Původní kroje ze Znojemska po krátké době vymizely a nahradily je ty „univerzální“ z Kyjovska. To se v poslední době snaží některé obce změnit. Práce je to ale složitá a nákladná.
Naposledy se v tradičním kroji předvedl stárek se stárkovou na krojovém posvícení v Šatově. „Půlka diváků byla nadšená, půlce se to nelíbilo. Kyjovský kroj tu nějakou dobu je a má už tradici. Chce to čas. A taky to bude vypadat jinak, až v něm budou oblečení všichni. Potřebujeme ještě dalších 15 párů,“ vysvětluje starostka Lenka Stupková.
Městys proto pořádá na výrobu krojů pro šatovskou chasu veřejnou sbírku a přispět se dá „na dobrou věc i pro budoucí pokolení“ také do kasičky. Příští rok se také pokusí o získání dotace.
S návratem tohoto zvyku velmi často pomáhá etnolog znojemského muzea Jiří Mačuda. I Šatov jej požádal o rekonstrukci kroje, protože dobové fotografie neexistovaly. „Lidé z příhraničí jezdili do Vídně za prací a dostávali od zaměstnavatelů lepší obnošený šat, kterým se chlubili. Takže všichni chodili ve společenských šatech a kroje měli spíš na práci, což nám přišlo líto,“ popisuje starostka.
Podobným oříškem pak bývá také nalézt někoho, kdo kroj ušije. Brněnské Krejčovství Hana Mynářová má obor v rodině. Oba rodiče Hany Mynářové (vdané Vyšinské) byli pánští krejčí, stejně tak dědeček. Čekací doba na kroj tu může být i rok.
„Obnáší to i pátrání ve starých knihách, publikacích, navštěvuji depozitáře, konzultuju s muzejními kurátory. Zabývám se tím dvacet let, tak už mám zkušenost, co se v daném období nosilo, jaký materiál a styl,“ líčí Vyšinská.
Potvrzuje, že hledání jeho podoby pro Znojemsko je velice problematické. „Šatovský velice brzo zanikl, lidé tu přecházeli od lidového oděvu k městské módě už v 19. století. Nějaké kresby jsme objevili, ale nedaly se určit detaily nebo výšivky. Ale víceméně v širších oblastech byla v daném období móda stejná, takže je potřeba dodržet určitou siluetu, vhodné materiály i konečné zpracování, třeba nažehlení,“ popisuje krejčí.
Pro obce také tvoří manuál, aby věděly, jak se o kroj starat. Třeba že se nesmí potřísnit nebo v něm sedat, dělá i kurzy žehlení a údržby. Atraktivita krojů a zájem mít svůj vlastní stále stoupá. Vůbec nejraději má nadšence jednotlivce. Protože obce nebo organizace mají kroje jako „kostým“, ve kterém se střídají různí nositelé, a vztah k nim nemají tak silný.
Konkrétní práce krejčí Vyšinské lze aktuálně spatřit i ve znojemském hradě na výstavě Tradice jedné hranice týkající se tradičních lidových zvyků regionu, kam připravila jeden pár krojů. Kroje tvořila i třeba pro Výrovice, kde budou čtyři páry v plné parádě k vidění na posvícení druhou neděli v říjnu.
