Veřejné mínění čeří dosud. Nové vedení největšího moravského divadla stvořilo divácky veleúspěšnou inscenaci Tajemství Zlatého draka.
Hudební dílo nazývané tvůrci jako mystérium popudilo odborníky účastí zpěváka Daniela Landy, jemuž řada lidí za angažmá ve skinheadské skupině Orlík přišila nálepku neofašisty.
Dračí síla
Duchovno, magie, národ a jeho náboženské, historické i kulturní kořeny nebo dračí síla. To jsou slova, která slovníkem Zdenka Plachého doslova vzlínají.
Zdeněk PlachýRežisér a skladatel se narodil 9. prosince 1961 v Kroměříži. V čele největšího činoherního souboru na Moravě stojí od podzimu roku 20O7. |
Při dotazu na konkrétní vysvětlení energie spojené s mystickým drakem řekne stručně: "Těm, kdo ji necítí, je zbytečné to vysvětlovat."
Jste oblíbený šéf?
Jsem přísný. To je člověk pak u části souboru oblíbený, u jiné nikoliv.
Proč se ptám. Jste zakladatelem sdružení Střežený Parnas, které pracuje s provokací a už jaksi dopředu počítala s nejrůznějšími reakcemi. V projevech souhlasu i příkré nevole budete mít zřejmě už velký trénink...
Jsem zvyklý na negativní reakce médií. V divadle je to něco jiného. Při vedení souboru je vždy nejdůležitější vize. U mě je dána jednoduše a srozumitelně.
Můžeme tu vizi připomenout?
Chceme dělat velkoformátové činoherní divadlo, pro něž je budova Mahenova divadla jako stvořená. Chceme dělat a také děláme divadlo konzervativní, což je možná ode mne překvapující, protože jsem se takto dříve příliš neprofiloval. Chceme ohledávat fenomén pojmu "Národní divadlo". Přišli jsme v době, kdy měla Mahenova činohra odliv diváků. Tento odliv jsme zastavili a naopak divadlo naplnili.
A nebolí to někdejšího bouřliváka, razícího nové cesty v umění, že najednou konzervativně sráží paty?
Já se snažím nekonveční umělce spojovat v prostředí klubu Skleněná louka nebo ve Střeženém Parnasu. Možná stejně tak dlouho se ale zabývám tím, co jsou to "konzervativní národní hodnoty", zda existuje něco jako moravská identita nebo duchovnost. Hledání kořenů je klíčový bod všeho.
Kardinál Špidlík
Víme však, jak na politické scéně emancipace Moravanů v posledních letech dopadla. Moravská orlice nyní plane na vlajkách vedle kohort Dělnické mládeže a Dělnické strany, o jejímž zákazu se jedná...
Zpolitizování moravského tématu bylo opravdu velmi nešťastné. Přesto bych toto téma velmi rád držel ve hře. Některé mimořádné hodnoty se nám tu doslova válejí na zemi. Třeba literární odkaz Jakuba Demla, který vždycky předjímal všechno, co se dělo v umění, s dvacetiletým předstihem. Zveme různé duchovní osobnosti. 22. května v Mahenově divadle vystoupí kardinál Špidlík a ten doslova zvedá z bláta například téma svatého Cyrila a Metoděje a poukaz na zdejší průsečík mezi kulturami západní a východní Evropy.
Boskovický rodák kardinál Špidlík je velkou autoritou Vatikánu a vlastně i České republiky. Vysokého duchovního bych ale čekal jinde než jako součást divadelního programu...
Chceme tento dům profilovat jako Národní divadlo. Já se za ten název nestydím a považuju ho za přiléhavý. Divadlo by mělo splňovat funkci národního stánku v nejširším smyslu. A pokud se taková osobnost dožije devadesáti let, můžeme mu právě na půdě divadla připravit důstojné přijetí. Členové opery pro něj mají hudební dárek, který nemohu vyzradit.
Pojďme od kléru k politice. Nedávno u vás křtil knihu ministr Pecina. Vedení divadla na veřejnosti rádo demonstruje nadstandardně dobré vztahy s vedením města, které vás zřizuje a platí. Není ale té i té kamarádské politiky pro svobodomyslné umělce až příliš?
Křest knihy proběhl z iniciativy našeho někdejšího kulisáka Kristiána Chalupy, autora rozhovorů s Pecinou. Pro nás je ctí, když ministr navštíví naše divadlo. Jako šéf činohry mám povinnost korektně komunikovat také s naším zřizovatelem. Není důvod mít se zřizovatelem špatné nebo odtažité vztahy, navíc když se k nám město Brno chová velmi solidně a velkoryse.
