Pro Svobodu, který studoval v Brně na Univerzitě obrany, nebyla středeční návštěva brněnské hvězdárny při dnu brněnské a jihomoravské kosmonautiky ničím ojedinělým. Už jako malý kluk sem chodil nasávat zajímavosti o vesmíru.
Co pro vás výročí letu Vladimíra Remka do vesmíru znamená?
Je to pro mě něco obrovsky pozitivního, na co můžeme být všichni hrdí. Pokaždé, když přijedu někam do zahraničí a řeknu, že tehdejší Československo bylo třetí zemí, která vyslala člověka do vesmíru, tak to budí obrovský respekt.
Lidé o vás mluví jako o možném Remkově nástupci. Vidíte se tak?
Do jisté míry ano, protože historický odkaz tady zcela určitě je. Kromě toho je v Česku kosmický program, který je takovým ekosystémem zahrnujícím vesmírný průmysl, vědu i výzkum. Díky našemu napojení na ESA a teď i naší účasti v programu astronautů můžeme na ten historický odkaz navázat.
Četla jsem, že vy i Remek jste jako malí kluci chodili na brněnskou hvězdárnu...
Setkali jsme se několikrát a bavili jsme se i o našich návštěvách hvězdárny, ale detailněji jsme to nerozebírali. Při našich rozpravách jsme se především soustředili na hledání rozdílů a paralel v tom, jak probíhal výběr astronautů do tehdejšího programu Interkosmos, což byl kosmický program socialistických států, a teď.
Co jste zjistili?
U kosmických programů je v jejich podstatě jedno, jestli se dělají v Americe, Evropě nebo kdekoliv jinde. Matematika a fyzika fungují všude stejně. Některé věci se za 45 let trochu posunuly, ale princip je pořád stejný.
Remek vzpomínal na svůj let ve hvězdárně, kam chodil do astronomického kroužku |
Zažehly vaši vášeň pro vesmír právě návštěvy hvězdárny?
Spíš to vyplynulo z mého dětského zájmu o kosmos. Zajímal jsem se kromě toho i o letadla a měl jsem doma i různé knížky na podobná témata. Bylo tedy logické, že mě rodiče zavedli do planetária.
Kam jste se posunul od listopadu, kdy vás ESA jmenovala záložním astronautem?
Kromě nějakých mediálních aktivit a besed se studenty a firmami se začalo rozjíždět několik zajímavých projektů. V programu kosmické agentury jsme až doteď vedli debaty, jakým aktivitám bychom se chtěli věnovat a které nám jsou schopni nabídnout. Rozhodují o tom týmy lidí, které mají na starosti podporu a výcvik astronautů. Od vyjednávání bychom se tedy měli posunout ke konkrétnímu programu. Co se týče Česka, to by se mělo postupně zapojit do Národního kosmického plánu, který se týká strategií pro kosmické aktivity.
Co vás čeká v nejbližší době?
Letos nastoupím do služby v Evropském středisku astronautů v německém Kolíně nad Rýnem, kde se budeme věnovat několikadenním workshopům. Kromě toho bych se měl zapojit i do některých projektů v rámci České republiky.
Jak vás napadlo přihlásit se do programu ESA?
Měl jsem dlouhodobý zájem o kosmický program. V podstatě jsem čekal jen na vhodnou příležitost a právě možnost přihlásit se do tohoto programu byla první, které jsem okamžitě využil.
Co pro vás bylo nejnáročnější částí výběrového řízení?
Asi hned počáteční pocit nejistoty z toho, jakým způsobem se bude vybírat z 22 tisíc zájemců zhruba 1 400 lidí, kteří se v další fázi podrobí psychologickým a zátěžovým testům. Tím, jak byla selekce komplexní a každá fáze výběrového řízení byla zaměřená na jiný aspekt, se nedá říct, že něco bylo těžší a něco lehčí.
Když jste viděl, kolik lidí se přihlásilo, nezacloumaly s vámi pochyby?
