Co vlastně krizový intervent dělá?
Uvedu to na příkladu svého pracoviště, tedy novorozenecké jipky. Tam je vždycky – stejně jako na ostatních odděleních akutní péče – předně postaráno o pacienta, v tomto případě dítě. Většinou je v závažném stavu, jedná se o práci s nejistotou. Není ale prostor pro to, aby podporu a pomoc od zdravotnického týmu dostali také rodiče nebo rodinní příslušníci. Krizoví interventi jsou od toho, aby na ně čas měli.
Můžete to specifikovat?
Intervent poskytuje první psychickou pomoc zasaženým lidem či pozůstalým, případně samotným pacientům. Nejčastěji jde o úmrtí, přítomnost u neštěstí, opakované ztráty blízkých, odhalení vážného onemocnění či jiná traumata. My s nimi touto těžkou životní událostí projdeme, vysvětlíme jim, co se kolem nich děje, nasloucháme, dáme prostor pro emoční ventilaci, získáme informace, doprovodíme k zemřelému, postaráme se o základní potřeby. Zároveň jsme pro ně průvodci po neznámém prostředí a zprostředkováváme jejich komunikaci se zdravotníky.
Interventi jsou ve Fakultní nemocnici Brno k dispozici ve všední dny od tří hodin odpoledne do sedmi hodin ráno, zajišťují také celodenní služby o víkendech a svátcích. Jak se to daří sladit se službami na jejich primárních odděleních?
Máme služby, které samozřejmě dělíme tak, aby se příslušnému zdravotníkovi nekryla intervenční pohotovost s běžnou službou. Konkrétně to funguje tak, že po patnáctém dni v měsíci, kdy členové týmu dostanou rozpis služeb na primárních pracovištích, nasdílím tabulku, do které se podle svých možností zapíší.
Naši pacienti si od emocí ulevují tím, že se pořezají, říká psycholožka |
Jak se dozvídáte o případech, u kterých je intervence potřeba?
Žádají o ni samotná oddělení přes informační systém MicroMedic, který slouží ke svolávání personálu v rámci provozu nemocnice, a právě ke komunikaci a podpoře v krizových situacích. Nám přijde výzva, kam se máme dostavit, poté se telefonicky spojíme s daným oddělením, zmapujeme situaci a vyrážíme.
Museli členové týmu splnit nějaké psychotesty? Zasahují totiž do složitých situací...
Podmínkou je úspěšné zvládnutí certifikovaného kurzu První psychická pomoc ve zdravotnictví, který probíhá v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. Letos se pak naše nemocnice zapojila do projektu Odolnost, který usiluje o proškolení co největšího počtu krizových interventů a také zavedení kolegiální podpory péče zdravotníků o zdravotníky, kterou chce naše nemocnice také spustit. Do našeho intervenčního týmu se v tomto roce podařilo získat osm nových členů.
Kolik jich nyní máte?
V této chvíli jednadvacet. Když jsme začínali, bylo nás sedmnáct nebo osmnáct, ještě v průběhu loňského roku ale někteří služby zanechali. Příčinou byly rodinné důvody, časové vytížení nebo psychická náročnost.
Když mluvíte o psychické náročnosti, stává se někdy, že interventa nějaká konkrétní situace výrazněji zasáhne?
Zatím se mi to nestalo. Aktuálně máme v týmu úžasné lidi, kteří disponují pro výkon služby krizových interventů nejdůležitějšími vlastnostmi, tedy odolností a ochotou. Nicméně máme pravidlo, že pokud se intervent ve službě v daný okamžik necítí, ozve se mně jako koordinátorce a půjde místo něj někdo jiný.
To působí jako preventivní opatření. Existuje i možnost podpory poté, co byl intervent vystaven náročným okolnostem?
