„Viděl jsem dvě filmové verze, kromě novější s Leonardem DiCapriem je ještě starší ze 70. let s Robertem Redfordem. Pojetí se liší, postava je vykreslená jinak. Snažím se na to ale moc nekoukat, protože divadlo je jiné, takže by to bylo trochu zavádějící. Musíte hledat své vlastní motivace,“ říká čtyřicátník a „český Gatsby“ o své práci.
Nejenže na brněnských divadelních prknech ve Velkém Gatsbym ztvárňujete hlavní roli, ale pro představení jste také složil hudbu. Vzhledem k době, kdy se příběh odehrává, jde o jazz?
Ano, je to jazz. Můj původní záměr byl pokusit se napsat a sestavit hudbu klasicky jako z 20. a 30. let. Pak jsem se zaposlouchal do materiálu, který jsem studoval, a rozhodl se občas sáhnout do modernějšího stylu, ale je to jazz, bigbandová záležitost. Hudbu jsme nahráli s orchestrem Městského divadla, půjde o reprodukovanou hudbu, s živým orchestrem by to bylo na činoherní scéně nereálné. Musím přiznat, že jsem musel udělat nějaké kompromisy, protože moje představa byla megalomanská. Kdyby to mělo být tak, jak jsem si to představoval, bylo by to dost drahé – velký orchestr, hrozně moc not a přípravy. Je to činohra, hudba tam je důležitá, aby dokreslila atmosféru doby.
Nejdřív jste skládal, nebo už jste věděl, že budete hrát i hlavní roli?
Už jsem to věděl. Celé léto jsem strávil přípravou, byla to pro mě otázka intenzivního studia tehdejší doby. Jako skladatel jsem před sebou ještě takto složitý úkol neměl. Nejsem totiž vyloženě jazzový hráč ani skladatel, ale nechtěl jsem se toho vzdát. Také jsem nechtěl podobně jako ve filmu udělat obrovskou fúzi pop music. Vymyslel jsem motivy, nahrál piano party a s orchestrací mi pomohl Daniel Kyzlink.
Když se teď zamyslím, jaký ta sláva v dětství na mě měla vliv, odnesl jsem si jisté stigma. Uvnitř se bráním tomu, aby mě někdo poznával na ulici.
