Ví o problémech Drásova, jezdí tam za rodiči a kamarády. "Někdy si o ČSSD vyslechnu pěkné věci," směje se.
V Drásově o vás mluví jako o Michalovi, hodném klukovi. To jste byl opravdu takový svatoušek?
Těší mě, že Drásováci o mně mluví jako o Michalovi a hodném klukovi. Že si pamatují to dobré, a pokud se někdy staly nějaké vylomeniny nebo jsem někdy něco jako dítě provedl, jako každý z nás, tak na to zapomněli.
Teď jim to můžete připomenout. Jaké klukoviny jste dělal?
Myslíte nějaký průšvih, když jsem byl dítě? Dřív bylo na vesnici obvyklé, že když dozrávaly třešně, v té době ještě v Drásově družstevní, tak jsme na ně chodili. A občas se samozřejmě objevil družstevní hlídač a my jsme utíkali. To je milá vzpomínka na hřích z dětství.
Prý jste byl také pilný žák. Měl jste samé jedničky?
Na vysvědčení jsem měl většinou samé jedničky, ale našly se i dvojky.
A proto jste šel na gymnázium, jak mi říkali vaši bývalí spolužáci?
Ne, to bylo proto, že jsem v páté třídě přešel na základní školu do Tišnova, kde otevřeli matematickou třídu. Tam jsme v tehdejším socialistickém školství měli poprvé možnost potkat se s počítačem. A pozor, to nebyly počítače jako dnes, ale typ IQ151. Název byl údajně odvozen od toho, že počítač měl vnitřní vybavení jako člověk s takovou inteligencí. Na nich jsme se učili programovat jazyk Karel. Když na konci osmdesátých let přijela do školy delegace z Japonska, což bylo tehdy nevídané, my děti jsme jim předváděly ty programy.
To se Japonci asi divili?
Ano, obcházeli ty stroje a vyptávali se. Tehdejší ředitel na všechny otázky tajuplně odpovídal, že údaje o těch počítačích jsou hospodářské tajemství. Japonci pak začali zuřivě filmovat a fotit. Vzpomněl jsem si na to, protože jsem ve škole loni zahajoval školní rok. A v kronice jsem našel fotku z té návštěvy.
Taky jsem chtěl být kosmonut
Měl jste už v době, kdy jste ještě programoval v jazyku Karel a chodil na družstevní třešně, představu, čím chcete být?
V dětství na venkově v Drásově jsem měl mnoho snů. Chtěl jsem být třeba kombajnér. To když jsme stáli při žních frontu na to, abychom se mohli svézt v kombajnu. Když už v něm nebylo místo, tak aspoň na traktoru. To byl velký zážitek.
No vidíte, a teď jste stínový ministr zemědělství. Ale u kombajnéra asi vaše ambice neskončily?
Taky jsem chtěl být kosmonaut. A pak jsem si hrál často na doktora. Náš výborný obvodní doktor, pan Dobrovolný, mi dokonce říkal, že to po něm převezmu. Na maškarní plesy jsem chodil za doktora a předváděl jsem, jak přítomným babičkám dávám injekce.
Většinou si kluci hrají na doktory s holkama...
Podrobnosti si nepamatuju, ale nevylučuji to. Každopádně mě to přešlo. Na gymnáziu jsem se rozhodl, že chci směřovat k právu.
"Rodiče dokáží být kritičtí"
Jak často teď jezdíte do Drásova?
Mám v Drásově rodiče i prarodiče a také kamarády. Navíc jsem dodnes členem zastupitelstva, takže se tam občas dostanu. S rodinou se vídám spíš o víkendech.
Komentují rodiče vaši práci?
Oni od začátku sledovali se zájmem, co bude z mé kariéry právníka. Potom jsem se dal na politiku. Občas mi chodí jejich reakce na mobil.
A jsou kritičtí?
Mám kladné i záporné reakce. Rozhodně nejsou nekritičtí fanoušci. Naopak jsou pro mě barometr třeba na projevy nebo výsledky nějakých jednání. A musím přiznat, že občas jsou pro mě diskuse s rodiči podobně tvrdé jako ty v nedělních televizních debatách.
Víte, koho rodiče volí?
Popravdě řečeno to nezjišťuji. Ale pocitově myslím, že spíš levici.
Přiznejte se. Co vám naposledy rodiče vytkli?
Že můj kolega David Rath zveřejnil kontakt na soudkyni, která rozhodovala o poplatcích.
Co vám řekli?
