„To je taková třešnička na dortu, kdy na mistrovství vyberou osm až deset nejlepších komisařů z celé Evropy. Pro mě jako komisaře a vlastně i pro Českou republiku je to prestižní záležitost,“ říká Ladislav Svoboda.
Boj proti dopingu je v jeho případě doplňkovou činností, u svaté Anny je jeho hlavním povoláním sportovní medicína na klinice tělovýchovného lékařství a rehabilitace. Stará se tak například i o hokejisty Komety.
Od velkých kauz v 90. letech často panuje mezi sportovními fanoušky přesvědčení, že organizovaný doping bude mít vždycky náskok před těmi, kteří se proti němu snaží bojovat. Myslíte si, že se to změnilo? Že už je antidopingové tažení účinnější?
Myslím si, že ano. Sice čtu v novinách komentáře spousty škarohlídů, jak je systém neúčinný, osobně si ale myslím a cítím to tak, že dnes je daleko těžší dopovat než před pěti či deseti lety. Samozřejmě je vždy co zlepšovat. Hlavně by se měla ještě víc prohloubit spolupráce mezi národními antidopingovými výbory a WADA (Světová antidopingová agentura – pozn. red.). Jedna cesta jsou biologické pasy (dlouhodobé sledování a porovnávání naměřených parametrů například krve – pozn. red.) a druhá je zkvalitňování laboratorních analýz a metod. Ty jsou dnes úplně někde jinde než dřív. Dnes i laik vidí, že se znovu testují vzorky třeba z olympiády, ve kterých dřív nebylo možné zjistit některé zakázané látky. Je vidět, že se to posouvá dál. Podvodníci možná budou vždy o malý krůček vepředu, ale co bylo dřív, že dopingové kontroly postihovaly jenom největší hlupáky, kteří si nedali pozor, tak to dnes už není.
Je podle vás možné, že sportovci používají nějaké zakázané látky, které dosud nebyly objeveny?
To je vždycky možné. Sportovci nebo jejich „chemici“ se snaží najít nějakou látku, která by jim mohla pomoct. Vzpomínám si na olympiádu v Soči, kde ruští sportovci inhalovali xenon, který tehdy nebyl explicitně zakázaný. Od toho je WADA, která to hlídá a každoročně aktualizuje seznam zakázaných látek a metod. V momentě, kdy se taková látka objeví, začne se zneužívat a má nějaký potenciál, tak se okamžitě na seznam dostane a je zakázána.
Asi je i drahé takové látky vyvinout.
Myslím si, že doping v dřívější podobě, kdy ho mohl každý dělat „na koleni“ a například cyklistické týmy si mohly zaplatit doktory, kteří na něm bádali a dělali jim „chemiky“, už dnes asi možný není. Pokud dnes je, tak musí být ze strany podvodníků daleko sofistikovanější. Samozřejmě to stojí podstatně víc peněz a myslím si, že na úrovni jednotlivce, potažmo týmu, takhle organizovaně dopovat dost dobře nejde. Samozřejmě mohou být výjimky, ale pravidlem to nebude. Za co bych nedal ruku do ohně, je situace, kdy je možnost do toho vložit větší peníze. To jsou většinou státem řízené dopingy.
Můžete uvést nějaký příklad?
Asi nedávno každý viděl příklad Ruska, kde byl doping pravděpodobně financovaný a hlavně krytý na státní úrovni. To je obrovský problém. Proto si myslím, že bylo správné Rusko nějakým způsobem penalizovat.
Ruští sportovci sice nemohli startovat na zimní olympiádě pod ruskou vlajkou, ale někteří závodili pod olympijskou vlajkou.
Myslím si, že je to politická záležitost. Podle mého je to o sponzorech, penězích. Kdyby se to vzalo tak, jak to být mělo, tak si myslím, že trest měl být tvrdý a jasný. To znamená, že ruští sportovci na olympiádě být neměli. Ten trest bych asi sám za sebe udělal striktnější. Startovat pod nějakou vlajkou… Jednak je to nemůže těšit, jednak je to takové polovičaté řešení.
Jak se podle vás může boj proti dopingovým hříšníkům ještě zlepšit? Třeba přímo zapojením samotných sportovců, jako to vidíme v biatlonu?
Určitě, to je nejlepší cesta. Když sportovci sami chtějí a mají zájem na tom, aby jejich sport byl co nejčistší, to je vždy dobrá cesta. Myslím si právě, že biatlonisté ukázali cestu ostatním sportům. Já si toho opravdu vážím a obdivuji to, že dokázali v rámci své komunity takhle bojovat za čistotu biatlonu.
Na druhou stranu může systém postihnout i sportovce, kteří se k dopingu dostanou nevědomky. Zakázanou látku dostanou do těla třeba omylem. Mají být také trestáni?
