Zbytek těla je pro ně často úplně neprozkoumaný a nedokážou rozeznat, kdy se ozývá tkáň a kdy emoce,“ vysvětluje Nevělíková. Cílem její terapie tak není pouze cvičení, ale rozšíření vnímavosti. „Tělo nám dává signály o zátěži, napětí, únavě a stresu a je užitečné se je naučit poslouchat,“ vysvětluje.
Často se říká, že každá nemoc je v určitém smyslu psychosomatická. Čím to je?
To je pravda. Když si vezmete slovo psychosomatická, tak ‚psycho‘ se týká emocí a ‚soma‘ těla. V okamžiku, kdy nastane jakákoliv nemoc těla, vstoupí do toho emoce, které ovlivňují vnímání symptomů, rozhodování i chování pacienta při léčbě. U části z nich se emoce mohou stát významným udržujícím faktorem potíží. V ten okamžik vstupujeme do hry my. Tedy nejen my fyzioterapeuti, ale i psychoterapeuti, psychiatři a další lékaři. Péče by totiž ideálně měla být multidisciplinární.
Doporučila bych hlavně nepřecházet emoce. V okamžiku, kdy cítíte, že už je toho na vás hodně a máte z některých věcí úzkost, je důležité to v životě reflektovat.
