„Ty roky byly nesmírně náročné, ale i nesmírně zábavné,“ říká blízká spolupracovnice slavného divadelníka. Se svým týmem už dokončila program letní sezony na Kraví hoře.
Divadlo vedete pět let. Jaké to byly roky?
Největší proměnou, která byla nastartovaná ještě před mým příchodem, je posun v poměru vlastních a hostujících představení. Vlastní produkční činnost divadla se výrazně rozšířila – dnes tvoří asi 60 procent programu, zbytek jsou hostující představení. Dlouhá léta jsme fungovali jako stagiona, kdy vlastní činnost nebyla tak intenzivní. Produkce vlastních představení nás baví, pan Polívka stále tvoří, je velmi aktivní a chceme uvádět jak jeho hry, tak i texty současných autorů. Zaměřujeme se i na představení pro děti – vznikla už druhá inscenace.
Co bylo pro vás za těch pět let nejtěžší?
Já jsem nastoupila po první vlně covidu. Byl v nás takový elán, že to už bude dobrý... A v říjnu přišla další vlna a zůstali jsme zavření až do května. Prošli jsme obrovsky těžkou zkouškou a v momentě, kdy jsme se z covidu nějak vzpamatovali, tak přišlo uzavření divadelní budovy na Jakubském náměstí. Následovalo dočasné působení v Dělnickém domě v Židenicích a konečně stěhování do domu Bílého. Takže pro mě těch pět let byla šílená jízda. Náročné, ale i zábavné roky, a taky velká výzva skloubit vše s rodinným životem, protože mám tři děti. Podařilo se to díky podpoře mé rodiny, skvělému divadelnímu týmu i díky tomu, že pan Polívka je nejen nesmírně talentovaný umělec, ale je současně velmi vstřícný, empatický a funguje skvěle nejen jako majitel a šéf, ale i jako člověk.
Polívkovo divadlo se přesouvá do Bílého domu. Zaplníme to tu energií, těší se herec |
Jak se vám hraje v Bílém domě?
Na Jakubském náměstí divadlo hrálo téměř 30 let, ten genius loci tam byl a pořád je. V Bílém domě chvíli trvalo, než se podařilo přenést obdobnou atmosféru do „nového bydliště“. Město prostor výborně zrekonstruovalo a spolupráce se Sdružením zdravotnických zařízení je skvělá. Do technického vybavení jsme sami investovali poměrně vysokou částku. Původně to byl přednáškový sál, tedy ne divadelní. Ještě nám zbývá zdokonalit světelný park. Zvykli si i diváci. Sedadla jsou velmi pohodlná. Velká výhoda je i to, že Bílý dům není od Jakubského náměstí daleko, v okolí fungují parkovací domy.
Jaký je Bolek Polívka šéf? Mnozí lidé si myslí, že na vedení divadla při svém vytížení ani nemůže mít čas....
Musím říct, že divadlo opravdu vede. Má jasnou vizi, přesně ví, jakým směrem chce divadlo dál posouvat, a naplno využívá svůj kreativní potenciál. Rozumí i ekonomice, a když něčemu nerozumí, tak se zeptá. (úsměv) Velmi intenzivně spolupracujeme na rozvíjení divadla do budoucna.
Na podzim měl vážné zdravotní potíže, kdy zkolaboval přímo v divadle. Je zpět v plné síle?
Naštěstí ano. Samozřejmě zdraví je na prvním místě. Snažíme se, aby měl víc času na odpočinek a relaxaci. Snažíme se, aby když Bolek hraje, netočil. A když točí film, aby nemusel večer hrát.
Jak vám bylo, když se to stalo?
Byl to šok. Stalo se to v pátek, kdy jsem zrovna odjela na víkend do Prahy. Volal kolega, který v devět večer běžně nevolá. Řešili jsme to dlouho do noci, pak celou sobotu a neděli. Ani na okamžik jsem nepřemýšlela, co bude, řešili jsme jen „tady a teď“. Po první hospitalizaci, kdy se rozhodlo o operaci a dalším postupu léčení, už jsme si nastínili i krátkodobou budoucnost. Ale že bychom se byť jen v úvahách dostali k tomu, že třeba už vůbec nebude moct hrát a podobně, to jsme si nikdo nepřipustili.
Kateřina Komárková (45)
|
Ve vašich představeních hrají i další brněnské hvězdy. Je to záměr, aby se k vám nechodilo jen na Polívku, ale třeba i na Isteníka či Kolaříka?
Určitě. Dáváme prostor brněnským hercům – hvězdám stejně jako i studentům JAMU. Ti u nás pravidelně vystupují například při každoročních hrabalovských večerech. Připravujeme i menší projekt v Galerii u dvou Polívků ve spolupráci s Ivo Krobotem a jeho studenty.
Cílení na Brno, brněnské herce a herečky funguje velmi dobře. Ať už jde o Jana Kolaříka z Husy na Provázku, nebo Michala Isteníka, Petra Halberstadta či Jakuba Uličníka z Městského divadla Brno. Je velkou devizou, že se v Brně divadla umí domluvit. Když se vše komunikuje otevřeně a včas, není důvod na sebe koukat skrz prsty. Samozřejmě nezapomínáme ani na pražské herce.
Letos jste uzavřeli výhradní partnerství z pražským Divadlem Bez zábradlí.
Díky dlouholetému přátelství pánů Polívky a Heřmánka jsme oslovili Divadlo Bez zábradlí, a tak teď hrajeme v Praze až třikrát do měsíce. Když na Polívku, tak do Divadla Bez zábradlí. Pro nás se v Praze stává vlastně stálou scénou. Naopak oni jezdí do Brna exkluzivně jenom k nám.
Polívka se poprvé ukáže na jevišti se všemi třemi syny, hra je vzpomínkou na „Pecu“ |
Co vás teď nejvíc zaměstnává?
Intenzivně pracujeme na letošní Letní scéně. Řešíme také program Galerie u dvou Polívků, aby tam každý týden byla hudební produkce nebo beseda a podobně. V rámci Noci divadel spolupracujeme kromě JAMU i se spolkem Štetl.
Na co se lidé mohou těšit na 11. Letní scéně Divadla Bolka Polívky?
V amfiteátru na Kraví hoře začínáme 15. června a končíme až 22. srpna, takže budeme venku dlouho a program je pestrý. Zároveň na začátku července máme tři dny v Mikulově. Samozřejmostí jsou inscenace z našeho repertoáru i ty hostující. Letos máme velmi posílenou linii koncertů, diváci se mohou těšit třeba na Hradišťan, Javory, Vlastu Redla, Szidi Tobias, přijede Vojta Dyk, Dan Bárta, Laco Deczi a máme taky pár koncertů, o kterých zatím nesmím mluvit. Myslím, že bude pro brněnské publikum velké překvapení, co se nám povedlo.
Z divadla to bude skvělá komedie Berlín, Berlín v hlavní roli s Karlem Heřmánkem mladším, Blbec k večeři, Apartmá v hotelu Plaza, přijede paní Simona Stašová a derniéru si od nás odbude představení Slepice na zádech s Vojtou Dykem a jeho ženou Táňou. Fichtl má šest termínů, takže se snad dostane na všechny. Uvedeme rovněž S láskou Mary, ve které Veroniku Žilkovou vystřídala Zuzana Slavíková. Divadlo Kalich přiveze například Lakomce s Pavlem Zedníčkem a chybět nebudou ani představení Sex pro pokročilé a O lásce z produkce divadla Studio Dva. Diváci se prostě mají na co těšit.