Doping je doping, vždy dává výhodu. I když je nevědomý, tak sportovec z toho má výhodu oproti ostatním. U profesionálních sportovců se o tom vůbec nemusíme bavit, ti vědí, že si musí hlídat, co jedí a pijí, složení preparátů, že musí brát výživové doplňky od renomovaných značek, které garantují složení výrobku. Když sportovec užívá například stimulant, byť nevědomě, ale v závodě mu stejně pomůže, tak měl prostě výhodu proti soupeřům. Je to doping a měl by znamenat minimálně anulování výsledků a postih sportovce za nevědomost.
Jak jste se dostal k práci antidopingového komisaře UEFA?
Od roku 2003 dělám pro Antidopingový výbor ČR komisaře. K práci pro UEFA jsem se dostal v roce 2006. Dřív byli komisaři nominováni na základě doporučení fotbalových svazů. UEFA ale tehdy měnila koncepci, aby antidopingová komise byla opravdu nezávislá a bez lidí, kteří spolupracují se svazy. Oslovila národní antidopingové výbory, většinou ze zemí, kde komisaře ještě neměla, se seznamem podmínek. Musel to být lékař v určitém věkovém rozmezí s časovou flexibilitou, který je ochotný alespoň jednou do měsíce vyjet na zápas a celý výjezd také schopný zorganizovat. Zároveň požadovala komisaře s několikaletými zkušenostmi z antidopingu.
Můžete říct nějaké zajímavosti z kontrol pro UEFA? Jaké hvězdy jste třeba kontroloval?
Konkrétní jména říkat nemůžu, to podléhá lékařskému tajemství. Z top hráčů jsem testoval asi všechny. Vzpomínám si, že jsem během jedné sezony, kdy vyhrál Ligu mistrů, byl v tréninkovém centru Realu Madrid v průběhu jara asi pětkrát a dvakrát během soutěže. Tehdy jsem pořád dokola testoval téměř stejné hráče, základní jedenáctku a občas někoho navíc.
Znáte už tak některé stadiony nebo tréninková centra víc?
Určitě. Třeba Real Madrid jsem za celou kariéru pracovně navštívil zhruba patnáctkrát. Velmi dobře znám i Barcelonu, Chelsea a další. Když se mezi poslední čtyři v Lize mistrů dostávají pořád ty stejné ze zhruba deseti klubů, tak tam jezdíte pořád dokola. Většina týmů v Lize mistrů a Evropské lize má kontrolu minimálně jednou až dvakrát za sezonu a top týmy, které se dostanou až do finále, mají kontrolu po každém kole.
Mimochodem, na jakém pohárovém zápase jste v poslední době prováděl dopingovou kontrolu?
Na čtvrtfinále Ligy mistrů a semifinále Evropské ligy.
Co pro vás znamená práce dopingového komisaře?
Pro mě je to hlavně background k mé práci sportovního lékaře. Kontroly beru tak, že když chci sportovce léčit, tak je pro mě vítané, když vidím, jak závodí, trénují. Poznám také lidi, kteří se kolem daného sportu pohybují. Vítám i možnost diskutovat se sportovcem během čekání na odevzdání vzorku, kdy můžu získat nové informace o tréninku, přípravě. Ve fotbale je to zajímavé tím, že vrcholné týmy jako Real Madrid, Barcelona, Manchester United či Bayern Mnichov spolupracují se špičkovými lékaři. S nimi se tak můžu potkat, diskutovat, podívat se v tréninkových centrech, jak to lze dělat, když na to jsou prostředky. Poznat, jaké je zázemí top týmů, ať už mluvíme o vybavení ordinace, rehabilitačního úseku, počtech lékařů či masérů.
Co se týče sportovních týmů, které z nich docházejí na zátěžové testy nebo preventivní prohlídky na Kliniku tělovýchovného lékařství a rehabilitace, kde pracujete?
V rámci preventivních prohlídek k nám dochází velké množství týmů – fotbalové, florbalové, plavecké sporty, judisté a další. Užší spolupráci máme s veslaři z brněnských klubů ČVK a Lodní sporty a z reprezentace. Dále k nám dochází Kometa, spolupracujeme s jejími lékaři. Chodí sem i jednotlivci z řad olympioniků, protože spolupracujeme s Centrem zdravotního zabezpečení sportovní reprezentace.
Pokud se ještě bavíme o hokejové Kometě, staráte se o všechny její věkové kategorie?
Preventivní prohlídky děláme všem týmům od přípravky až po A-tým, ale staráme se pouze o první tým a juniory. Další kategorie k nám věkem ani nespadají. Když je potřeba řešit po zápase akutně nějaký problém, volá nám manažer, vedoucí týmu nebo přímo lékaři. Kometa je na klinice naše srdeční záležitost. Vědí, že když je problém, tak se na nás mohou spolehnout a my pro ně uděláme maximum.
