„Tehdy byly v kině dřevěné sedačky, lóže a promítaly se filmy z celuloidových pásků,“ vzpomíná současný provozovatel kina Luděk Kabelka.
Můžete srovnat, jak se promítalo před devadesáti lety a nyní?
Technologie promítání se mění raketově, původně se promítalo na šestnáctimilimetrových promítačkách. My jsme v Koruně začínali na klasických pětatřicetimilimetrových strojích a dnes jsme kompletně digitální včetně 3D projekce. Takže od dovozu a nošení těžkých zelených krabic jsme se přes posílání harddisků dostali k distribuci jen po síti.
Vzpomenete si, jaké filmy měly u diváků největší úspěch?
Všeobecně u nás platí, že se chodí na animáky pro děti, české filmy a na opravdu dobře marketingově propagované filmy zahraniční. I tak se nevyhýbáme tomu, dávat do programu filmy artovější, které nemají takovou návštěvnost, ale mají své publikum, i když na ně nejsou plné sály.
Kino nedávno prošlo rekonstrukcí. Jaké novinky přinesla?
Začalo to investicí od města Břeclav do promítací technologie, pak přišla rekonstrukce šatny pro umělce, úpravy sálu, nové osvětlení a koberce, polstrování sedaček a zateplení fasády. My jsme přispěli osvětlovací a zvukovou technikou pro divadla a koncerty.
Mokrý obličej, kopanec do zad. Ve 4D kině fouká, a dokonce i sněží |
V kině Koruna nepromítáte jen filmy, ale pořádáte také koncerty a divadelní představení. Na co byste rád návštěvníky pozval?
Naším cílem bylo vytvořit z kina Koruna multifunkční sál a celá léta na tom ve spolupráci s městem Břeclav pracujeme. Za velký úspěch považujeme, že se nám podařilo v Břeclavi vytvořit scénu, kde se dá hrát divadlo a pořádat i velké koncerty. Byl to běh na dlouhou trať, chtělo to šatny, divadelní a zvukovou techniku do sálu a mravenčí práci. A nakonec i přesvědčování divadelníků, že je nezveme do obyčejného kina, ale že u nás budou mít podmínky, které potřebují. Od listopadu začínáme prodej abonentek na další sezonu a zájem je velký, dokonce i mezi divadelníky, kteří u nás chtějí hrát.
Studoval jste stavařinu. Jak jste se dostal ke kultuře a provozu kina?
Stavařina mi možná pomohla v tom, že snad není věc, kterou bych musel vzdát po technické stránce. Ona ta kultura, když ji děláte soukromě, nejde dělat tak, že na všechno máte lidi. Ano, bylo by to krásné, mít kanceláře s nápisem: programové oddělení, marketing, správce, technik, zvukaři či osvětlovač, ale to v našem případě zaplatit nejde. Dostáváme příspěvek od města, ale ten slouží na zaplacení základních nákladů. Musíme se hodně otáčet, abychom si na provoz vydělali, a taky pracovat se zájmem a srdcem.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celé jižní Moravy. |
To platí i pro vás osobně?
Přestože jsem vystudoval VUT, jsem taky muzikant. To mě do určité míry determinovalo, protože jsem zjistil, že „hudba je mé poslání“, a vydržel jsem projektovat asi dva roky. Po revoluci jsem začal prodávat hudební nástroje a pořádat menší koncerty. Tak nějak to vyplynulo z toho, že jsem v té době už měl folk-rockovou kapelu HB Stop, se kterou mimochodem koncertujeme dodnes. První stánek kultury, který jsem v Břeclavi provozoval, byl Emm klub, do kterého jsme za šest let dovezli desítky kapel, divadel všech žánrů, dělali pořady pro děti, pouštěli muziku a snažili se vymýšlet pořady do té doby nezprodukovatelné. Například okénko vážné muziky na diskotéce.
V té době jsem se také „začal učit zvukařem“, snad proto, že jsem na zvukaře neměl peníze. Mám za sebou stovky kapel, festivalů a inspirující osmnáctiletou spolupráci jako zvukař Hradišťanu. Poté, co budova Emm klubu šla do dražby, jsem vyhrál konkurz na provozování kina Koruna, a to dělám dodnes. Zvukařina a vlastně celá produkční agentura je to, co mě živí a vlastně paradoxně dovoluje provozovat kino.
Před 120 lety Brňané poprvé zamířili do kina. Brzy přibyl i „pánský“ večer |
Co máte na kině rád?
I přes možnosti pouštění filmů na kvalitních technologiích, kterou můžeme mít doma v obýváku, zůstane kino pořád stánkem především pro setkávání a kolektivní prožitky. To je podle mě nenahraditelné a to dává smysl našemu snažení. Když se chystáte na film, divadlo či koncert, musíte pro to něco udělat, koupit si vstupenku, udělat si čas, věnovat se oblečení, zajistit si hlídání dětí, dopravit se na místo, koupit si drink a soustředěně sledovat děj. Je toho poměrně hodně a to je to, co vás odpoutá od denních starostí, dá vám zážitek, poučení, pohodu, soustředění, klid či otázky. A hlavně komunikaci s lidmi.
Myslím, že to, co nám v této době chybí, je setkávání. My se to snažíme pomocí filmů, divadel či koncertů lidem umožnit. Kdybychom si více než „face to book“ věci vyříkali „face to face“, ubylo by těch hloupých, zlých a sprostých anonymních výlevů na sociálních sítích. A lidi by na sebe byli vlídnější a hodnější. To je pro mě kouzlo nejen filmu.
Těšíte se v nejbližší době na premiéru nějakého filmu?
Kromě artovějších filmů je mým favoritem Avatar 2 s premiérou v prosinci 2022. Jednička je dle mého jeden z nej 3D filmů, co byl natočený.
