Po padesáti letech vyrazí na začátku února Filharmonie Brno na dvoutýdenní turné po Spojených státech amerických. Kromě přípravy samotného programu musí vedení orchestru řešit třeba i pracovní víza, což obnáší osobní pohovory každého z devadesátičlenné výpravy.
„Část nástrojů letí napřed cargem, část budeme mít v letadle. Poprvé jsme navíc narazili na podmínky mezinárodní smlouvy o ochraně ohrožených přírodních druhů, kterou Amerika vyžaduje. To se vztahuje na naše dřevěné smyčcové nástroje, které obsahují chráněné materiály. Každý předmět musí posoudit znalec, ohodnotit a certifikátem v angličtině musíme doložit, že jsme jejich užíváním neohrozili deštné pralesy nebo chráněné druhy zvířat,“ popisuje ředitelka brněnské filharmonie Marie Kučerová, že přípravy na cestu do Ameriky vyžadují celkem překvapivě i spolupráci s ministerstvem životního prostředí.
Jde o největší akci, kterou jste za vašeho dosavadního desetiletého vedení orchestru organizovali?
Bezpochyby jde o nejnáročnější zahraniční turné. Co se týká počtu koncertů, měli jsme větší asijská turné, ale americké je specifické v tom, že se jedná o nesmírně konkurenční a velmi tvrdý americký trh, kam se dostat je skutečné umění. Už před čtyřmi lety se nám podařilo navázat spolupráci s agenturou Columbia Artists, která se ale během covidu rozpadla a její manažer si založil vlastní agenturu, s níž do Ameriky pojedeme. Dostat se k těmto lidem je obtížné. V Americe můžeme hrát díky tomu, kam se orchestr vypracoval. Velkou roli v tom samozřejmě sehrál i náš americký šéfdirigent Dennis Russell Davies.
Kromě koncertů se do Brna těším i na baseball, říká nový šéfdirigent |
První ze sedmi koncertů odehrajete 8. února v Carnegie Hall v New Yorku. Turné je mimořádné i tím, že v Americe zazní česká hudba. Jaká?
Program jsme s našimi partnery v Americe – promotéry a zástupci koncertních sálů – dlouho ladili. Vezeme převážně českou hudbu, ale ne tu úplně nejobligátnější. Na každém koncertu rozhodně nezazní Novosvětská, jak by se mohlo komerčně očekávat. Kromě Dvořáka bude hodně Janáčka a Martinů. S Janáčkem se běžně do zahraničí nejezdí, protože je i provozně komplikovaný – vyžaduje varhany, sbor, zpěváky, extra žestě.
Tolik vás ale asi necestuje.
Ne, zapojíme totiž tamní hudebníky – třeba univerzitní sbor v Ann Arboru nastudoval Janáčkovu Glagolskou mši a žesťové uskupení Sinfoniettu. To se na takto velkých turné běžně neděje. Na programu bude i americká soudobá hudba, což je také netypické. Můžeme si to dovolit díky našemu americkému šéfdirigentovi, s nímž se americké hudbě věnujeme, a jsme považováni za velmi zkušené těleso. Za majstrštyk v tomto ohledu považuji newyorskou premiéru Symfonie č. 12 Philipa Glasse v Carnegie Hall, kterou provede brněnská filharmonie a kde by měl být přítomen samotný autor.
Turné je jednoznačně prestižní záležitostí, ale asi také dost nákladné.
Ekonomická otázka je dost podstatná. Zisky z turné rozhodně nepokryjí náklady, takže jsme žádali o podporu z různých veřejných zdrojů. Do Ameriky poletí devadesát lidí, spousta nástrojů, čekají nás tři vnitrostátní přelety, protože hrajeme v New Yorku, Kalifornii, Kansasu a Texasu. Do Severní Ameriky jezdí z českých klasických orchestrů pouze Česká filharmonie jednou za pár let. Navíc v New Yorku v Českém domě otevřeme výstavu Národního muzea v Praze o českých skladatelích, takže turné má i společenský přesah a jde o výraznou reprezentaci české kultury.
21. prosince 2020 |
Filharmonii vedete deset let, kdy jste se stala první ženou a nehudebnicí v čele orchestru. Co považujete za hlavní milníky?
Tehdy dobíhala ekonomická krize a nebyl to veselý čas, situace se za deset let zlepšila, ale teď zase čelíme jiným krizím. Umělecky šel orchestr hodně dopředu. Podařilo se nám najít skvělého šéfdirigenta Denisse Russella Daviese, který je u nás pátou sezonu, a věřím, že naše spolupráce bude pokračovat. Ve světě je respektovaným dirigentem, prošel orchestry v Americe, Německu a Rakousku a má spoustu osobních vazeb na současné největší žijící skladatele. Získat ho bylo velké štěstí. Bydlí v Linci, takže to sem má tři hodiny autem, a do Brna přišel i díky vizi nového sálu. Sál bychom chtěli otevřít společně, trvá to dlouho, ale věřím, že vše dobře dopadne. Máme za sebou složité období, kdy se opravovalo Janáčkovo divadlo, museli jsme hrát na Stadionu za velmi spartánských podmínek.
Limituje vás absence Janáčkova kulturního centra, tedy moderního sálu, kam se má orchestr přestěhovat?
