Pracovat ve znojemské keramičce není na první pohled žádný med. Jak dobré umyvadlo nebo jiná sanitární keramika odjede ze znojemské fabriky, mají dělníci stále z 90 procent pouze ve svých rukou. Jen s desetinou práce jim pomáhá automatika.
Na neustálý hluk, prach a hlavně vysokou teplotu jsou však zaměstnanci v místním provozu zvyklí. Do kraválu z výroby si pouští ještě rádio a po dlouhých hodinách ve vytopené hale se nepotí o mnoho víc než lidé venku na ulici.
"U znojemského závodu jsme vsadili na výrobu speciálních a složitých kusů. Výrobky, které tam děláme, mají velkou přidanou hodnotu. Jen tak někdo je vyrobit nedokáže," vysvětlil generální ředitel Laufen CZ Ladislav Dvořák.
Keramika je jeden z mála tradičních znojemských oborů, který v relativním zdraví přežil 90. léta a jeho budoucnost se zdá být zatím zajištěná. Letos slaví závod 135 let od svého založení.
Exponáty museli shánět v zahraničí
V roce 1878 ho postavil bývalý příslušník rakousko-uherské armády Rudolf Ditmar. Potřeboval tehdy někde vyrábět keramické stojánky pod petrolejové lampy, se kterými obchodoval. Podnik se později vzpamatoval z válečného vybombardování, přežil privatizaci a dnes se honosí titulem nejstarší keramická fabrika se strojovou výrobou v Evropě.
Znojemskou tradici od minulého týdne připomíná i výstava Není trůn jako trůn ve znojemském Domě umění, která se zaměřuje na historickou sanitární keramiku. Nabízí k prohlédnutí pestrobarevně malované záchody Nautilus nebo kopii umyvadel vyrobených pro rekonstruovanou vilu Tugendhat.
Jihomoravskému muzeu ve Znojmě se podařilo sehnat unikátní exponáty ze zahraničí. "Historické výrobky keramičky se dnes v českých sbírkách muzeí, hradů a zámků nevyskytují. Zapůjčili nám je v rakouském Gmundenu," poznamenala při otevření výstavy ředitelka znojemského muzea Vladimíra Durajková.
300 lidí zvládne to, co kdysi 600
Nadnárodní Laufen koupil znojemskou továrnu v roce 1995. Po revoluci skončila výroba typických hrnečků a talířků a zůstala jen sanitární keramika. Personální obsazení se postupně smrsklo ze dvou tisíc na tři sta zaměstnanců a keramické učební obory zmizely ze znojemských škol. Továrna je propojená se sesterským závodem v jihočeské Bechyni a vyrábí keramiku pod značkou JIKA.
"Po revoluci nejprve došlo ke zvyšování produktivity, protože ta ve státních podnicích předtím nebyla skoro žádná. Dnes děláme se třemi stovkami lidí to, co předtím zvládlo šest nebo sedm set pracovníků," přiblížil Dvořák.
Znojmo přišlo od 90. let o celou řadu tradičních podniků. Legendární konzervárnu Fruta například po revoluci položili její vlastní manažeři. Za svéráznou péči byli dva z nich, Jan Halouzka a Antonín Žiška, i odsouzeni. Dnes je areál Fruty srovnaný se zemí. V jednom jeho rohu stojí supermarket, zbytek plochy čeká na využití.
Hned vedle znojemské keramičky je areál bývalé Galy. V roce 1882 začal růst jako kožedělný závod a dlouhá desetiletí se tam pak vyráběly boty. Původní továrna však zanikla v 90. letech a její následníci se potýkali s existenčními problémy. V části mamutí socialistické stavby teď přebývají japonská strojírenská firma a rakouský výrobce cívek a kabeláže. Bolestivá byla pro Znojmo například i ztráta místního piva Hostan. Jeho majitel výrobu přesunul do Brna.