Já mluvím o tom halasném tykání, vystrkování magických kamenů obsidiánů do kamer...
Brněnský primátor v tom nepovedeném televizním dokumentu "Landův lektvar lásky" přece jasně říkal, že obsidián dostal pro štěstí od své sestry. Nepořídil si jej tedy v souvislosti s Landou ani jeho stejnojmennou písní. Patří prostě k těm lidem, kteří mají rádi tyto krásné kameny.
S Landou jste spolupřipravil inscenaci Tajemství Zlatého draka. Ambiciózní projekt, který tuzemská kritika unisono odmítla. Nebylo to pro vás zklamání?
Podle mne to bylo selhání české divadelní kritiky, která nenašla jediný obsahově závažný argument. Šlo o dojmologie, které souvisely s osobností Daniela a že bychom se neměli spojovat s člověkem, který má minulost skinheada. Pro nás ve velkém divadle je měřítkem úspěchu zejména návštěvnost, ta činí za první rok hraní představení rekordních dvaadvacet tisíc diváků. Lidé vestoje aplaudují téměř po každé repríze. Něco takového ND Brno dosud nezažilo.
Kasovní trhák
Ale Landa má velkou posluchačskou základnu. Na revuální show s lehce oděnými tanečnicemi se navalí dvacet tisíc lidí a nemusí to zrovna svědčit o kvalitách kusu...
Pokud narážíte na skinheady, tak ty jsem na představení neviděl. A Tajemství Zlatého draka není žádná Holiday on Ice. Je to dost náročný kus i na poměry Národního divadla a já bych na něm nic zásadního neměnil. Možná při původní děkovačce s holčičkou jsme šli za hranici líbivosti, která k tématu nepatří. Tu jsme po premiéře škrtli.
Inscenace Tajemství Zlatého draka vašimi ústy neměla být pouhý divadelní kus. Dokonce jste bombasticky předjímali jakési celospolečenské dračí hnutí, chtěli stavět dračí chrám v Moravském krasu, zřídit bezmála něco jako novodobý Sokol... Jak to s dračími aktivitami mimo jeviště dopadlo?
Máme vytipovaných asi šedesát míst na stavbu dračího chrámu. Ta idea trvá. Jedno místo v krasu nám kvůli čolkům a orchidejím nedoporučili. Představení nastartovalo především velkou společenskou diskusi, i na různých debatních serverech. Deklaroval jsem, že chceme ohledávat kořeny a duši našeho národa. Až se lidé přestanou stydět vyslovovat slovo národ, a to třeba i v souvislosti s pojmem "Národního" divadla, budeme svým cílům blížeji. Pojem národ je dnes ale natolik diskreditován, že jeho použití mladí lidé považují za nesmyslné. Proč by někdo měl žít podle svých kulturních a duchovních kořenů, když jsme zavaleni tím blyštivým multi-kulti gulášem, že?
Se slůvkem národ se v minulém století nejen v sousloví národního socialismu žonglovalo tak, až to vedlo k největší válečné katastrofě. Už proto vám mohlo být jasné, že pozornost k vám upřená bude hodně kritická?
Pojem národa je tady stovky let. Že byl zneužit, za to nemůžeme. Komenský ve svém Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské vzkazuje něco podstatného národu polskému, moravskému, českému, německému...
No ale vy jste mi k tomu dračímu projektu vlastně nic konkrétního neřekl. Nebojíte se, že vás budou považovat jen za manipulanty s veřejným míněním nebo vyfukovače prázdných bublin? Co konkrétně se třeba do roka stane?
Dá se třeba dohromady velká skupina lidí, kteří se k těm ideálům, o nichž se bavíme, přihlásí.
Kolik těch sympatizantů zatím je?
Řekněme desítky tisíc. Vznikají dračí skupiny v různých oborech jako bojové sporty, potápěči, otcové od rodin, vzniká taky moravská dračí sluj... Osobně vidím své angažmá v tomto hnutí, že budu pomáhat znovunalézání smyslu pojmů jako duše národa, naše kulturní kořeny.
Pořád tu vzduchem létají slova jako drak, dračí síla, dračí energie. Dá se to laikům nějak osvětlit?
Je to přesně popsáno v představení. Není potřeba to opakovat znova. Kdo chce vidět a slyšet, co drakem a jeho energií míníme, jak se lze dostat k dračímu jménu, najde to v představení. Kdo to tam nenašel, já mu to nevysvětlím.
