„Před půl rokem jsem to dostala. A nemyslím menstruaci, ale rakovinu děložního čípku. Asi ti nemusím vysvětlovat, že se můj život dost zásadně změnil. Ale nemusel. Stačilo chodit pravidelně na prohlídky, nebýt hrdinka, neignorovat problémy. A tak jsem se rozhodla propagovat prevenci.“
Nemoc, o níž řada lidí mluví nerada a rozpačitě, popisuje sedmadvacetiletá Lucie Bittalová z Brna beze strachu a s nadsázkou. Vztek a smutek z toho, že zanedbala preventivní kontroly u gynekologa a dala tak rakovině dostatek času, chce totiž přetavit ve varování pro ostatní, kteří se z jejího příběhu mohou poučit.
Navzdory únavě z chemoterapie proto tento týden rozjela kampaň na internetu a sociálních sítích nazvanou Měsíc raka.
Kontroly u lékaře odkládala
Název odkazuje nejen k aktuálnímu znamení horoskopu, ale především k rakovině. „Preventivní prohlídka je banální věc, která stojí jen minimum času a námahy, a přitom může výrazně pomoci. Když jsem se ale ptala ve svém okolí, málokterá z holek věděla, že se na kontrole dá díky stěrům odhalit rakovina děložního čípku ještě v době, kdy je více možností k léčbě, než mám teď já,“ popisuje Lucie, kterou k lékaři přivedly až akutní zdravotní problémy.
„Byla jsem navíc na Erasmu v Berlíně, návštěvu lékaře jsem kvůli tomu i při potížích odkládala a zastavila jsem se u něj, až když jsem přijela do Čech na otočku kvůli zkoušce ve škole,“ připouští studentka anglistiky.
V její rodině přitom touto nemocí nikdo netrpěl. A vzhledem ke svému mládí navíc na riziko rakoviny vlastně ani nepomyslela, dosud se jí navíc vyhýbaly i běžné nemoci.
Lucie Bittalová svým příběhem upozorňuje na důležitost gynekologických prohlídek.
Z hlediska statistiky má opravdu smůlu – rakovinou děložního čípku obvykle onemocní starší ženy. Prevence ale může pomoci všem.
„Ptala jsem se lékařů a ti říkali, že pokud nejde o výjimečně agresivní typ nádoru, roste v těle třeba sedm až deset let. Lékaři tedy mohou na změny v těle přijít včas a mnohem dříve, než si žena sama všimne potíží. A i když jsou testy zhruba ve čtyřiceti procentech případů falešně negativní a rakovinu neodhalí, pořád je to lepší cesta, než to neřešit vůbec,“ říká mladá žena.
Měsíc raka jí dává sílu
Při včasné diagnóze mohou lékaři například odstranit jen kus postižené tkáně. A šance na vyléčení je výrazně vyšší. Lucii už lékaři operaci kvůli pozdní diagnóze nenabídli. Nyní dokončuje cyklus chemoterapie a v dalších měsících ji čeká ozařování.
O své nemoci ale mluví s humorem, a přestože ji příprava kampaně stála hodně sil, z reakcí žen během prvních pár dní má velkou radost. „Byly chvíle, kdy mi bylo po chemoterapii tak špatně, že jsem si říkala, zda to mám zapotřebí. Ale věřím, že varovat ostatní má smysl. A odezva na Měsíc raka mi sílu naopak dodává, nemám čas být melancholická a myslet na nemoc, přestože o ní paradoxně pořád dokola mluvím,“ říká odhodlaně.
S podobným humorem a nadsázkou, s jakou nyní mluví o rakovině, se v minulých několika letech pouštěla i do jiných kampaní, především proti rasismu. Když se před několika lety konaly v řadě měst demonstrace proti Romům, potýkali se jejich iniciátoři s velkou neznámou.
Z rasistických pozvánek, které se šířily sociálními sítěmi, si totiž velká skupina lidí dělala takovou legraci, že znejistěla i samotné organizátory těchto akcí. Jedním z těchto vtipálků byla právě Lucie Bittalová, které se později podařilo protiromské shromáždění v Děčíně zcela zhatit – díky příliš důvěřivému organizátorovi nebylo k dispozici ozvučení.
Upozorňuje svým příběhem
Díky jejím protirasistickým aktivitám na Facebooku si ji také vyhlédli na Úřadu vlády, kde pracovala jako asistentka kampaně HateFreeCulture proti rasismu.
Když se pak objevila nemoc, Lucie se k ní postavila stejně aktivně. A také s humorem, byť trochu černým. „Musela jsem se smát, že já jako odpůrce rasismu jsem nyní kvůli chemoterapii stejně plešatá jak největší náckové. A místo jejich hesla ‚Nic než národ‘ bych mohla mít heslo ‚Nic než nádor‘,“ říká s nadsázkou.
Místo černého humoru nakonec ale s přáteli, kteří jí s kampaní pomáhají, zvolila méně kontroverzní cestu. A na důležitost prevence Lucie upozorňuje svým příběhem, ochotou o něm mluvit a svojí tváří. „Nelíbí se mi aktivismus, kdy se lidé přivazují k elektrárnám či blokují silnice. Ale nerada sedím a nic nedělám,“ shrnuje mladá dívka.
