„Chodbičkou ke kancelářím a šatnám se prochází někdy velmi obtížně. Kola tu mají zaparkovaná skoro všichni průvodci a brigádníci,“ podotýká Eva Rýpalová, která ve skanzenu Strážnice pracuje jako vedoucí průvodců. S kolegyní ale tvoří i malované a hravé papírové sešitky pro děti, jež je mají navnadit na prohlídku areálu.
Průvodců je asi třicítka a jejich pracovní den začíná většinou převléknutím se do kostýmu. Tím bývá kroj, který se vztahuje k určité oblasti. Průvodci u stavení vykládají zajímavosti z jednotlivých krajů nebo o zvycích a vnímání života v daných oblastech.
„Všichni se musí orientovat ve všech tématech. Na stanovištích se střídají. Nemyslím si, že by někdo vůbec zvládl celé léto vykládat návštěvníkům o jedné konkrétní chaloupce nebo zvyku,“ říká Rýpalová.
Muzeum pod širým nebem totiž návštěvníkům povoluje i volné prohlídky. A ti pak ke krojovaným průvodcům přicházejí v nepřetržitém proudu.
Brigádníci ve skanzenu ale nejsou jen postavičkami v muzejních chaloupkách. Kromě barvitého výkladu tradic a zvyklostí někteří z nich také představují typické činnosti. Zpracovávají těsto na nudle, které pak válí a vykrajují, zdobí perníky nebo pletou.
„Učíme se postupně, od těch starších se necháváme zaučovat tak dlouho, než činnost sami ovládneme,“ podotýká jedna z brigádnic.
Stejně tak se učí i sezonním pracím. Skanzen totiž sklízí jablka, hrozny, len nebo konopí tradičními způsoby. Ovoce moštují a ze lnu a konopí ručně spřádají příze.
„Když jsem nasušené rostlinky poprvé viděla, nevěřila jsem, že by z nich mohlo někdy vzniknout vlákno, natož látka. Ale povedlo se,“ vzpomíná na začátky ve skanzenu Rýpalová.
Trávu zkracují ovce i sekačky
Ne na všechno ale postačí starý způsob života. V některých chaloupkách se za dřevěnými stěnami skrývá nepůvodní elektřina, téměř ve všech staveních zaměstnanci rozmístili plašiče na myši.
Domky, chaloupky a stavení, jež ve skanzenu návštěvníci uvidí, jsou zčásti kopiemi skutečných staveb, další – třeba ty nejchudší z pohraničí – ale převáželi.
„Bývala tu rovná a široká louka. Abychom tu neměli domečky naskládané jenom v řadě vedle sebe, kupila se tu hlína a tvořily umělé kopce. A probublává nám tu potůček na čerpadlo. Nasadily se tu také pro Strážnicko nepůvodní stromy,“ vypočítává Rýpalová.
Ovoce ale roste na starých odrůdách, které skanzen získal od specializovaných šlechtitelských stanic. Rostou tu třeba málo známé oskeruše.
„Po zemi jsou popadaná taková zelená jablíčka. Ty sesbíráte, dáte doma na talířek a necháte zhnědnout a změknout. Působí pak jako lék na střevní potíže,“ vykládá Martin Šimša, který Národní ústav lidové kultury a tedy i skanzen vede.
Rozsáhlý pozemek je téměř kompletně zatravněný. V některých částech tu zaměstnanci vypouštějí ovce na pastvu.
„Ale nestačí to. Máme s chovateli a hospodáři z vesnice nasmlouvané, že si určitou výměru zkosí a odeberou pro vlastní užitek,“ poukazuje Rýpalová.
Moderním sekačkám se tu tak nevyhnou. Kromě ovcí lidé ve skanzenu uvidí i králíky, kachny, husy a slepice. Zvířata tu bývají pouze přes sezonu a skanzen je má v pronájmu.
Ukážou i domácké Dolňácko
Skanzen spolupracuje s různými odborníky. Jeden jim za poslední tři roky sám, jen s malým týmem pomocníků, ručně starou metodou postavil dům. Využíval při tom hlínu a sušené cihly.
„Nejprve vyzkoušel, jestli hlína bude držet a vše do sebe zapadne, na menší kůlničce. Pak nám tu vystavil velký, obyvatelný domek,“ popisuje Rýpalová.
V dalších boudách zase zarovnávají vnitřní podlahy, v nichž se časem tvořily dolíky. „Opět je to starým způsobem – směsí z kravinců a hlíny. Momentálně to necháváme pořádně zaschnout, ztvrdnout a hlavně vyvětrat,“ říká s úsměvem průvodkyně.
V místech, kam se běžní návštěvníci nedostanou, teď čekají domky na úpravu. Skanzen totiž chce rozšířit portfolio oblastí, které ukazuje, o domácké Dolňácko.
„Zatím je to ve stadiu vyřizování potřebných povolení a schvalování úřady. Snad se ale louka zaplní i domky z Dolňácka, tedy z okolí Strážnice,“ doufá Šimša.
Celý areál hlídá noční ostraha a na vytipované objekty umístili zaměstnanci alarmy. Strážnický skanzen totiž uchovává i cenné historické nástroje.
