Proč jsou pro ně koncerty v Česku návratem do dob největší slávy, proč na všech svých koncertech pijí nejraději české pivo i jaký mají vztah ke své snad nejslavnější písni Living Next Door To Alice, prozradil zakládající člen skupiny Terry Uttley v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES.
Právě jste uprostřed svého turné po Česku, jak se vám tu zatím líbí?
Zatím je to vážně fantastické, publikum v Česku reaguje absolutně přátelsky. Je to až bláznivé, vlastně mě to vrací do 70. let, kdy na našich koncertech lidé vážně šíleli... Jediný rozdíl je, že jsme všichni byli mladší. (smích) Ten entuziasmus je výborný.
Terry Uttleyzakladatel Smokie Baskytarista Terry Uttley je posledním stále hrajícím členem z originální sestavy Smokie. |
U Smokie nejde o překvapování. Chceme naživo ukázat, že to v sobě pořád máme, že to zvládneme. Myslím, že hodně nových kapel myslí, že ti "staří" už prostě nemají energii a že jen těží peníze z předešlé slávy. Ale my se prostě hraním pořád bavíme. A publikum také.
Předpokládám, že jsou fanoušci zvědaví, zda se s vámi nemohou někde potkat na ulici nebo po koncertu?
O tom, co budeme dělat, se rozhodujeme ze dne na den, takže slíbit na sto procent to nemůžu. Ale snad jo, vždycky vyrážíme do měst, které neznáme. A i po koncertu se rádi s lidmi potkáváme, zvlášť když jsou milí jako vy.
Lidé si písničky Smokie zpívají už čtyřicet let. Když se ohlédnete do půlky 60. let, napadlo by vás jako tehdejšího teenagera zakládajícího kapelu, že Smokie bude hudební kariéra v podstatě na celý život?
No, to by mě teda nenapadlo, že budeme hrát takhle dlouho. Navíc já jediný jsem z původní sestavy zůstal, nikdy jsem z kapely nechtěl odejít. A když teď stojím na pódiu a vidím tolik mladších fanoušků, kteří nás na začátku kariéry rozhodně nemohli zažít... Jsem hrdý na to, že jsem ve Smokie a že ta mašina pořád jede.
Máte nějaké písničky, které prostě musíte zahrát, protože je lidi chtějí, ale už jste na ně po letech alergický? A nebo se zeptám ještě jednodušeji - nemáte už dost toho, být "sousedem Alice"?
"Alice" je dost velkorysá. Počká na baru, než zahrajeme ostatní písničky, protože ví, že na ni vždycky přijde řada. (smích) Ale vážně. Publikum by nás zlynčovalo, kdybychom píseň Living Next Door To Alice nezahráli. Tahle písnička se stává trochu ohranou legendou. Víte, na tohle se nás ptá každý. A je pravda, že většinu písní už známe nazpaměť i odzadu. Alemy se zaměřujeme na publikum. A tam ten rozdíl je, lidi reagují jinak, takže my se koukáme na ně a skrze tu píseň s nimi flirtujeme.
Je to pětatřicet let, co vyšlo vaše první album Pass It Around. Jaké z těch všech následně vydaných máte vy sám nejraději?
To je těžké vybrat, kéž by se z toho dala udělat kompilace, to by byla pecka. Ale hodně rád mám Wild Horses z roku 1998.
A jak se prodává poslední album Eclipse?
Ne moc dobře, skutečně ne moc dobře. Nikdo dneska totiž neprodává dobře. Všichni dneska jenom vypalujou a stahujou. Pirátství je zkrátka všude.
Takže i taková kapela, jako je Smokie, má problémy s pirátstvím? Přeci jen máte fanoušky i v takovém věku, kteří tomu moc neholdují.
Přesně jak říkám, stahují všichni. Za posledních šest měsíců jsme prodali méně desek, než kolik se stáhlo přes internet našich CD ilegálně.
V Česku hrajete docela často. Poprvé to bylo v roce 1983. Pamatujete si z té doby něco?
