Les Pando tvoří více než 47 tisíc kmenů topolu osikovitého, které jsou vzájemně propojené kořeny. Hmotnost kolonie odhadují vědci na šest tisíc tun, což odpovídá hmotnosti tisícovky slonů afrických.
Výjimečné stromové společenství zabírá 43 hektarů rezervace Fishlake National Forest v americkém Utahu.
Označení Pando vychází z latinského termínu „rozšiřovat se“ a les se tak stal symbolem komplexního propojení a místem setkání různých náboženských skupin nebo dějištěm svateb.
„Točí se zde dokumentární filmy, Pando má svou vlastní poštovní známku a les přitahuje zájemce z celého světa,“ sděluje Jan Šebesta z Mendelovy univerzity v Brně.
Les se zmenšuje kvůli dobytku, jelenům i lidem
Ten se přímo v USA spolu s dalšími odborníky snaží objasnit historii vývoje klonu Pando, jehož stáří je nejasné. Odhady oscilují mezi několika stovkami a několika desítkami tisíc let.
„Zajímá nás, jak dlouho se klon vyvíjí bez přimíšení dalších dřevin, které se obvykle vyskytují na podobných stanovištích. Řešíme také, jestli předcházelo jeho současnému rozšíření bezlesí, nebo les, a jaké případně měla zájmová oblast druhové složení stromů,“ vysvětluje Šebesta.
Objasnit historii lesa má metoda pedoantrakologie, která využívá radiokarbonové datování uhlíků, jež jsou pozůstatky dávných požárů.
„Znalost historie, rozšíření a ekologie klonu Pando by mohla napomoci k efektivní ochraně a obnově tohoto unikátního organismu,“ věří Šebesta.
V posledních letech se totiž rozloha lesa zmenšuje rychleji než v minulosti.
„Příčinou chřadnutí je především pastva dobytka, nedostatečná regulace jelenů a nevhodné zásahy ze strany člověka,“ oznamuje Šebesta, který nyní působí na Utah State University v týmu Paula Rogerse, jenž je ředitelem nadace Western Aspen Alliance a klonem Pando se zabývá řadu let.
