První výstava je plánovaná už na tuto neděli. „Představíme fotoalbum s citáty kardinála Špidlíka a akce na celý rok. K vidění bude výstava dokumentující vzpomínková setkání od jeho úmrtí v roce 2010,“ uvedla senátorka a boskovická zastupitelka Jaromíra Vítková (KDU-ČSL), která je jednou z iniciátorek letošních vzpomínkových akcí.
Tomáš Špidlík byl podle ní nejvýznamnější český teolog žijící v zahraničí. „Je považován za světově proslulého znalce spirituality křesťanského Východu a propagátora české kultury,“ vyzdvihla Vítková.
Už když kardinál zemřel, diskutovalo vedení Boskovic, jak jeho památku ve městě uctít. Navrhovali pojmenování nové ulice, tuto možnost ale nakonec zavrhli kvůli délce názvu.
Ve veřejné sbírce se vybralo přes 400 tisíc
Nevyšlo ani přejmenování boskovického gymnázia, kde Špidlík studoval. Na budově školy je alespoň pamětní deska a v Boskovicích jde dnes o hlavní připomínku významného rodáka.
Letos však při stém výročí narození plánují ve městě řadu akcí. Vrcholem pak bude srpnové odhalení památníku kardinála Špidlíka naproti jeho rodnému domu v Bělské ulici.
„Symbol srdce představuje ve východní spiritualitě sídlo modlitby, setkání mezi člověkem a Bohem. Památník vychází z kardinálského erbu, kde je také srdce překryto ocelovým křížem, na jehož ramenech se protínají slova světlo a život, což jsou jména Boží,“ přiblížila podobu díla jeho autorka, výtvarnice Magdaléna Roztočilová.
„Snažila jsem se vytvořit věc, která by oslovila širokou veřejnost. Myslím, že kardinál Špidlík byl velkou osobností, proto bych byla ráda, kdyby se památník stal místem setkání nejen pro církevní obec, ale i ostatní lidi,“ doplnila Roztočilová.
Památník začala senátorka a představitelka boskovické jednoty Orel plánovat už před dvěma roky. Ve veřejné sbírce vybrala 425 tisíc korun, chybí posledních 25 tisíc, které je případně Orel ochoten doplatit.
V češtině promlouval pro Vatikánský rozhlas
Tomáš Špidlík se narodil po první světové válce. Dětství a mládí tak prožil za první republiky, nicméně během druhé světové války mu nacistická okupace bořila jeho plány do budoucna.
Po zavření vysokých škol musel skončit se studiem na filozofické fakultě a vstoupil do jezuitského noviciátu v Benešově u Prahy. Když i ten obsadili nacisté, přesídlil na Velehrad. Po válce byl přijat na teologická studia do nizozemského Maastrichtu, kde v srpnu 1949 přijal kněžské svěcení.
Poté, co se v Československu chopili moci komunisté, bylo jasné, že se do vlasti nemůže vrátit. Dál se tak vzdělával v zahraničí, ve Florencii nebo také v Římě, kde v roce 1951 trvale zakotvil a působil až do své smrti. Pravidelně v češtině promlouval pro Vatikánský rozhlas. Jeho slova byla překládána do mnoha dalších jazyků.
Do Československa se po revoluci podíval v roce 1992, v říjnu 1998 ho prezident Václav Havel za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva vyznamenal Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 2003 jej pak papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem pro jeho celoživotní úsilí ve studiu a v praktické službě pro jednotu křesťanů.
