„Někdy si připadám jako psycholog. Keramika je forma terapie, při které lidé řeší své strasti hlínou,“ hlásí keramička Anna Kolásková ze studia Kruholka.
„Keramika mě zachránila od osobního vyhoření,“ svěřuje se šestadvacetiletá Natálie Lesníková, která už třetím rokem provozuje dílnu Ya sama. Po studiu v Londýně pracovala jako personalistka ve firmě, což ji nenaplňovalo. „Říkala jsem si, co budu dělat se svým životem, že takhle přece nemůžu skončit.“
Touhu dělat něco rukama si splnila během covidu. „Koupila jsem si hlínu, pomůcky, barvy a začala jsem tvořit a zkoušet. Tehdy jsem nedomyslela, že nemám pec. Na stole stálo třicet hrnečků a neměli jsme kde obědvat,“ směje se při vzpomínce na své začátky. První pec poté dostala k Vánocům.
Jako inspirace jí posloužila ruská holčička, která se narodila bez nohou. Všichni jí chtěli pomáhat, ale ona vždy odpověděla „já sama“. Také Lesníková se rozhodla vzít osud do svých rukou. „Hodně jsem tomu věřila, skočila jsem do toho po hlavě,“ usmívá se. Risk a vysoké investice se jí nakonec vyplatily. „Možná kdybych nad tím moc přemýšlela a bála se, tak dnes sedím doma,“ přemítá.
Jsou dny, kdy mám pocit, že nestíhám, v dílně se ale čas přibrzdí |
Začínala s malou dílnou, ale zájem o tvoření byl větší než tehdejší místnost, do níž se nevešla ani pec. Nový prostor hledala čtvrt roku, během nějž obhlížela brněnské ulice. Když našla vhodné místo v ulici Kozí, bylo již pronajaté, to ji však neodradilo. „Dva měsíce se tam nic nedělo, tak jsem majiteli znovu volala,“ líčí. Původní zájemci místo pustili, a tak mohlo začít stěhování keramického vybavení.
Z domácího koníčku se nakonec vyklubalo populární studio, které na Instagramu sleduje přes 10 tisíc lidí. Do prostor s malou kavárnou chodí denně asi padesátka zájemců o tvoření, Lesníková se tak svým snem živí. „Keramická studia se těší čím dál větší popularitě,“ těší ji. Zároveň však upozorňuje, že v Brně není prostor pro nespočet těchto podniků. „Mělo by jich být tolik, aby do každého někdo chodil,“ podotýká. Lidé si podle ní neuvědomují, že s keramikou jsou spojené vysoké náklady kvůli spotřebě elektřiny, hlíny a glazury či opravě pecí.
Láska na první dotek
Mezi nováčky v oboru patří studio Hlína srdcem. „Keramika byl můj dětský sen. Jako malá jsem se neustále hrabala v hlíně, je to fascinující hmota,“ odhaluje Eva Seitl, jež stojí za vznikem dílny. Dlouhou dobu si přála keramiku „osahat“, ale nikdy na to nebyly finance. Až minulý rok ji kamarádka vzala k narozeninám na kurz. „Byla to láska na první dotek,“ usmívá se.
Tvoření z hlíny ji natolik nadchlo, že začala hledat prostory, kde by vytvořila kreativní prostředí pro rodiče s dětmi. Otevřela letos 1. března. „Sama jsem pátrala, kam bych s dětmi mohla zajít, ale nic jsem nenašla. Chtěla jsem proto něco pro další děti,“ vysvětluje osmatřicetiletá matka čtyř potomků. V dílně zhotovila odpočinkovou zónu s hracím koutkem. „Malé děti mají často po pár minutách hotovo. Když je to přestane bavit, tak si hrají v koutku a dospělí si v klidu dodělají, co potřebují.“
Korporát ji vyždímal. Sedla ke kruhu a její keramiku chtějí po celém světě |
Přípravy prostor v ulici Táborská jí zkomplikovala dlouhodobá nemoc. Také šlo o finančně náročný úkol. „Teď se pohybujeme na částce milion korun, studio chci mít dokonalé. Naštěstí jsem našla úžasného investora,“ prozrazuje Seitl.
