Karel Roden je známý tím, že téměř nedává rozhovory. Médiím se spíše vyhýbá. Tentokrát ale udělal výjimku a pro MF DNES se o své zálibě ve víně rozpovídal.
Mluvil jste Tomáši Vicanovi do výroby vína?
Ne. Rozumí tomu daleko více než já, takže jsem mu do toho nekecal.
Ale když něčemu dáte své jméno, určitě si chcete ohlídat, aby to bylo opravdu to nejlepší.
My už spolupracujeme poměrně dlouho. První víno jsme spolu udělali už v roce 2009. Od té doby jsme jen poupravili viněty. Mám za ta léta k Tomášovi důvěru. Ale kdyby se mi něco nelíbilo, tak bych to samozřejmě řekl. (směje se)
A už jste někdy řekl: Tohle se ti vážně nepovedlo?
Takhle jsem mu to ještě neřekl. A ani jsem nemusel. Ale řekl jsem, že mi ve víně třeba něco vadí. Toho se nebojím. Ale on samozřejmě pozná sám, když není něco v pořádku.
Vína jste vybíral vy sám, nebo jste je hodnotili spolu?
Řešili jsme to vzájemně.
Jaké víno máte nejraději?
Nemám úplně vyhraněnou odrůdu. Pokud je víno špičkově udělané, ať už odrůdově typické, nebo netuctové, třeba i trochu rafinované, tak ho rád ocením. Letos jsme do edice vybrali čtyři vína, i když jsme jich ochutnali daleko víc. A podobně je to každý rok. Zpočátku jsme si říkali, že když nám nic nebude chutnat tak, aby si to zasloužilo v té edici být, tak klidně jeden rok vynecháme. Ale vždycky se něco dobrého najde. Tomáš dělá dobrá vína.
Co jste tedy vybrali letos?
V edici jsou suchý typický minerální Ryzlink vlašský z Pálavy, dále suchá bariková rulanda šedá, která nás fascinovala mimo jiné rafinovanou, jakoby špekovou vůní ze dřeva. Pak jsme zvolili polosuchý Tramín červený s jemnou čajovou kořenitostí a nemohla chybět polosladká, po rozkvetlé louce voňavá Pálava.
Na každé láhvi je váš vlastnoručně psaný vzkaz „Méně spěchu, více chuti“. Co je to za poselství?
Chtěl jsem zdůraznit, jak je doba uspěchaná. Lidé dnes nemají na nic čas. Snad ani na dobré víno.
Víno s podpisem Karla Rodena
|
Jak vlastně vaše spolupráce s Tomášem Vicanem začala?
Celé to začalo tím, že mě s nabídkou podobné spolupráce oslovil někdo jiný. A protože se s Tomášem známe, tak jsme se o tom bavili a on řekl: Pojď to dělat se mnou. Takže jsem tu původní nabídku odmítl a začali jsme dělat víno s Tomášem – nejdříve v Adámkově vinařství, se kterým dodneška spolupracuje. A teď, když se přestěhoval do Mikulova, tak v jeho Vinařství Vican v Mikulově.
A je nějaký rozdíl mezi víny z Adámkova vinařství a těmi z Vinařství Vican?
To neumím posoudit. Adámkovo vinařství dělá také skvostná vína. Ale od začátku jsme dělali vína společně s Tomášem Vicanem, takže bylo logické, že se naše spolupráce přesunula do Mikulova.
Prý jste se seznámili přes vašeho bratra Mariana.
Ano, on točil s Tomášem Bobule a seznámil nás.
Taky je takový milovník vína?
Brácha má víno taky moc rád a myslím, že dokáže dobře rozpoznat, jestli je dobré, nebo ne.
Navenek to vypadá, že vínu hodně rozumíte. Nebo vás aspoň lidé jako odborníka vnímají. Řekl byste to o sobě i vy?
To je podobné, jako když jsem pro HBO točil seriál Terapie, kde jsem hrál psychoterapeuta. Lidé mají teď pocit, že rozumím psychoterapii. (směje se) Ale samozřejmě mám o víně jakési povědomí. I když jen laicky. Nejsem žádný sommeliér, abych ho odborně zhodnotil. Mám víno rád a buď mi chutná, nebo ne.
Propil jste se ke znalostem o víně nebo se ohledně vína i nějak vzděláváte?
Těžko říct, jestli jsem se propil. Když jsem byl mladší, tak mi vlastně bylo jedno, co piju. (směje se) Ale o znalosti u mě nejde. Je to prostě o tom, že když vezmu víno do pusy, buď mi chutná, nebo ne. A také je to věc vkusu a nějaké chuti, na kterou je člověk naladěný. A taky to víno chutná pokaždé jinak. Záleží na náladě člověka, kde ho pije, kdy.
A teď upřímně: máte radši naše vína, nebo zahraniční?
Upřímně?
Ano.
U bílých vín mám radši než jakékoliv jiné ta naše. A mohou být třeba i z rakouské strany hranice, ale zkrátka tady z této oblasti. Červené mám radši zahraniční, i když jsem pil i moc dobrá moravská červená vína.
Věříte v pozitivní zdravotní účinky vína?
Myslím, že to něco do sebe má. Ale na sobě to nemůžu úplně pozorovat. Musím dojíždět do Prahy, takže jsem závislý na řízení a to moc popíjet nejde. Takže si víno dávám, hlavně když mám volno. Navíc málokdy ho piju sám. Radši si ho dám při nějaké společenské příležitosti nebo třeba když přijde návštěva. Ale věřím, že všechno v určité míře je dobré. A vše v přemíře je špatné.
Platí pro vás tradiční dělení na vinaře a pivaře?
Dám si docela rád i pivo. Ale spíš k jídlu.
Dávali jste už víno z vaší edice na nějaké soutěže? A záleží vám vůbec na tom, aby byla láhev olepená medailemi?
Naše víno je v láhvích zatím hodně krátkou dobu, ale Pálava už má stříbrnou medaili z International Wine Challenge v Londýně, což je prestižní výstava. Medaile z takové soutěže je opravdu poctivá. Mně na tom docela záleží. Myslím, že to vypovídá o kvalitě toho vína.
Máte ještě jiného oblíbeného moravského vinaře?
Já mám spíš kamarády. Takže o dodávky vína nemám úplně nouzi. (směje se)
Nechtěli vás někdy zotročit na práce do vinohradu? Abyste přiložil ruku k dílu?
To ne, ale jeden čas jsem uvažoval, že bych si sám zřídil malinkou vinici. Pak jsem to vzdal.
Není to škoda? Vinice by se pěkně vyjímala na etiketě. Dnes je na ní váš zámek Skrýšov nedaleko Příbrami. Proč by před ním nemohl růst vinohrad?
I kdybych tu vinici měl jen pro ozdobu, pořád to znamená spoustu práce. Má to růst tam, kde je tomu dobře.
Děláte při pití vína takový ten vyučovaný postup: kroužíme skleničkou, pak čicháme, pak ochutnáváme?
Nedělám. Takový nejsem. Někoho to možná štve, když se nedrží sklenička za stopku, ale tohle je mi zrovna jedno. Je na každém člověku, jak mu víno chutná. A jestli já držím skleničku za stopku, tak proto, že to líp zazvoní, když si připíjím.
S Tomášem Vicanem jste se potkali už u natáčení velkofilmu Lidice či seriálu Vinaři. Chystáte i další filmovou spolupráci?
Nevylučuji to, pokud se objeví výborný scénář. To je základ dobrého filmu.