Vstupoval jsem do toho jako do spousty jiných věcí, tedy se zdravou dávkou sebedůvěry založenou na pevných základech. Vždy jsem se snažil odvést ten nejlepší možný výkon. Pak už jsem mohl jen doufat, že to dobře dopadne.
Jak vám při výběru do záložního astronautského týmu pomohly zkušenosti z praxe bojového pilota?
Docela hodně, jelikož předpoklady pro práci bojového pilota se podobají těm, které musí mít i kosmonaut. Hlavní výhodu vidím v tom, že jsem už zažil stresové situace, kdy jsem se musel rychle a správně rozhodnout. Také jsem zvyklý na týmovou spolupráci, která mi dost pomohla.
Česko má po 44 letech astronauta. Pomohlo mi létání s gripenem, říká Svoboda |
Jaká byla nejstresovější situace, se kterou jste se musel vypořádat?
Těch jsem zažil více. Jedna z nich nastala už v prvotní fázi leteckého výcviku, kdy se kolega, který letěl ve vedlejším letadle, musel katapultovat kvůli požáru motoru. I když to byla složitá situace hlavně pro něj, tak jsem toho byl také součástí a snažil se mu pomoct, jak jen to šlo. Každá nouzová situace za letu, kdy se většinou jedná o závadu na letadle, je dost stresová. Dalším náročným zážitkem byl výcvik v přežití. Člověk je několik dní venku a musí ujít sto kilometrů náročného terénu, k tomu ho nahání týmy psovodů. Končí to dvanáctihodinovým zajetím, kdy se mu dostane solidní dávky mentálního a fyzického zatížení. Bylo to sice hodně stresující, ale jsem za tu zkušenost rád. Smyslem je poznat sám sebe, a jak by člověk fungoval v případě reálného zajetí v nehostinné zemi.
Co vlastně děláte ve volném čase?
Moc volného času teď nemám, ale když se nějaká chvíle najde, snažím se sportovat, abych se udržel ve formě. Taky se pokouším spát. A když si chci odpočinout, tak koukám na Netflix.
Když vás vyberou do vesmírné mise, jakou funkci byste chtěl zastávat?
Všichni astronauti v posádkách, které létají na orbitální stanici, zastávají velmi podobnou funkci. Samozřejmě má každá stanice v určitou chvíli svého velitele, ale co se týče náplně, ta je pro všechny stejná. Jediný rozdíl je v tom, že někteří mají hlubší výcvik v určitých oblastech jako například zdravotnické zabezpečení nebo práce s robotickými systémy. V základu jsou všichni vycvičeni na všechno.
Jak na možnost, že byste mohl letět do vesmíru, reagovala vaše rodina? Nebojí se o vás?
Bojí, ale to i teď, takže úroveň strachu se s možností letu do vesmíru nezměnila. Jinak jsou samozřejmě rádi za můj úspěch. Vnímají, že má přesah a je to velká příležitost i pro celou Českou republiku.
Vy sám obavy nemáte?
Nemám. Ale to, že se nebojím, neznamená, že nemám z některých věcí přirozený respekt. Věřím ovšem v týmovou práci. Nikdy nejste sám, ať se jedná o kosmické mise nebo létání s gripenem, jelikož máte za sebou podporu odborníků. Důležitá je také příprava, na jakoukoliv situaci jste perfektně vycvičený. Samotné mise a lety jsou do detailů plánované, takže víte, co vás čeká. Riziko bude vždycky, ale to bychom nemohli jezdit ani autem do práce.
Jak často se v současné době létá do vesmíru?
V tuto chvíli se létá na nízkou oběžnou dráhu Země, kde jsou dvě stanice – Mezinárodní vesmírná stanice a čínská Tchien-kung. Posádky se na nich mění zpravidla po půl roce a nad rámec toho tam někdy zavítá krátkodobá mise na pár týdnů. Teď NASA rozjíždí kosmický program Artemis, během kterého se obnoví lety na Měsíc. V nejbližších letech pak mají na oběžné dráze začít fungovat komerční stanice, takže se počet letů zvýší.
27. listopadu 2022 |
