Zástupci samosprávy vzešli za minulého režimu z nedemokratických voleb, lidi z bezpečnosti a z institucí do křesel dosadila komunistická strana jako takzvané nomenklaturní kádry. Redakce MF DNES přináší seznam nejvlivnějších Jihomoravanů, kteří totalitní režim drželi až do poslední chvíle.
Z komunistických představitelů jižní Moravy to Karel Urbánek oficiálně dotáhl nejdál, až na samotný vrchol komunistické strany – generálního tajemníka ÚV KSČ.
Původně výpravčí se přes různé stranické funkce vypracoval na šéfa jihomoravských komunistů a po volbách na jaře 1989 se za Brno dostal do České národní rady, což byl zákonodárný orgán České socialistické republiky.
Nejvyšší post na něj díky zásahu prezidenta Gustáva Husáka čekal až na samém konci komunistické éry. Stal se totiž nástupcem Milouše Jakeše, a tedy posledním generálním tajemníkem v historii, i když jen na necelý měsíc. Pak ho strana vyměnila za razantnějšího Ladislava Adamce, ten už byl ale jen předsedou.
Urbánek ještě nějakou chvíli vydržel ve vedení, pak se stáhl z veřejného života a začal podnikat v zemědělství. Dnes osmasedmdesátiletý důchodce žije v brněnské Masarykově čtvrti, ale s novináři už mluvit nechce.
V archivu KSČM je nicméně volně přístupné Urbánkovo vzpomínání na události sametové revoluce na besedě z roku 2012. „Na tak vysokou funkci jsem se necítil, ale když už to tak dopadlo, chtěl jsem na svou stranu získat osobnosti spojené s Pražským jarem roku 1968, což se nepovedlo,“ přiznal.
Tajemník Herman dohlížel na továrny a věnoval se esperantu
Patřily pod něj stranické organizace v továrnách, institucích i v ozbrojených složkách. Už v době normalizace se jihomoravský tajemník Krajského výboru KSČ Vladimír Herman stal poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění, což byla obdoba dnešního parlamentu.
A šéfoval i jihomoravskému výboru Národní fronty, která zastřešovala všechny veřejné organizace a nejrůznější svazy v kraji. Na svůj poslanecký mandát rezignoval v prosinci 1989, kdy polovinu křesel KSČ přepustila nekomunistům.
Herman byl známým esperantistou a pomohl k začlenění Českého esperantského svazu do Svazarmu, díky čemuž Češi, kteří se umělému jazyku věnovali, dostali kanceláře a dotace. Zemřel v roce 2015.
Brněnský šéf Pilný brojil proti Havlovi, v listopadu chtěl dialog
Podle slovníku Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Pilný veřejně prosazoval názor, že děti „politicky nespolehlivých“ lidí, kteří například nesouhlasí s ruskou okupací, nemají studovat na středních a vysokých školách – nemůžou z nich totiž vyrůst loajální občané.
Od roku 1988 nejvyšší komunistický funkcionář v Brně považoval všechny opoziční skupiny za nepřátele a navrhoval opakované uvěznění Václava Havla. V období sametové revoluce ale „zázračně“ obrátil a hlásal dialog. Přesto byl 12. prosince komunistickými kolegy odvolán.
Definitivně se tak stáhl z politiky, odešel do Prahy a začal podnikat. Nedávno mu vyšla v nakladatelství Naše vojsko kniha rozhovorů s bývalým generálním tajemníkem ÚV KSČ Miloušem Jakešem, který hodnotí období let 1970 až 1989 jako nejúspěšnější v historii samostatného Československa.
Náčelník Šobáň chtěl eliminovat sílící snahy o demokratizaci
Jako náčelník krajské správy Sboru národní bezpečnosti (SNB) Josef Šobáň zodpovídal za bezpečnost a pořádek na jižní Moravě. A z tohoto titulu měl také obrovskou moc. Přišel ze severní Moravy a jihomoravské SNB, která sídlila v Leninově, dnes Kounicově ulici, šéfoval od ledna 1988. Patřila pod něj i obávaná Státní bezpečnost (StB).
Ze Šobáněm podepsané přísně tajné zprávy o bezpečnostní situaci z jara 1989 vyčnívá varování před sílícími snahami o demokratizaci, které „je nutné eliminovat“. V dokumentu figurují jména brněnských signatářů Charty 77 Jaroslava Šabaty a Petra Cibulky nebo církevního aktivisty Josefa Adámka.
Puklický se praktikám „tajných“ učil v moskevské škole KGB
Jan Puklický byl jako krajský šéf StB od ledna 1988 Šobáňovou pravou rukou. K policii se dal v roce 1962, kromě práv v Praze absolvoval speciální kurzy StB v Československu a v Moskvě při vysoké škole KGB, což byla tajná bezpečnost v Sovětském svazu. Ze své funkce bezprostředně ovlivňoval životy tisíců lidí.
„Jednou složkou SNB byla Veřejná bezpečnost, která měla na starost dopravní nehody, přestupky a kriminalitu. Disidenty, emigranty a lidi nepohodlné režimu sledovala právě StB. Monitorovala i ty, kteří přijeli ze západních zemí, a kontrolovala, s kým se setkali. A Puklický hlídal lidi, kteří do Brna přijížděli z USA, Francie a Rakouska,“ popsal historik Libor Svoboda.
