Zvolila k tomu celoměsíční cesty, díky volné jízdence Interrail, která dovoluje cestovat dospělému libovolně a za zlomek ceny především evropskými vlaky, přičemž dvě děti s ním můžou jet zadarmo.
O svých už třech prázdninových cestách se syny, s nimiž za tři roky zdolala celkem 25 tisíc kilometrů, průběžně psala velmi čtené a přitažlivé facebookové statusy, jež nyní nakladatelství Motto vydalo jako knihu Matka na kolejích s podtitulem Veselý cestopis pro ty, co neradi plánují.
Předvídatelnost je otravná, se seriály ale máme našlápnuto, říká šéfka festivalu![]() |
Jak vás vlastně napadlo odjet s tehdy sedmiletým a osmiletým synem na měsíční cestu po Evropě?
Bylo to vlastně velmi spontánní rozhodnutí. Přes sociální sítě ke mně doputovala informace, že slavná evropská síťová vlaková jízdenka Interrail slaví 50 let. A v dubnu 2022 měli třídenní akci, kdy se ty jízdenky daly koupit s padesátiprocentní slevou. A když jsem navíc zjistila, že s dětmi do 12 let lze na Interrail cestovat zdarma, nebylo co řešit. Koupila jsem jízdenku do první třídy a říkala si, že i když bychom nikam extra daleko nedojeli, tak se to zkrátka vyplatí. Nehledě na to, že po dvou letech vynucené covidové pauzy jsem já osobně byla do cestování celá žhavá.
Jak vás pak napadlo napsat knihu založenou na průběžných facebookových statusech?
O našem cestování jsem referovala své skupině přátel a sledujících na Facebooku. A protože to byla pro nás i pro sledující zábava, ozvala se nejprve Alena Blažejovská z Českého rozhlasu, jestli bych svoje zážitky z prvního roku nechtěla sepsat a načíst. A ve stejnou chvíli mi napsala Lenka Altrichterová z nakladatelství Motto, které patří pod Albatros, že by měli zájem vydat knihu. Dlužno říct, že něco tak smělého by mě vůbec nenapadlo a určitě to nebyl důvod k cestě. Tím byla motivace udělat si s dětmi krásné léto a vyzkoušet, jak dobrý tým jsme na cestách, kde kromě směru neexistuje žádný plán.
Kniha je také uživatelsky velmi cenná. Kterou z osobně prověřených zkušeností byste vy sama zdůraznila jako nejcennější či nejdůležitější?
Nerada někomu radím, ale myslím, že není moc dobré tlačit na pilu a absolvovat úplně všechny tradiční turistické prohlídky všech muzeí a hradů, pokud nejsou něčím výjimečné. Občas je skvělé se zastavit třeba u krásné kaluže, do které fouká vítr. Když vám pak ujede jeden spoj, nastoupíte díky Interrailu na jiný. My jsme se taky hodně řídili předpovědí počasí, a měli jsme je tudíž všude hezké. Tedy vyjma posledních dnů našich cest, kdy už nešlo tolik improvizovat.
Můžete čtenářům napovědět, co se ovšem dozvědí i z vaší knihy, totiž jak vymýšlet program takto dlouhé a na přesuny náročné cesty s mladšími školáky?
Děti jsou skvělí parťáci, když jim to dovolíte. Podle mých zkušeností je důležité dát jim hlas a důvěru při plánování celé cesty i každého jednotlivého dne. Když si sami zvolí cíl, kam chtějí dojet a co chtějí vidět, je jejich odhodlání snášet i případné nepohodlí přímo úměrné jejich motivaci dotáhnout svůj plán do konce. Například naše návštěva legendární Fingalovy jeskyně na skotských Hebridách byl nápad mého osmiletého syna, protože se o ní dočetl v jedné dětské encyklopedii. Byla to náročná, ale fantastická zkušenost.
Jak levně procestovat Česko vlakem. Ušetřit můžete i desítky procent ceny![]() |
Dobrá, jakou tedy nejlepší a nejhorší zkušenost z vašich cest byste zmínila?
Moji kluci mají trochu jiné žebříčky, já za sebe dávám na první místo celé Finsko a cestu za polární kruh až k norsko-ruským hranicím. A z nějakého důvodu nám příliš nesedlo Lotyšsko. Samostatnou epizodou jsou pak naše návraty domů, z nějakého důvodu to bylo vždycky extrémně náročné, zejména když první rok vichřice v Rakousku zabila pět lidí a ochromila tam část vlakové dopravy. A zachránila nás pomoc doslova božská. Kdybych to psala jako scénář hraného filmu, nikdo by mi to asi neuvěřil.
Co jste si nakonec po přesunech nejrůznějšími vlaky, lokálkami, loděmi, trajekty atd. uvědomila?
Bylo to všechno docela snadné. Dlužno říct, že ačkoliv mám sama bohaté zkušenosti z mládí s vlaky ve východní Evropě, Transsibiřskou magistrálu nevyjímajíc, pro cestování s dětmi jsem vykolíkovala země západní Evropy, kde jsou všechny služby tohoto typu na vysoké úrovni. Tedy překvapivě s výjimkou německých drah. Ty mě naučily vážit si drah českých.
Plánujete takovou cestu i letos?
Staršímu synovi teď bude 12 let, čili ta největší výhoda Interrailu už pro nás přestane platit. Letos ale bereme všechnu svoji výbavu včetně stanů a spacáků a chceme poznat Island. Určitě však budeme jezdit vlakem za dobrodružstvím i nadále. Pokud tedy puberta dovolí.