Skupina dobrovolníků kolem Lukáše Sejkory trvá na tom, že lidé ve městě potřebují divočinu, ne uniformní park. „Když jsem začal o úpravě parku uvažovat, byl plný narkomanů a odpadků,“ vzpomíná Sejkora.
Oslovil tedy líšeňské zastupitele, kteří s úklidem a vysazením stromů souhlasili, následující rok nechal od profesionálního zahradního architekta zpracovat studii se zpevněnými cestami, dětským pískovištěm, stezkou bez bot, kompostérem, jezírkem a výukovým včelínem. A pustil se do zvelebování.
Tvrdí, že právě kvůli protestům Štefana v roce 2016 oslovil brněnský magistrát a získal od něj peněžní příspěvek na studii architektů. „Projekt jsme následně přihlásili do participativního rozpočtu, prošel prvním kolem, ale starosta nám do toho samozřejmě zase hodil vidle. Mohli jsme získat tři miliony od města a Líšeň by to nestálo nic,“ vysvětluje pobouřeně Sejkora.
Tamní zastupitelé v čele se Štefanem se na internetových stránkách městské části před třemi lety vyjádřili, že i po šesti letech činnosti dobrovolníků je území pořád stejně „neutěšené“.
„Rozhodně se nebráníme ani případnému většinovému názoru na laické využití území, preferované skupinou lidí kolem pana Sejkory, a jsme připraveni jej respektovat. Ovšem na základě projektu a jasně definovaného rámce. I při nejlepší vůli nemůžeme akceptovat neschválené a laické zásahy do tohoto prostoru,“ nastínil starosta své neměnné stanovisko.
Anketa hraje do karet radnice, tvrdí spolek
Před plánovanou revitalizací proto vytvořili dotazník, v němž se vyjádřilo 378 lidí z 1 500 obyvatel bytových domů v těsné blízkosti parku. Ti dostali formulář do schránky, ostatní mohli hlasovat přes internet.
„Anketu našel na stránkách města skutečně jen ten, kdo ji vysloveně hledal. Pak o ní byla zmínka v líšeňských novinách, já jsem se o tom dozvěděla přes mobilní rozhlas, který ale taky neodebírá každý. Dotazník byl samozřejmě formulovaný tak, aby to hrálo do karet radnice,“ má jasno Filipína Cimrová, předsedkyně spolku Líšeň sobě, který v Jedlém parku donedávna organizoval i festival.
Podobný názor na anketu má také zastupitelka Andrea Ondrůjová z opozičního hnutí Sousedé z Líšně. „Pan starosta se to snažil svým způsobem udělat transparentně, když anketu rozeslal lidem v okolí, kterých se to bezprostředně týká. Nám to však nepřijde fér, protože se o dotazníku dozvědělo jen málo lidí a byl formulovaný stylem, který byl jednoznačně ve prospěch nového parku,“ podotýká. Každopádně výsledkem je 77 procent hlasů pro přetvoření parku podle projektu radnice.
Součástí plánované revitalizace, za kterou radnice zaplatí 37 milionů korun, jsou zahrádky, přírodní hřiště, tůně, potůček či dokonce kavárna. Počítá se také s ekologickým využitím dešťové vody, která by se měla zachytávat ze střech okolních obytných domů.
„Radnice zničila, co jsme vybudovali“
Sejkora nad postupem radnice nespokojeně kroutí hlavou. „Jezírko, které jsme vytvořili, nechali zasypat a místo něj tam chtějí nainstalovat retenční nádrže. Půlka stromů už padla za oběť kvůli výstavbě vodovodu a elektrického vedení,“ stěžuje si.
Úpravy parku jsou aktuálně v začátcích. „Celková proměna prostranství je během na dlouhou trať. Již nyní víme, že nás čeká celá řada překážek. Můžu jmenovat například to, že území je ze čtyřiceti procent ve stavebních plochách, tedy zastavitelné. Omezující je také vedení velmi vysokého napětí, včetně jeho ochranného pásma,“ popisuje starosta Štefan.
„Naší ambicí je i dobudovat bezpečné cesty pro pěší, napojit území parku Houbalova na systém cest a chodníků bez automobilové dopravy. Současně chce líšeňská radnice vybudovat chybějící chodník spojující bytový dům Sedláčkova se základní školou Masarova,“ doplňuje.