Pro Divadelní noviny jste při svém nástupu na místo uměleckého šéfa prohlásil, že s vámi "do Národního divadla přichází éra kouzelníků a mágů, kteří dobře vědí, kde jsou skryté prameny energie a dračí síly. Neobávám se nikdy - ničeho". Dračí sílu nechme spát, vy skutečně nemáte nikdy strach?
Mám fatální nedostatek strachu. To bude asi můj problém.
Strach ovšem psychologové považují za životadárný stresor. Někdy sice oslabuje, jindy startuje sebezáchovné pudy a pomáhá přežít...
Mně skutečně strach chybí. Ale pojďme raději k divadlu. Mám rád divadlo, které působí symfonickým způsobem. Doplňuje se v něm světlo, pohyb, scéna, hudba a herecká akce. A to vše v jednom symfonickém toku. Nedá se tam od sebe nic odtrhnout. Divadlo je pro mne skutečně místem střetávání magických sil. Magie jako něco kouzelného amimořádného.
Mluvíme o magické síle umění?
Ještě něco jiného. Scénáře Střeženého Parnasu jsou postaveny na magickém principu. Dějí se věci nadpřirozené, ale také při tvorbě díla se o něm uvažuje jako o tajemství. Nechceme sdělovat proklamace, ale působit magickými prostředky. Dalí říkal, že každé dílo, které za něco stojí, by mělo vyvolávat posvátný děs. Má představení tento prvek v sobě často obsahují.
Doslovnost umění zabíjí. Nicméně u tvůrců je výmluvnost a argumentace navenek dle mého soudu nezbytná. Pak vás třeba ve Drakovi pasují mezi nácky a laciné duchaře...
Nejsme ani jedno. Duchařina by v negativním smyslu mohla být vlastně každým dílem a náckem lze nazvat každého patriota. Je to nesmysl. Jména jako Janáček, Mendel či Deml by měla být zvednuta do štítu našeho města, naší země.
Nikdo z té svaté trojice ale v Drakovi přece nefiguroval?
Nevadí, ale mluvíme zde o duši národa a o tom, co tím míníme.
Smysl pro nekonvenčnost vám upřít nelze, dostal jsem od vás letošní novoroční přání, ve kterém jste ústy mafiána Al Caponeho konstatoval, že měníte pušky, auta, ženy, peníze, zásobníky, ale nikdy neměníte přátele. Rozesílat myšlenky velkého gaunera hraničí s velmi černým humorem...
Byl to vtip. No doufám, že jste to tak vzal. Je to přece jenom citát z Al Capona.
Jste tedy vtipálek. Odtajníte, jak jste myslel své prohlášení v nedávném televizním dokumentu Eriky Hníkové Landův lektvar lásky, kde jste tvrdil, že jste viděl Daniela Landu létat vzduchem?
Na tom trvám, ale hlavně myslím, že ten dokument byl účelově sestříhaný. Dělali z nás blbce. Sám jsem spoustu dokumentů natočil a vím, jak je snadné udělat z respondenta pitomce. Režisérka nás cpala do Moravského krasu, zbytečně se natáčely záběry ve skalách. Ostatně teatrolog a publicista Vladimír Just se proti manipulaci své osoby i ostatních v tomto dokumentu dokonce veřejně ozval. Hníkové jsme dali důvěru, kterou ona nakonec zklamala. Na špatně položenou otázku nelze dobře odpovědět.
Ale vy sám jste se pokoušel manipulovat mediální realitu. Po premiéře vaší inscenace Královna Margot jste poslal zprávu mému šéfovi, aby stopnul vydání mého kritičtějšího pohledu...
Vy osobně podle mne soustavně nejste schopen nebo nechcete vidět, čím se ve svém umění zabývám, co v něm hledám. Nazýváte věci způsobem neadekvátním smyslu a obsahu toho, co dělám. S vaším nadřízeným si docela rozumím v názorech na život a na umění, aspoň se tak domnívám. Nebyla to snaha ovlivňovat, ale chtěl jsem upozornit na to, aby nereferoval o naší tvorbě někdo, kdo má k ní a priori negativní přístup.
Co se za ty dva roky činohře pod vaší kuratelou podařilo a co ne?
Činohra si našla své vlastní publikum. Návštěvnost a tržby stouply způsobem nesrovnatelným s čísly za několik posledních desítek let. Vstupenky na premiéry bývají ve dvou hodinách pryč a naše premiéry se stávají pro Brňany opět důležitou událostí. Daří se nám pečlivá práce s hercem, vracíme se k hereckému divadlu, celý soubor je dnes ve skvělé herecké formě.