V divadle je to oproti Stadionu lepší, ale pořád je to kompromis. Neustále se stěhujeme, v Janáčkově divadle je jiná akustika než v Besedním domě, kde se zkouší. I přes tyto překážky ale úroveň orchestru velmi stoupla. To je vidět i na větším zájmu o konkurzy do orchestru. Hlásí se nám i cizinci, ale pořád jsme z devadesáti procent český nebo moravský orchestr. Hrajeme nejnáročnější skladby od 18. století do současnosti. Uvádíme spoustu novinek, některé skladby necháváme napsat přímo pro nás. Jsme v nejlepší možné formě, abychom mohli fungovat ve velkém novém sálu.
Zpočátku se mluvilo o tom, že sál, jenž podle odhadů vyjde asi na dvě miliardy, bude hotový v roce 2019, teď se mluví o roce 2026. Město s investicí počítá v rozpočtu. Věříte, že se letos začne stavět?
Věřím, ale jak jsme na začátku byli nadšeni, že se za čtyři roky přestěhujeme, dala jsem teď za pravdu těm, kteří mi říkali, že se to vždy nějak zkomplikuje. A je mi líto, že to trvá tak dlouho. Projekt je kompletně připravený a zafinancovaný, jezdili jsme po evropských sálech, abychom se od nich poučili, a věnovali tomu spoustu času a energie. Besední dům poté budeme využívat jako komorní sál, takže budeme mít unikátní spojení supermoderní budovy pro velké koncerty s menším historickým Besedním domem, který letos oslaví 150 let od otevření. Kombinace těchto dvou zážitků bude velmi atraktivní, a pokud vím, nemají to nikde na světě.
Filharmonie na kolejích. V brněnské tramvaji hrálo smyčcové kvarteto |
Rozroste se pak orchestr?
Už prakticky nemá kam, protože se 112 hudebníky jsme v největší, takzvané A velikosti.
Snažíte se stále chodit na všechny koncerty?
Ano, jsem tím známá (směje se). Pokud jsem v Brně, chodím na vše. Abonentní koncerty hrajeme ve čtvrtek a pátek, a byť je to stejný program, nikdy to není stejné a zažijete jinou atmosféru.
Máte spíše stálé publikum? A vrátili se po covidu posluchači do koncertních sálů?
Snažíme se programy tvořit nově a večery koncipovat tak, aby spolu díla souzněla. Za ta léta práce je výsledkem, že se nám publikum hodně omladilo. Posluchači se s námi hodně identifikují, když orchestr nastupuje na pódium, lidé znají hudebníky jménem a těší se, že bude hrát jejich oblíbený flétnista nebo cellista. To nám právě hodně pomohlo a po covidu nám zůstali loajální, a dokonce máme víc předplatitelů než před covidem.
Jaký máte po deseti letech vztah s orchestrem?
Myslím, že jsme se hezky sžili. Není to snadné, protože orchestr je plný individualit – mistrů svého oboru, kteří ale jako celek musí spolupracovat. Mám jako poradní orgán volenou uměleckou radu, se kterou komunikujeme program, jména dirigentů, zájezdy. Je tady aktivní odborová organizace, naše práce se řídí poměrně striktními nařízeními a normami. Každý týden děláme něco jiného, protože studujeme nový program s jiným obsazením. Vše je dáno až dva roky dopředu, když se tvoří sezona. V dobrém slova smyslu jsme perfektně sehraná fabrika.
To vás na tom i fascinuje?
Ano, ten rozměr je úžasný. Uvědomuji si to, když jedeme někam ven v poschoďových autobusech a za námi kamion s nástroji. Když pak orchestr plný skvělých hudebníků vidíte ve velkém sále v Londýně, Salcburku nebo Tokiu a publikum fascinovaně hledí na hudební výsledek, je to svým způsobem zázrak.
Filharmonii vedete od března 2013. Ředitelé příspěvkových organizací města po pěti letech mandát obhajují. Budete o něj dál usilovat?
Ano, musím přece dotáhnout nový koncertní sál, jak jsem slíbila orchestru a publiku. Jsme v cílové rovince a práci musíme dokončit.
Vlastní vydavatelství i vzdělávací programyZa deset let ve vedení brněnské filharmonie prosadila Marie Kučerová spoustu novinek. „Jako jediná filharmonie u nás máme abonentní řadu jazz & world music. Stále častěji do svých projektů zapojujeme dětský sbor Kantiléna, zavedli jsme Orchestrální akademii, což je líheň mladých talentovaných hudebníků,“ vypočítává. Covid vyburcoval orchestr k novým aktivitám, které by si ještě předtím nedokázala představit. „Rozhodli jsme se pro vlastní label (hudební vydavatelství - pozn. red.). Vše si řídíme sami, na trhu už máme šest titulů a jednu nominaci ICMA, máme nahrávací studio, svůj vizuál, distribuci, a to i online,“ popisuje Kučerová. Zavedla také spoustu vzdělávacích programů – koncerty, spolu s Moravskou galerií pořádají hudebně-výtvarné workshopy, s baletem hudebně-taneční, s kinem Scala zase hudebně-filmové – pro všechny věkové skupiny od miminek po seniory. „Se začátkem sezony se okamžitě vyprodají. I to nám generuje nové publikum. Nabízíme třeba Za půlku na půlku, protože rodiče s dítětem zvládnou někdy jen půlku koncertu,“ doplňuje. |
