Kauzu rozdmýchali také politici. Proti hře se nejdřív v otevřeném dopise ohradil náměstek primátora Petr Hladík (KDU-ČSL) a před týdnem o jejím stažení chtěli na zastupitelstvu hlasovat lidovci i opoziční komunisté.
Jejich návrh zastupitelé nakonec neschválili. „Politici jsou od toho, aby dělali správu města, my od toho, abychom hráli divadlo,“ říká ředitel Národního divadla Brno i festivalu Martin Glaser.
Je na letošním Divadelním světě potlačována umělecká svoboda?
Myslím, že jsme skutečně byli svědky pokusu ovlivnit svobodu dramaturgické rady, která sestavila program festivalu. Hru uvedeme, takže přímo k potlačení svobody naštěstí nedošlo, ale je to velmi nebezpečný signál. Kdybychom výzvám na stažení hry podlehli, je velká otázka, co by bylo příště. Museli bychom předkládat ke schválení celý dramaturgický plán nebo se politiků ptát, kdo a jakou hru může režírovat? To je naprosto nepřijatelné.
A co když se to příští rok stane?
Nemůžu předjímat. Myslím, že brněnští politici tuší, že se pohybují na velmi tenké hranici, kterou nesmějí překračovat. Proto také jen doporučují a navrhují, ale zároveň moc dobře vědí, že můžou vyslat jasný signál přes peníze. Tím už ostatně byl návrh na zkrácení dotace o náklady na toto představení, který zazněl na zastupitelstvu. Takovou ekonomickou cenzuru, schovanou za legitimní názor, že politik má právo rozhodnout, co je jeho prioritou a chce z veřejných peněz platit, známe z Polska. Může se to stát i tady, ale počkáme, až se bude schvalovat rozpočet festivalu na příští rok.
Reakce na uvedení hry Naše násilí a vaše násilíNáměstek primátora Petr Hladík (KDU-ČSL) v otevřeném dopise: Jsem přesvědčen o tom, že umění má lidi spojovat, a ne je rozdělovat. Představení bohužel nese spíš rysy inscenace, která vyvolává silně negativní emoce a rozděluje společnost. Protože je dotováno z veřejného rozpočtu, myslím si, že by měl být brán i tento aspekt v potaz. Jsou lidé, kterých se použité motivy bytostně dotýkají a pohrdání základními entitami křesťanského náboženství je nejen uráží, ale vyvolává v nich pocit ohrožení svobody jejich vyznání. Tato negativní emoce se dá přirovnat snad jen k takovým pocitům, jaké by vyvolalo relativizování a zesměšňování holokaustu. (redakčně kráceno) Expert na extremismus Miroslav Mareš (Masarykova univerzita): Je zřejmé, že scéna byla použita jako umělecký prvek, na druhé straně je otázkou, zda by to bylo hodnoceno stejně, kdyby byly raněny city židů. Navíc toho mohou zneužít i lidé, kteří se jinak ke křesťanství nehlásí. Kdo nesouhlasí s tím, že ve hře Ježíš znásilňuje muslimku, je brán jako zpátečník, zatímco kdyby tam něco páchali muslimové, bylo by to chápáno jako nenávistné či xenofobní. Debata o míře svobody projevu je legitimní a záleží často na tom, jak to jednotlivec cítí. Vzpomeňme na karikatury proroka Mohameda, které byly také kulturním vyjádřením a skončily teroristickým atentátem. Ve chvíli, kdy je kolem uvedení hry takový humbuk, jsou přísnější bezpečnostní opatření namístě – může dojít k vyhroceným situacím a střetům. |
Kolik peněz na něj letos přispělo město?
Rozpočet je přes 12 milionů korun, podpora ze strany Brna tvoří víc než půlku – sedm a čtvrt milionu korun. Každý rok máme větší příjmy ze vstupného, což je i signál, že diváky festival začal zajímat. Je ale nutné říct, že město podporuje kulturu nebývale mimořádně a byla by škoda, kdybychom si to pokazili takovými neuváženými zásahy.
