem překvapený, kolik je v pivu chutí. Dá se s tím vyhrát, protože lidé chtějí zkoušet něco nového. Nezajímají je už jen europiva, která všechna chutnají dost podobně. Začali vnímat, že nemusí pít za šest korun něco, co si říká pivo, ten prožitek může být úplně jiný.
Zároveň ale nechodí do hospod v takové míře jako v minulosti. Co s tím?
Věřím, že to pro nás nebude problém. Uznávám, že naše piva asi nebudou pro ty, co každý den po práci vyrazí ve tři odpoledne do hospody a dají svých patnáct kousků. Nabídneme pořádná piva z chmele, ze sladu, dělaná standardním způsobem, bez nepřirozeného urychlování. Chceme dělat pivo jako zážitek. A chceme se odlišovat i jinak.
Co máte na mysli?
Vím, že většina minipivovarů řeší byznys ve stylu: teď pivo máme, tak se prodá. Ale pak najednou není. To na mě jako relativně systematicky fungujícího člověka zapůsobilo. Chceme se odlišit právě tím, že pivo budeme mít vždy. Žádné, že napřed zkusíme, jestli chutná, a pak přidáme na výrobě. Od začátku chceme dělat pivo ve větším, ale stále v mantinelech minipivovaru, tedy do 10 tisíc hektolitrů ročně. To je číslo, s nímž počítáme právě v Medlánkách. Třeba Lucky Bastard má teď okolo 4,5 tisíce hektolitrů ročně.
Na kolik vás vyjde investice do nového minipivovaru?
Podstatnou část tvoří prostor, kde musí podnik stát. V Medlánkách jsme zvolili můj areál v Kytnerově ulici po Valosunu. O to je to tady snazší, ale i tak má hodnotu asi 20 milionů korun. A technologie s jistou úrovní automatizace pak vychází na dalších 15 až 20 milionů. Třeba právě v Medlánkách máme speciální technologii bez pivovarského komína, takže nikoho nebude obtěžovat žádný zápach. Každopádně celkově je třeba počítat minimálně s nějakými 25 až 30 miliony v závislosti na lokalitě. Dotáhnout všechno do okamžiku, kdy se může začít vařit, je pak otázka cca tři čtvrtě roku.
Pivovary na jižní Moravě
|
Co destinace pro ostatní plánované minipivovary na jižní Moravě?
O šesti máme víceméně jasno, ty další budeme řešit podle toho, jak se bude vyvíjet trh a konkurence. Konkrétní lokality zatím neprozradím, ale obecně lze říct, že se musí jednat o zajímavé místo, aby se to dalo dobře spojit marketingově. Kdybychom s tímhle nepracovali, tak bychom taky mohli někde uprostřed pole za Brnem postavit minipivovar a bylo by. Touhle cestou ale jít nechceme. Musí to mít příběh, jedině tak půjdeme naproti úspěchu a navíc nás to bude bavit.
Budete dodávat pivo jen do hospod?
Primárně tam, sekundárně do pivoték. Určitě nepůjdeme cestou PET lahví, ale další formu distribuce zvážíme až podle vývoje.
Je něco, z čeho máte obavy?
Máme šikovného sládka, který si už zaškoluje pomocníka, ale problém vidím ve shánění kvalitních zaměstnanců. V okamžiku čtyřprocentní nezaměstnanosti v podstatě nedělají jen ti, co nechtějí. A my potřebujeme najít správné lidi v mnoha oborech – pivovarnictví, řemesla, správě nemovitostí a podobně. Na ulici je nenajdeme, musíme jim vyjít vstříc.
Pojďme ještě do minulosti. Proč jste vlastně prodal Valosun – úspěšnou firmu, která měla tržby okolo 200 milionů korun ročně?
Ze dvou důvodů. Nebylo to jen o tom, ale z Walmarku přišla nabídka, která se neodmítá. Prvotně jsem však o prodeji začal uvažovat z určité nejistoty. Byli jsme ryze českou firmou a já se bál, že se do nás pustí nějaký žralok a my to neustojíme. Nebyli bychom první ani poslední. Nicméně nechali jsme si výrobní firmu Neopharma a já navíc zakládal pobočku ValosunUS v USA a Kanadě, kde se tomuto byznysu věnuji dodnes. Sice tam zatím nejsme na číslech, na jakých bychom chtěli být, ale věřím, že jdeme správným směrem.
V Králově Poli jste dříve podporoval i ženský basketbal. Do svého oblíbeného sportu už nevstoupíte?
Ne, všechno se stíhat nedá. Chci se věnovat dětem a den má jen 24 hodin. S manželkou (Miloslava Šibalová, dříve Svobodová, je bývalou basketbalovou reprezentantkou, účastnicí olympiády v Pekingu – pozn. red.) jsme jeden tým, ale oba toho máme víc než dost. Už tak tady organizujeme pohybové a basketbalové aktivity pro čtyř až osmileté děti. Chceme, aby se naučily hýbat. Není možné, aby v deseti neuměly přeskočit kozu, vylézt na strom nebo nezvládly uběhnout padesát metrů.
Takže na basketbal chodíte už jen se starou partou ze Zbrojovky?
Jasně. Chodíme každou neděli, v klidu, bez rozhodčích a hlavně opatrně. Kdo je zdravý, dorazí. Parta je ale naštěstí docela široká, takže těch deset se nás vždycky sejde.