StB se u svých „cílů“ snadno dokázala postarat o nepříjemnosti v zaměstnání, přeřazení na horší a méně placenou práci, vyhození ze školy, zákaz výjezdu do ciziny nebo sebrání propustky do příhraničních oblastí. „Posledním nejvyšším stupněm byla výstraha, po ní následovalo trestní řízení a dost často vězení,“ popsal Svoboda.
Jako krajský šéf se Puklický podílel i na likvidaci archivů StB. V roce 1990 odešel ze zdravotních důvodů ze složek ministerstva vnitra.
Poslední komunistický primátor zamířil do vedení Brna z Tesly
Jako brněnský primátor Josef Pernica patřil mezi volené představitele. V čele města stál od 1. února 1989 do 19. března 1990. Předtím byl ředitel jedné z největších firem v regionu – koncernu Tesla, který vyráběl měřicí a laboratorní přístroje.
Ještě před revolucí se účastnil debaty ve Vysokoškolském klubu o kontroverzním projektu dopravní Pražské radiály, který měl řeku Svratku v Pisárkách „uvěznit“ po obou březích mezi silničními estakádami s mnoha nadjezdy a podjezdy.
V listopadu 1989 chtěl se studenty vést dialog a umožnil jim ozvučení demonstrace. Po revoluci byl dva roky poslancem a členem předsednictva Federálního shromáždění. Pak začal podnikat v polygrafickém průmyslu v Blansku, kde nyní žije.
Další vlivní lidé v kraji před sametovou revolucíJUSTICE Mezi „nomenklaturní“ kádry, které musela posvětit komunistická strana, patřil na jižní Moravě například také krajský prokurátor Zdeněk Staněk nebo šéf krajského soudu Michal Potičný. V čele brněnského městského soudu stála žena – Eva Jungmannová. Po revoluci většinou odešli a stali se z nich advokáti. Podle předsedy trestního senátu Krajského soudu v Brně Vladimíra Čecha, který tenkrát působil na městském soudě, ale nepanovala v té době ve městě příliš tvrdá normalizace. „Šéfové museli být ve straně, ale nás do toho nikdo netlačil, takže polovina trestních soudců byla nestraníků. V roce 1989 například kolega Ivo Kouřil osvobodil v politickém procesu Evu Vidlařovou z Divadla na provázku,“ poznamenal Čech. KULTURA Státnímu divadlu Brno šéfoval před sametovou revolucí Jiří Majer, pod kterého patřily i pro komunisty „neposlušné“ scény Divadlo na provázku a HaDivadlo. Proslulým se stal také Majerův náměstek, bývalý armádní důstojník Jaromír Kaláb, jehož hlavním úkolem bylo dohlížet na to, aby se na pódia nedostalo nic „závadného“. S herci také jezdil na zájezdy na Západ a hlídal je. Dostal se i do vyprávění herce Miroslava Donutila, který na něj vzpomíná jako na plukovníka, z něhož si s parťákem Frantou Kocourkem dělali legraci. MÉDIA Stranickým orgánům patřily i noviny Rudé právo, Rovnost a Brněnský večerník. Šéfem brněnské redakce Rudého práva byl Jan Svoboda. „Před listopadem jsem tam pracoval externě jako technický redaktor, dnes by se řeklo editor, na plný úvazek jsem nastoupil až v roce 1990, ale pamatuji Jana Svobodu jako slušného člověka, který psal hlavně zemědělství a nijak netlačil na stranické věci. Ty se však stejně většinou mutovaly z pražského ústředí,“ zavzpomínal Jan Trojan, bývalý redaktor Práva, na které se deník přejmenoval od roku 1990. Šéfem brněnské redakce Československé televize byl Pavel Čírtek, ten však během listopadových událostí zmizel ze scény. „Prý odjel někam do Prahy a už se nevrátil,“ pousmál se bývalý vedoucí výroby uměleckých pořadů Přemysl Štafl. Po Čírtkovi byl 28. listopadu pověřený vedením televize jeho zástupce Jaroslav Dobiáš, který ve funkci setrval pouze do konce ledna 1990, zhruba po dvou měsících odešel na vlastní žádost. ZDRAVOTNICTVÍ Ředitelem bohunické nemocnice byl Zdeněk Vlach, jenž ji vedl od roku 1977 až do roku 1990. Právě za jeho třináctileté éry vyrostl v areálu největší lůžkový objekt s kapacitou přes tisíc lůžek, který je dodnes jeho dominantou – byl slavnostně otevřen ještě na konci revolučního roku 1989. ŠKOLSTVÍ Posledním komunistickým rektorem brněnské Masarykovy univerzity, která v té době nesla název Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, byl historik a specialista na novodobé dějiny Bedřich Čerešňák. Vedení školy tehdy sídlilo na filozofické fakultě, kde si protestující studenti udělali hlavní stan. A právě Čerešňák je chtěl z budovy vyhnat. Na to studenti zareagovali stávkou a obsadili budovu. Rektor vydržel ve funkci do konce ledna 1990, kdy ho vystřídal jazykovědec a bohemista Milan Jelínek. PRŮMYSL Mezi největší brněnské závody patřil nepochybně známý výrobce traktorů Zetor, který zaměstnával přes 9 tisíc lidí. Tehdejší státní podnik byl na vrcholu a modernizoval sérii legendárních modelů Zetor Crystal, jež se přehoupla i přes listopadovou revoluci až do roku 1991. V čele podniku stál Jaroslav Kovář, který ve vedení působil od května 1989 do března 1990. |
