Pavlík totiž na jaře loňského roku onemocněl. Diagnóza zněla: akutní lymfoblastická leukemie. Ve Fakultní nemocnici v Olomouci, kde Pavlík zahájil náročnou léčbu, vůbec poprvé padl nápad zapojit do náboru dárců kostní dřeně vinaře.
Už na jejich první akci ve Velkých Pavlovicích se do registru zapsalo 124 nových potenciálních dárců.
„Tehdy se ještě u Pavlíka nepočítalo s transplantací. Jako bychom to přivolali… Nakonec se ukázalo, že i v jeho případě bude nejvhodnějším léčebným postupem transplantace kostní dřeně. Pak přišly těžké měsíce, kdy nebyla nálada ani elán, abychom na tu první akci navázali,“ vypráví Pavel Lacina.
„Člověka to hrozně změní,“ přiznává. „Slovíčko pokora jsem do té doby skoro neznal,“ vzpomíná Lacina na nejtěžší okamžiky svého života. Dnes ho díky této zkušenosti už máloco vyvede z míry. „Je hrozné říct, že na leukémii je něco pozitivního. Ale mě už teď skoro nic nevytočí,“ směje se známý výrobce meruňkového vína. Jak s nadsázkou říká, právě tímto vínem loni svého syna „vykoupil“.
„Když šel Pavlík na transplantaci, měl jsem připravených pět tisíc litrů meruňkového vína. Jenže nádoba, ve které bylo, praskla. Přišel jsem tím o dost peněz. Ale měl jsem radost, že se to stalo,“ říká a hned také zdůvodňuje proč.
„Když byla v člověku nejmenší dušička, uzavíral jsem smlouvu s kdekým. Chtěl jsem jen jedno, a tomu bych obětoval cokoliv. A to ztracené víno bylo přesně to vykoupení. Půl dne jsem běhal po sklepě se stěrkou a uklízel a byl jsem za to vděčný. Získal jsem takový vnitřní klid,“ vypráví už se smíchem.
Když se ptal na synovy šance před transplantací, lékaři odvětili: „Buď sto, anebo nula.“ „A ono to ukazuje na tu stovku!“ raduje se vinař. „Pavlík je zdravý a řešíme normální výchovné problémy.“
Nejdřív zápis, potom sklenička
Se synovým uzdravením se mu zvedla nálada. Spolu se ženou dal znovu dohromady malý tým a akce Vinaři jdou na dřeň se rozjela s úplně novou intenzitou. Jen letos vtáhl Lacina do projektu vinaře nejen z Velkých Pavlovic, ale třeba i z Čejkovic, Valtic nebo Znojma.
Vinařské akce mají totiž podle něj obrovský potenciál – jsou hojně navštěvované mladými lidmi, kteří spadají do potřebné věkové kategorie 18 až 35 let, kdy je možné se do registru zapsat.
Lidem, kteří o tom uvažují, chtějí vinaři cestu co nejvíc usnadnit. „Když už se někdo rozhodne se do registru zapsat, musí si najít většinou nějakou nemocnici, vzít si v práci půl dne volno, někam se dopravit, zaplatit parkovné, projít nemocničním labyrintem, čekat v čekárně… To je strašně demotivující. Je dobré jít těm, co zvažují zápis, nějak naproti,“ popisuje zakladatel kampaně.
Její poselství na vinařských akcích je tak jasné: když už jste tady, zapište se, ještě než ochutnáte neuburg nebo rulandu. Uděláte dobrý skutek a třeba někomu zachráníte život.
Pavlíkova videa se šíří jako virál
Příští rok chce Lacina dostat zdravotníky na akce do všech vinařských podoblastí Moravy, které jsou celkem čtyři. Logo, kterým je vývrtka uprostřed srdce, se znovu objeví tam, kde se nábor konal už letos. Už teď však mají zájem se přidat i další vinaři – třeba z Židlochovic nebo Uherského Hradiště.
„Rád bych oslovil i nějakou celebritu, která je v podobné věkové skupině jako možní dárci, aby nám s propagací pomohla. Český registr dárců kostní dřeně už spolupracuje třeba s Tomášem Klusem. A mně by se líbil někdo, kdo má blízko i k vínu, třeba taková Tereza Ramba (Voříšková),“ zasnil se Lacina.
Do budoucna by chtěl s projektem zamířit i přes hranice. „Zkusíme to s rytíři vína, kteří působí v Rakousku, Německu i na Slovensku. Je to zatím jen myšlenka, ale dovedu si představit, že by se mohli spojit vinaři napříč Evropou a táhnout za jeden provaz pro dobrou věc.“
Devítiletý Pavlík akce vinařů propaguje prostřednictvím videí na sociálních sítích. Malý „agitátor“ zve do registru dárců s tak strhující energií, že se jeho videa šíří jako virál. To poslední má přes 150 tisíc zhlédnutí.
„Funguje to nejen jako lákadlo na konkrétní vinařské akce, ale díky tomu si lidé sami volají do Českého národního registru dárců dřeně a zjišťují, kde je nejbližší odběrové místo, aby se mohli zapsat,“ sděluje Lacina.
V Česku chybí osvěta
Podle něj je na tom Česko v počtu zapsaných dárců stále ještě bídně. Ve dvou registrech je zhruba 120 tisíc lidí.
„V poměru k celkové populaci je to ve srovnání třeba s Německem strašně málo. Například v Dánsku je samozřejmostí, že se člověk v osmnácti letech automaticky zapisuje do registru,“ podotýká Lacina, podle něhož chybí osvěta.
„Já jsem nikdy nebyl ani darovat krev. A nepamatuji se, že bych se někdy ocitl v situaci, kdy by někdo řekl: ‚Zapiš se do registru, můžeš někomu zachránit život.‘ Osvěta dříve de facto nebyla.“
Situace se však pozvolna zlepšuje. „Synovi zachránila život německá kostní dřeň. V žilách mu tak koluje německá krev, pořádnější kvůli tomu ale není,“ usmívá se Lacina. „My jsme měli štěstí, bohužel každý zhruba čtvrtý takové štěstí nemá. Uvědomil jsem si, jak důležité je, aby v registru bylo co nejvíce osob. Vinaři jdou na dřeň prostě musí pokračovat,“ burcuje Lacina.