Docela ano. Ale co mi nejvíc uvízlo v paměti, je docela vtipné. Byli jsme v Československu a pak v Maďarsku, Rumunsku. A úplně nejlepší maďarský guláš jsme teda měli právě u vás. (smích) To zní divně, ne? Nejlepší maďarský guláš dělají Češi.
Když jsme u lokálních pochutin, říká se, že musíte mít na place vždycky české pivo.
Jasně, vždycky české pivo.
A to všude nebo jen v Čechách? I v Austrálii, v Německu nebo v Anglii?
Jo, úplně všude. I v anglických barech pijeme české pivo. Je dobré, chutná nám.
Ale na pardubickém koncertě vás prý viděli pít červené pivo, to je také české?
No, to bylo australské, to si dávám taky.
Jak to po více než dvaceti letech, co v tuzemsku hrajete, tady vnímáte? Cítíte jako člověk zvenku změny v publiku a obecně v české společnosti?
Samozřejmě. Poprvé byly cítit ty restrikce, kterými vás vláda uvázala, byli jste takoví "stažení". Teď na nás působíte mnohem uvolněněji, jste prostě svobodní lidé. Smějící se krásní lidé, kteří mají více možností. Ale děsí mě to ve spojitosti s tím, co se teď děje s vládou v Anglii. Ty skandály, ke kterým teď dochází... Máme vládu, která dělá hloupá rozhodnutí. To my teď začínáme mít na rukou želízka.
Co pro vás byl nejsilnější zážitek v celé kariéře?
Řev davu na koncertě na olympijském stadionu v Moskvě v roce 1991. Bylo tam 28 tisíc lidí. Úžasné. Anebo v Mongolsku, kde bylo uvnitř 28 tisíc lidí a dalších 18 tisíc se tam nevešlo a muselo zůstat venku. A ve Vídni to bylo přes sto tisíc, to je skvělý pohled. Samozřejmě, všechny je nevidíte. (smích) Ale tohle jsou pro muzikanta skvělé zážitky.
Na turné po Jižní Koreji vám dokonce udělili čestné občanství. A nyní se tam prý o vás dělá nějaký muzikál?
Není to přímo o nás, je to příběh Romea a Julie, ovšem s naší hudbou. Někdy teď by jej měli dokončovat.
Máte ještě nějaký cíl v kariéře skupiny, chcete pokořit ještě nějakou metu?
Už ani ne, chceme prostě dělat to, co teď. Hlavně chceme pořád dobře vycházet se všemi, co s námi na turné spolupracují. Smokie mají pověst kapely, co nedělá problémy a nic nekomplikuje, a to i na úrovni těch bedňáků. Vnímáme je jako velkou rodinu. Můj největší sen není návrat na top pozici v žebříčcích, ale to, abychom vše pořád dělali tak dobře, jak můžeme.
Říká se, že když Smokie v roce 1995 hledali nového zpěváka, tak že stačilo, aby Mike Craft zazpíval jednu písničku, a ostatní hned věděli, že je ten pravý. Co to bylo za písničku?
Ano, zazpíval jen jednou a bylo to jasné. Byla to If You Think You Know How To Love Me.
Pracujete na nových písních?
Ano, vyjednáváme nějaké smlouvy na další desku. A právě teď nám vyšlo DVD z koncertu v jižní Africe.
Kapela prostřídala mnoho názvů, než se z ní stali Smokie. Byli jste The Yen, The Sphynx, Essence, pak Kindness, Smokey... A nakonec Smokie, to už je dobré?
Jo, tohle už je dobrý. Byl to nápad producenta. Řekl: Nelíbí se nám to stávající, změňte to. My řekli, změňte to, na co chcete, nám je to jedno. Až z toho bylo Smokie. Nemá to žádný skrytý význam, dobře to v Americe znělo, na jedné naší jam session v Hollywoodu nám řekli: Hej, to je "smokie sound". Taková nálada že prý je v naší hudbě.
Máte vzkaz pro brněnské publikum?
Jo, máme. Rádi uvidíme všechny v Brrrně. (ráčkuje) Sakra, to se obtížně vyslovuje. (smích) A pořádně nás pobavte, křičte na nás, smějte se. My z toho pódia taky chceme vidět nějakou show!