Nejen od nich, ale i od známých a kamarádů jsem si vyslechl pěknou řádku kritiky na sociální demokracii. I od mých kolegů z právnické fakulty.
Chodíte někdy s kamarády v Drásově na pivo?
Nemám moc příležitostí, třeba že bych se tam každou neděli stavil. Ale snažím se je potkávat ať už při oslavách narozenin, nebo když jsou v Drásově hody. Když jsem byl poslanec, býval jsem drtivou většinu času v Praze. Teď je to s tím časem o trochu lepší. I když kdyby mě slyšela manželka, vyčítala by mi můj slib, že až budu hejtman, budu mít víc času na rodinu a dceru. Tento slib se mi zatím daří ze všech slibů plnit nejméně. Ale snažím se.
Nezměnilo se chování lidí z Drásova k vám poté, co jste prorazil v Praze a vídali vás spíš na televizní obrazovce?
Nepozoroval jsem to. Já jsem se dál rád bavil se všemi a nevšiml jsem si, že by mě nějaká výrazná část lidí začala zdravit nebo naopak přestala. Výhoda Drásova je, že je to sice poměrně velká vesnice, ale já jsem tam vyrůstal. Lidé mě znají odmala, jako školáka i jako jednoho z nejmladších starostů.
Jak vnímali, že obci šéfuje čtyřiadvacetiletý kluk?
Z toho jsem měl obavy, protože není obvyklé, když v takovém věku starostujete. Ale vynikající poznatek pro mě byl, že lidé ke mně měli přirozený respekt. Nejenom proto, že jsem měl kulaté razítko obce v ruce. Znali jsme se, respektoval jsem jejich názory a oni ty moje. S radostí musím říct, že nikdy nedošlo k nějakému ostrému osobnímu ataku. Názory si umíme říct kultivovaně. Snažil jsem se pomáhat nejen Drásovu, ale celému Tišnovsku. Jsem regionální patriot.
Jakou pozici má dnes v Drásově ČSSD?
Volební výsledky jsou velmi vysoké, často i 50 procent. To předtím, než jsem začal dělat politiku, nebylo. Založili jsme tam místní organizaci a vnímám to tak, že je to hodně spjato s mojí osobou.
Místní říkali, že jste jim postavil sportovní halu.
Halu jsem samozřejmě nepostavil já. Drásovu chyběla. Od roku 1928 je tam sice nádherná základní škola, ale nepostavila se u ní tělocvična. Děti v zimě musely přecházet rušnou křižovatku a pak uhoněné spěchaly 20 minut zpátky do školy. A když byla možnost, Drásov standardním způsobem požádal o státní podporu.
Jste stále místostarostou. Kdy jste byl naposledy na zastupitelstvu?
Musím přiznat rest. Letos jsem se chystal, ale nakonec jsem nedorazil, musel jsem zůstat v Praze. Takže naposledy v prosinci.
A máte přehled, co tam řeší? Co je teď největší problém Drásova?
Dlouhou dobu se řeší nová kanalizace, to je největší problém. A další věc, co hýbe Drásovem, je poměrně rozsáhlá výstavba. Do Drásova se totiž stěhují noví lidé, staví se desítky domů. A jako všude, kde se najednou přistěhoval takový počet lidí, je to o tom, jak přijme původní vesnice tyhle novousedlíky. Museli jsme mimo jiné řešit také zvýšení kapacity školky a přestavět kvůli tomu jednu budovu.
A pociťujete v obci současnou ekonomickou krizi?
V Drásově se zatím podařilo udržet, a to byla naše chlouba, poměrně velký výrobní závod – Siemens elektromotory. Siemens tam dokonce investoval, postavil haly a nabíral lidi. Dneska stojí před opačným problémem. Avizuje, že v budoucnu by mohl být problém s počtem zakázek. Kdyby závod začal propouštět, výrazně by to ovlivnilo regionální trh práce. Každopádně s nimi budeme jednat o jejich plánech do budoucna.
Jaké je vaše oblíbené místo v Drásově?
Park za Drásovem. Klidné místo, kde je pramen s vodou. A rád mám i sokolovnu, kde Drásováci trávili hodně času. Ať už při sportování, nebo hraním divadla. I já jsem v ní poznal ta pověstná prkna, co znamenají svět. Byla to zajímavá zkušenost.
A to se vám dneska v politice hodí, ne?
Dneska je každý politik tak trochu herec. Měl by totiž mít dar řeči a dar upoutat lidi.