Kdyby vám vedení města dalo příští rok méně peněz, byli byste schopní sehnat je ze soukromého sektoru?
Snažíme se o to pořád, ale není to vůbec jednoduché. Šlo by ale o zajímavou zkoušku, jestli lidé festival potřebují. Přijít na něj je způsob, jakým se dá lehce vyjádřit názor.
Mají podle vás politici vůbec právo mluvit do programu festivalu placeného z veřejných peněz?
Samozřejmě mohou říct, že se jim něco nelíbí, ale jsem hluboce přesvědčen, že nemají právo zasahovat do chodu organizace, která je samostatná. Nikde ve zřizovací listině není psáno, že zastupitelé jsou odborníky na divadlo a můžou radit, jak se dělá dramaturgický plán.
Proti uvedení hry se ale někteří z nich ozvali, náměstek primátora Petr Hladík vám dokonce napsal otevřený dopis. Souvisí podle vás jejich angažovanost s blížícími se volbami?
To musí vědět ti, kteří debatu rozpoutali. Já jim do hlav nevidím, samozřejmě se tento pohled nabízí, protože jednotlivé politiky tato debata zviditelňuje. Sám si to ale nechci připouštět.
Vnímáte výzvy na stažení hry jako reklamu pro festival, nebo mají spíše negativní dopad?
Díky této kauze se o festivalu začalo více mluvit. Když jsme před čtyřmi lety převzali jeho pořádání, neměl v rámci českého divadla příliš dobrou pověst, což se v posledních letech postupně lepší. Na druhou stranu to je samozřejmě negativní reklama, která do společnosti vypouští další negativní energii. Lidé diskutují o něčem, co neviděli, nebo by nikdy na takové představení nešli. Z některých komentářů soudím, že to jsou lidé, kteří k životu kulturu nepotřebují.
Možná do divadla nepřijdou, ale někteří uvedení hry v Brně vnímají jako určité ohrožení své bezpečnosti. Napsali i výzvu primátorovi, ať zasáhne, a uvedení hry srovnávali s náboženskými karikaturami ve francouzském časopise Charlie Hebdo, na jehož redakci spáchali teroristé útok. Co si o tom myslíte?
To samozřejmě nemůžeme brát na lehkou váhu, ale řekl bych k tomu tolik, že představení loni uvedl vídeňský festival Wiener Festwochen, a já bych byl nerad, kdyby bylo Brno méně odvážné než Vídeň.
Objevily se i náznaky, že se bude proti hře protestovat. Očekáváte před divadlem demonstranty?
Může se stát, že tam přijdou. Já jsem ze začátku tu diskusi na sociálních sítích sledoval, pak jsem se rozhodl, že se v té žumpě nechci smáčet. Ale zaujala mě tam výzva vykoupit představení a pak nepřijít, aby tam herci byli sami a nikdo hru neviděl. Řekl jsem si: To je panečku gesto. A začal jsem pozorovat, jestli lístky mizí – a ony asi dva dny vůbec nemizely. Uvědomil jsem si, že pro ně ten symbol nemá hodnotu ani 300 korun za vstupenku. To by byl legitimní způsob protestu, jejž bychom museli ustát. Představení je už vyprodané, ale lístky si spíše koupili lidé, které to zajímá a vědí, na co půjdou.
Řešili jste jako organizátoři také nějaká mimořádná bezpečnostní opatření?
Situace se stále vyvíjí a my vnímáme, že kolují zprávy o demonstracích, takže před tím určitě upozorníme policii, aby přijala patřičná opatření.
O inscenaci Naše násilí a vaše násilí se mluví jen jako o hře, kde Ježíš znásilňuje muslimku. Co divákům dílo vzkazuje?
