Ke zmíněnému dění došlo v 50. letech minulého století v Babicích na Třebíčsku, kde byli zavražděni tři funkcionáři místního národního výboru. Podle StB stála za činem protistátní skupina řízená ze zahraničí a kněží Bula s Drbolou byli označeni za její spolupracovníky.
Následovalo proto jejich zatčení a podrobení vykonstruovaným procesům. Drbola i Bula si u soudu vyslechli verdikt vinen a následně byli v Jihlavě oběšeni.
Na slavnostní mši za umučené kněží přidali tisíce míst, povede ji kanadský kardinál |
Jak však vyplývá z dopisů z „cely smrti“, výpovědí svědků a dalších získaných dokumentů, svůj osud s pokorou přijali. Tím podle církve naplnili klíčovou podmínku k tomu, aby mohli být označeni jako mučedníci a tím pádem mohlo dojít i k jejich beatifikaci, tedy blahořečení. V případě Františka Pařila se tak ovšem nestalo.
„Mučedník je člověk, jenž zemřel násilnou smrtí kvůli křesťanské víře a tento nespravedlivý úděl zároveň dokázal přijmout s pokorou a smířením. U Františka Pařila neexistují žádné záznamy o jeho posledních chvílích, které by prokazovaly ochotu trpět pro víru,“ vysvětluje historik Jan Růžička a dodává, že v případě Drboly vypovídalo šestnáct lidí, zatímco o Pařilovi hovořil pouze jediný svědek.
„A to i přesto, že kněží ve farnostech, kde působil, vyhlásili, že se hledají lidé, kteří mohou svědčit o jeho životě a okolnostech smrti. Klíčové pro poznání Pařilových životních osudů tedy byly písemné prameny,“ doplňuje historik. Ty však nebyly průkazné.
Podobného názoru je i kněz Karel Orlita, jenž vedl shromažďování a ověřování těchto materiálů.
Byli oběťmi provokace v babickém případu. Faráře připomíná pamětní deska |
„Mučedník umírá pro Krista, zatímco oběť totalitního násilí umírá kvůli zlu světa. Obě skutečnosti jsou tragické, ale jejich teologický význam je odlišný. Církev tímto rozlišováním neumenšuje hodnotu utrpení, nýbrž chrání pravdu o mučednictví, které je vždy znamením Boží milosti a věrnosti až do konce,“ konstatuje.
Přesto uznává, že i tak mohou věřící vnímat Pařila jako vzor, a to jak v morální, tak lidské rovině. „V tomto ohledu je jeho příklad cenný: ukazuje, že i bez oficiálního uznání může být život člověka svědectvím víry, které posiluje a inspiruje druhé,“ uzavírá.
9. června 2026 |