Určitě. V rámci nemocnice si může podle své potřeby požádat o individuální supervizi. I v našem týmu míváme dvakrát ročně povinná sezení, se kterými nám pomáhají kliničtí psychologové. Na setkáních sdílíme své příběhy a zkušenosti, abychom společně rozvíjeli naše profesní dovednosti a zároveň se o sebe starali.
Jsou vaši zdravotníci otevřeni tomu, aby si v případě potřeby nechali pomoct?
Vnímám to tak, že otevření jsou. Právě proto, že si díky své práci dobře uvědomují, že si musí své zdraví zachovat. Nejen fyzicky, ale i duševně.
Býváme hromosvodem vzteku vůči pachateli, počítáme s tím, říká interventka |
Co je na činnosti krizového interventa nejtěžší?
Intervence jsou náročné jako celek. Ze svého pohledu ovšem považuji za největšího strašáka, když jako dětská sestra mám krizovou intervenci v pro mě neznámém prostředí, to znamená u dospělých.
Můžete zmínit nějaký konkrétní případ?
Velmi těžkou jsem měla jednu ze svých prvních intervencí. Situace se týkala dvouleté holčičky, kterou po autonehodě přivezli v závažném stavu do Dětské nemocnice, zároveň byla ve středně těžkém stavu hospitalizována také její desetiletá sestřička. Při té nehodě navíc ještě rodina zažila úmrtí babičky. Já jsem tehdy mluvila s příbuznými, byla to opravdu náročná, pět hodin trvající intervence. Ale dávala mi smysl a musím říct, že i když jsem byla unavená, vlastně jsem potom úplně zapomněla na nějaké svoje potřeby, jako třeba doplňovat vodu. Měla jsem dobrý pocit, že jsem tam mohla být pro ně a pomoct jim zorientovat se v náročné situaci.
Máte kromě vlastních pocitů a instinktů také nějakou vnější zpětnou vazbu? Třeba přímo od pacientů.
Od pacientů ne, ale na našich stránkách máme dotazníky, v rámci kterých mohou na naši aktivitu reagovat zdravotníci, na jejichž oddělení jsme pomáhali. A musím poznamenat, že reakce jsou opravdu pozitivní.
Váš tým patří do Systému psychosociální intervenční služby, v případě mimořádné události tak může být vyslán pomáhat do terénu. Už máte s takovým zásahem zkušenost?
Zatím nemáme, ale nedávno jsme absolvovali cvičení pod patronátem policie. V rámci naší nemocnice jsme si vyzkoušeli být u mimořádné události, abychom zjistili, jak funguje naše svolávání. Takže nešlo ani tak o intervenci, ale o systém komunikace v týmu a dostupnosti interventů v daný okamžik.
Nejvíce mě zasáhl příběh tatínkem zachráněné dívky, líčí sestra z fakultky |
A jak to dopadlo?
Za sebe musím říct, že se mi naše komunikační vlákno osvědčilo hezky. I když jsem o cvičení dopředu věděla, kolegům jsem o něm neříkala. Chtěla jsem, abychom si vážně vyzkoušeli, kdo tam může být a za jak dlouho. Z jednadvaceti našich lidí se šest hned ozvalo, že mohou být na místě události do půl hodiny.
Nezvažuje se zavedení krizového interventa jako regulérní pracovní pozice?
Zatím fungujeme tak, že máme intervence v dodatku náplně práce. A když si uvědomíte, že stále nejvíc času strávíme na svých primárních pracovištích a že by kliniky a oddělení takto přišly o zdravotníky, kteří jsou zároveň interventy, tak nevím, zda by to fungovalo.
Jaké jsou tedy plány na rozvoj vaší činnosti?
Hlavní vize našeho rozvoje je v tuto chvíli proškolovat více a více interventů. A to především prostřednictvím zmíněného projektu Odolnost. Díky navýšení počtů bychom byli schopni aktivněji pokrýt kromě Dětské nemocnice a porodnice i hlavní budovu Fakultní nemocnice v Bohunicích, a to především ve všední dny v pracovní době.