Je to typ divadla, který u nás příliš neznáme. Jedná se o scénickou esej, přemýšlení o velmi podstatném tématu, kterým je střet evropské a muslimské civilizace a co z toho plyne. Režisér Oliver Frljić vše dává do provokativních souvislostí. Nepředkládá divákům hotový názor. Ta zmiňovaná scéna není realistickým zpodobněním nějakého faktu. Všichni víme, že se to nemohlo stát, je to obraz. Jedna postava symbolizuje jednu kulturu a druhá představuje jinou. To, že jsou obě kultury v nějakém násilném vztahu, je právě tématem celé hry.
A kdyby to bylo naopak? Uvedl byste na festivalu hru, v níž by Mohamed znásilňoval křesťanku?
Na „co by, kdyby“ nechci odpovídat. Bavíme se o něčem, co je vytržené z kontextu. Důležité je, že ta scéna, kolem které se točí diskuse, je součástí celku, který teprve dává smysl.
Je v pořádku, že se o hře vedou takové debaty?
Že o tom můžeme diskutovat, je znakem svobody. Špatné by bylo, kdyby se něco zakázalo nebo se o tom žádná debata nevedla. Důležité je mluvit. Jsem rád, že mi teď začaly chodit i pozitivní reakce, protože zatím převažovalo stanovisko jedné strany.
Reakcí na vyprodané divadlo a zájem o lístky by mohlo být přidání repríz. Zvažovali jste to?
To mě v žertu napadlo, protože tenhle povyk způsobil, že se představení prodalo mnohem rychleji a nás to nestálo žádné úsilí. Samozřejmě přidat další reprízy by se nabízelo, protože diváci chodí a po vstupenkách se ptají. Je tady část společnosti, která říká, že tohle se v Brně v žádném případě nesmí hrát za veřejné peníze, a potom chodí další lidé, kteří říkají, že to chtějí vidět. A to jsou taky daňoví poplatníci. Proto je celá ta věc tak hrozně nebezpečná, protože si tady část společnosti osobuje právo říkat, na co se ostatní smí nebo nesmí dívat. Znakem svobody a demokracie přece je, že si můžeme svobodně vybrat, na co se chceme dívat. Nikdo nikoho nenutí, ale také nikdo nikomu nemůže zakazovat, na co jít do divadla.
Dostala se zpráva o tom, co se ohledně kontroverzní hry v Brně děje, i k jejímu chorvatskému režisérovi?
Ano. Divadelníci v Chorvatsku se průběžně ptají, jak to tady vypadá a jestli potřebujeme podporu. Oni jsou těmto tlakům vystavováni pravidelně. Nabídli, že se obrátí na své ministerstvo zahraničních věcí nebo kultury, aby nám napsali dopis, že se představení má v Brně odehrát. Tady se dostáváme na opravdu tenký led. Nikoho z dramaturgické rady nenapadlo, že tato hra způsobí takhle velkou mediální vlnu, a vlastně nikdo nekalkuloval s tím, že bychom festival zviditelnili právě pomocí této inscenace. Víme, že v zahraničí vyvolávají Frljićovy hry poměrně vášnivou diskusi, ale to se hrají pravidelně na repertoáru co tři týdny a nejedná se o jednorázové uvedení pro necelé dvě stovky lidí jako tady v Brně.
Do festivalu zbývá ještě více než měsíc. Myslíte si, že teď už je situace stabilní, nebo očekáváte další politické tlaky?
Pokud se bude postupovat striktně podle zákona, nevím, kde by bylo napsáno, že nějaký politik, ať už náměstek primátora, nebo zastupitel, může zakázat nebo nařídit, aby se něco konkrétně v divadle hrálo, nebo ne. Tohle politici snad vědí a pokus z minulého zastupitelstva nebudou opakovat. Opravdu to vrhá mimořádně špatné světlo na brněnskou politickou scénu. To je obrovská škoda, protože se tady za uplynulé čtyři roky pro rozvoj kultury udělal obrovský kus práce. A Divadelní svět Brno je toho velkým důkazem.
