„Šlo o poslední koncert a tahle myšlenka lítala ve vzduchu, ačkoli ji nikdo nechtěl vyslovit nahlas. V tom byl specifický a možná smutný. Těžce se o tom mluví,“ říká Vlastimil Korec, který koncert moderoval.
Zpráva o zpěvákově smrti ho zastihla v rádiu Impuls. „Tedy možná na tom nejsprávnějším místě. Dopoledne jsem proplakal. Ačkoli to asi všichni očekávali, tak myslím, že to všechny překvapilo a všechny to bolí.“
Na koncertu, který si užilo asi pět tisíc diváků, „předskakoval“ zpěvák Jiří Zonyga. Vzpomíná, že když Gotta přivezli, všichni se obávali, jak koncert zvládne.
„Připadal nám velmi unavený, ovšem tisíce fanoušků mu vlily takovou sílu do žil, že jeho výkon byl naprosto úžasný. Budu na něj vzpomínat jako na velice charismatického muže a fenomén hudby, který nezkazil žádnou srandu,“ popisuje Zonyga.
Dlouho se přitom nevědělo, jak koncert v Brně správně pojmout. „Bylo jasné, že celý už nemůže stát na osobě pana Gotta, ačkoli samozřejmě stojí na jeho jméně. Proto jsme zvolili program Karel Gott a hosté. Prvoplánově nešlo o hudbu, ale emoce a fakt, že vystupuje zase po letech v Brně,“ přibližuje promotér Aleš Hrbek z brněnské agentury Glanc, která koncert spolupořádala.
Do poslední chvíle také nebylo jasné, kolik písní Gott zazpívá. Předpoklad byl sedm či osm hitů. „A Karel jich dal třináct nebo čtrnáct. I když mu nebylo dobře, a tuším, že ještě den před tím byl v nemocnici, přijel a profesionálně to odzpíval. Pak se konal takový happening. Šlo vidět, že je strašně unavený, ale s každým z jeho známých i hostů se velmi hezky bavil, šlo o dojemný večer,“ vybavuje si Hrbek.
Stejná agentura organizovala třeba i Gottův koncert v brněnském Rondu krátce po revoluci. Zatímco tehdy přišli spíš ortodoxní fanoušci střední generace, pozdější vystoupení už navštěvovaly všechny věkové kategorie.
Podle Hrbka proto, že Gott vydával desky, spolupracoval s mladými autory a měnil muzikanty. „Měl takovou škálu písní, že by se z ní dalo sestavit několik playlistů, zatímco u jiných interpretů se čeká celý večer na jednu písničku. Líbilo se mi, že to u něj nikdy nestálo na velké show. Byl natolik velká osobnost, že šlo vždycky o jeho písně, nepotřeboval berličky v podobě efektů,“ zdůrazňuje Hrbek, který za Gotta adekvátní náhradu na hudební scéně nevidí. „Neříkám, že nejsou interpreti, ale spíš osobnosti.“
S tím souhlasí i Korec, který zná hudebního mistra od dob, kdy dělal mluvčího Gottlandu. „Byl absolutní profesionál, nikdy nebyl nepřipraven. Z reakcí lidí, jak ho měli rádi, mám dodnes husí kůži. Byl to pánbůh.“