Také podle ní jsou keramická studia na vzestupu, oceňuje především koncept těch otevřených. „Je to skvělé i pro ty, co si to chtějí jen vyzkoušet,“ zmiňuje. Práci s hlínou označuje za oddech, protože při ní lze vypnout hlavu. „Nedovolí vám přemýšlet nad ničím jiným než nad ní samotnou,“ říká.
Už teď ví, že se keramice chce věnovat do konce života. Jakožto vedoucí optiky věnuje provozu a zdokonalování studia veškerý svůj volný čas, tráví v něm i víkendy s dětmi. „Líbí se jim tu, protože jsou stejně kreativní jako já,“ pochvaluje si.
Soustředění pouze na kruh
Anně Koláskové alias Kruholce zachránila keramika zdraví. Ve 27 letech dostala zánět beder, což ji donutilo změnit životní styl. „Práci v marketingu jsem milovala, ale zároveň jsem věděla, že mě fyzicky ničí,“ popisuje. Kompenzace sezení u počítače ji dovedla až ke keramické hlíně. Nyní třicetiletá žena u marketingu zčásti zůstala, ale většinu času jí zabere nový byznys.
Lidem nabízí kurzy točení na kruhu a výrobky na zakázku, pro jednu kavárnu loni vytvořila přes sto hrnků. Vše se učila svépomocí. S kamarádkou si pořídily hrnčířský kruh, pec a udělaly si improvizovanou dílnu u kamarádčiny babičky. „Učily jsme se metodou pokus – omyl,“ ohlíží se za začátky, v nichž jí pomohla i videa z YouTubu.
Takový zájem jsem nečekal, říká zvonař. Přímo na vánočních trzích vyrábí rolničky |
Hledání prostoru pro hrnčířské podnikání jí netrvalo dlouho, i když to v Brně může být problém. „Je to moderní a živé město, kde vznikají nové zajímavé koncepty, které potřebují prostory. Tím, že jich vzniká hodně, je někdy náročné něco sehnat,“ míní.
Zvenku nenápadné studio má uvnitř čtyři hrnčířské kruhy, právě točení na nich je Koláskové specialitou. Lidé do dílničky v Antonínské chodí od loňského jara, polovina z nich se vrací. „Všimla jsem si, že ke mně chodí hodně zdravotníků, jsou nesmírně šikovní,“ prozrazuje. Tvoří u ní převážně ženy. „Keramika je původně mužská profese, protože k hrnčířství byla potřeba velká síla. Dnes se z ní stala více jemná aktivita, ve které se muži nevidí,“ vysvětluje.
I ona považuje práci s hlínou za uklidňující. „Dnešní doba je velice uspěchaná, lidé neumí žít tady a teď. Ale kruh vám nedovolí soustředit se na nic jiného. Uzemňovat se v hlíně zvyšuje kvalitu života,“ je přesvědčena. Někteří zákazníci k ní přijdou roztěkaní a neustále kontrolují telefon, aby nic nezmeškali. „Pak je posadím za kruh a oni úplně vypnou. Když jim někdo volá, tak to nezvednou. Je úžasné, že na chvíli nechají okolní svět za hlavou.“
Jak fungují keramické dílnyV Brně existují různé druhy keramických dílen. Koncept otevřených studií dovoluje zájemcům přijít kdykoliv v otevírací době a místo kurzu si zaplatí čas, který stráví tvořením. Ceny se pohybují od 250 korun za hodinu. V jiných dílnách si zákazníci kupují kurzy vedené lektorem, nebo naopak chodí do samoobslužných studií, kde na jejich práci nikdo nedohlíží. Otevírací doby:
|
