„V brněnské činohře jsem s Marií prožil tři krásné sezony. Lucerna, Idomeneus a Stěhování duší. A jsem za to více než vděčný. Bylo to setkání s herečkou obrovské citlivosti, krásného hlasu a veliké pokory. Bude mi chybět, na jevišti i v životě: její oči, její úsměv a její oddanost prknům, která znamenají svět,“ zavzpomínal Štěpán Pácl, jenž režíroval monodrama Stěhování duší.
Durnová o sobě říkala, že stěhování je asi jejím osudem. „Ani bych nespočítala, kolikrát jsem se stěhovala. Možná i víckrát, než kolik jsem měla angažmá,“ smála se před dvěma lety v rozhovoru pro MF DNES před premiérou Stěhování duší.
S divadlem se snad už narodila. Začala hrát jako dítě v rodném Brně v dramatickém kroužku s později evropsky proslulým mimem Ctiborem Turbou.
Za divadlem se pak vydala do Prahy, kde nastoupila jako elévka v Divadle Jiřího Wolkera. Začátkem 70. let na téměř dvě dekády spojila svůj život nejprve s libereckou, následně pak s pražskou Ypsilonkou. V roce 2006 se vrátila do svého rodiště.
Monodrama Stěhování duší Durnová ještě letos v lednu hrála pro pražské publikum v Knihovně Václava Havla, kam ji pozval dramatikův syn Jáchym Topol.
„Tato role a tato pražská repríza patřila k tomu nejlepšímu, co Marie na jevišti kdy vytvořila. Možná právě proto, že už tehdy o stěhování duší věděla o něco víc, než bychom si přáli…,“ dodala za brněnskou činohru mluvčí Eva Lichnovská.
